Máme tady podzim a s ním i nevyhnutelný splín. Člověk by nejradši zůstal zakutaný ve vyhřátém lůžku a nevěděl o světě. V úplně nejlepším případě by se mu líbila hollywoodsky romantická představa o dni stráveném v objetí úžasného chlapa na měkké hřející kožešině v přítmí plápolajícího ohně v krbu. No, nemám ani krb, ani kožešinu, a s tím chlapem to taky není žádná sláva. Takže mi většinou nezbude nic jiného než vstát a nějak se s tím srovnat.
Zápasit je většinou zbytečné
Byly doby, kdy jsem se svým splínem dlouho a víceméně beznadějně zápasila. Taky co se budeme povídat, všichni se občas rádi litujeme. Jenže já se nechtěla litovat, chtěla jsem být co nejdříve funkční a v pohodě. Ale čím víc jsem chtěla ze své deprese uniknout a chtěla jsem aby mi už už bylo dobře, tím déle to nakonec trvalo a nebralo to konce.
Zkuste opačný přístup. Ponořte se do něj.
Až po letech jsem zjistila, že nejlepší přístup je úplně opačný. Když už na mě přijde jakákoli melancholie, splín, deprese, ať tomu chceme říkat jakkoli, vítám ji s otevřenou náručí. Jako jakési znamení, že si duše i tělo potřebují odpočinout, srovnat se. Takže se pokud možno zavřu doma, pustím si nějaký hodně depresivní film nebo depresivní hudbu, jsem schopná nad sebou bulet, jaká to jsem ale chudinka a jak já mám ten život těžký… 
A víte co? Ono to samo rychle přejde. Rychleji než kdykoli dřív, když jsem tenhle stav nechtěla přijmout a usilovně se mu bránila. Prostě některé stavy duše, nálady, potřebují plně odžít, abychom se mohli zase posunout dál.
Takže si vychutnejme svůj podzimní splín a nebraňme se mu. Možná se jedná o nějakou formu regenerace. Když je venku pošmourno, je k tomu ideální doba.
Máte vy nějaký trik, jak na podzimní splín? Podělte se s námi!
Líbil se vám článek? Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže 
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/