Máme tady podzim a s ním i nevyhnutelný splín. Člověk by nejradši zůstal zakutaný ve vyhřátém lůžku a nevěděl o světě. V úplně nejlepším případě by se mu líbila hollywoodsky romantická představa o dni stráveném v objetí úžasného chlapa na měkké hřející kožešině v přítmí plápolajícího ohně v krbu. No, nemám ani krb, ani kožešinu, a s tím chlapem to taky není žádná sláva. Takže mi většinou nezbude nic jiného než vstát a nějak se s tím srovnat.
Byly doby, kdy jsem se svým splínem dlouho a víceméně beznadějně zápasila. Taky co se budeme povídat, všichni se občas rádi litujeme. Jenže já se nechtěla litovat, chtěla jsem být co nejdříve funkční a v pohodě. Ale čím víc jsem chtěla ze své deprese uniknout a chtěla jsem aby mi už už bylo dobře, tím déle to nakonec trvalo a nebralo to konce.
Až po letech jsem zjistila, že nejlepší přístup je úplně opačný. Když už na mě přijde jakákoli melancholie, splín, deprese, ať tomu chceme říkat jakkoli, vítám ji s otevřenou náručí. Jako jakési znamení, že si duše i tělo potřebují odpočinout, srovnat se. Takže se pokud možno zavřu doma, pustím si nějaký hodně depresivní film nebo depresivní hudbu, jsem schopná nad sebou bulet, jaká to jsem ale chudinka a jak já mám ten život těžký…
A víte co? Ono to samo rychle přejde. Rychleji než kdykoli dřív, když jsem tenhle stav nechtěla přijmout a usilovně se mu bránila. Prostě některé stavy duše, nálady, potřebují plně odžít, abychom se mohli zase posunout dál.
Takže si vychutnejme svůj podzimní splín a nebraňme se mu. Možná se jedná o nějakou formu regenerace. Když je venku pošmourno, je k tomu ideální doba.
Máte vy nějaký trik, jak na podzimní splín? Podělte se s námi!

Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu
Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky… 
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/