Před časem jsem navštívila jeden dům, ve kterém mě ovanula zvláštní vůně, nebo spíš pach. Najednou se mi vybavily vzpomínky z dětství a mládí, kdy jsme jezdívaly s maminkou do Karlových Varů a měly jsme pronajatý pokoj u jednoho staršího pána. Pokoj byl v bytě v nádherném starém domě se štukovými stropy téměř přímo na kolonádě a ten dům voněl úplně stejně. Kombinace starého domu, trochy vlhka z blízkosti řeky, kamenného schodiště… Najednou jsem po letech ctila stejnou vůni…. a vytanuly mi na mysl dávno zasuté vzpomínky.
Vůně jako vzpomínka a nositel informací
Mám ráda vůně. Což je zajímavé, protože jinak můj čich není nějak extra dobrý. Ale rozhodně ráda k věcem a lidem „čichám“, mám pocit, že vůně a pachy poskytují docela zásadní informace. Jsem třeba přesvědčená o tom, že nám přemíra parfémů a deodorantů škodí, třeba u výběru partnera. Tím nemyslím, že bychom je měli úplně přestat používat, jen to jednoduše nepřehánět. Protože je důležité, aby nám partner voněl. Četla jsem někde, že to má něco společného s genetikou, že si na podvědomé úrovni vybíráme podle pachu. Ale když to přebije přemíra parfému, necítíte daného člověka a pro něj typickou vůni, ale jen voňavku. A pak po létech… znáte tu klasickou větu „nemůžu ho ani cítit!“. Možná to má něco společného.
Vůně jako vzpomínka
Další zajímavostí je, že vůně a pachy jsou pro mě nositeli vzpomínek. A pak ještě hudba. Je to opravdu zvláštní. Někde něco ucítím nebo uslyším nějakou písničku a rázem se mi vybaví některé období v životě, vzpomínky na nějakého konkrétního člověka, se kterým se mi daná hudba nebo vůně pojí a jakoby se mi v hlavě promítal filmový úsek mého života.
Jediný rozdíl je v tom, že písničku si můžete pustit, zopakovat. Ale tu vůni, ten pach, ten těžko… Je to velmi prchavý okamžik, kdy se na chvíli ocitnete v dobách dávno minulých, ke kterým vás vážou vzpomínky a to s takovou intenzitou, jako by to byla současnost. Vzpomínky na lidi, kteří už tady s vámi nejsou a tolik vám chybí, na události, které vás ovlivnily, na dětství a mládí, které je nenávratně pryč. Bylo by hezké, kdyby se ty vzpomínky a vůně daly „nasbírat“ do flakonku a pak bychom si k nim mohli kdykoli přivonět a prožívat ty události znovu. Ale asi je dobře, že to nejde. Možná by z nás byl „feťák“, který neustále čichá k oblíbené lahvičce jeho nejmilejších vzpomínek a zapomíná žít současný život v přítomnosti.
Máte i vy spojené vzpomínky s vůněmi nebo hudbou či něčím jiným?
Líbil se vám článek. Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže 
Foto zdroj: Pixabay.com
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/