Máte doma zajíčka? Tím nemyslím toho chlupatého s velkýma ušima. Mám na mysli mladšího partnera. Osobně termín „zajíček“ upřímně nesnáším, ale velká část společnosti to prostě stále tak bere. Spojení staršího muže a mladší ženy bylo vždycky normální, společnost jej docela v pohodě respektovala. Spojení opačné, tedy starší ženy a mladšího muže už tak běžné nebylo a ve společnosti nebylo moc přijímáno. Spíš naopak. Situace se v mnohém změnila, vztah starší ženy s mladším mužem je stále častější. Znám několik žen či mužů, kteří v takovém vztahu žijí a mnozí již mnoho let. Nedávno jsem ale přemýšlela o tom, proč tomu tak je. Jak to mají chlapi a jak ženy, co je k takovému svazku s mladším partnerem vede. Je to jen můj pohled, nevím, co na to odborníci, ale…. mám pocit, že muži, když loví mladé partnerky, hraje v tom velké roli ego a stárnutí, kdežto u žen je to většinou něco jiného. Nechci paušalizovat, důvody jsou různé, ale v mnoha případech je to myslím takhle.
Muži, kteří si pořídí mladší partnerku
- Cítí se jako borci, když mají vedle sebe mladou kost.
- Můžou ji vychovávat, poučovat, přetvářet k obrazu svému. Jejich „pygmalionský syndrom“ se může vyřádit.
- Mladá holka působí jako určitý společenský status, kterým se mohou chlubit. Podobně jako auto, kariéra, peníze.
- Cítí se s ní mladší. Sám cítí, že mu utíkají roky (někdy si říkám, jestli chlapi to své stárnutí neprožívají ještě hůř než ženské …) a po boku mladé kočky se mu zdá, že omládl. Otázka je, na jak dlouho…
- Mladá holka ho bude obdivovat. Jenom tak. Jenom prostě proto, že je. Bude k němu vzhlížet s fascinovaným vlahým pohledem. Může jí vlastně nakukat kdeco. Jsou věci, které by mu prostě u věkem rovné partnerky neprošly.
- Má pocit, že ho nebude kritizovat a zatěžovat nesmysly.
A co ženy, které mají mladšího partnera? Myslím, že jejich důvody jsou jiné.
- Nenašla vhodného partnera odpovídajícího věku. Ono se ani není co divit, když většina starších chlapů chce vedle sebe dvacítku.
- Balí ji hlavně mladší chlapi. Ti věkově odpovídající jsou:
- ženatí
- nepoužitelní
- nechtějí už vztah
- balí dvacítky
- Je stále aktivní a duchem mladá. Děti už často vylétly z hnízda a ji čeká opět „svobodný“ život. A chce si ho užít. A spousta chlapů jejího věku jsou už prostě peciválové, kterým se nic nechce. Zestárli nejen fyzicky, ale i psychicky. Mladší chlap má elánu ještě dost.
- Mladšímu chlapovi nemusí dělat pečovatelku. Tedy kromě těch případů, kdy muž hledá „náhradní matku“.
Absolutně nepopírám, že jsou i muži, kteří mají mladší partnerku proto, že si s ní rozumí a ženy, které zajíčky vysloveně vyhledávají, aby dohnaly ztracené mládí. Jen mám pocit, že ženy na rozdíl od mužů většinou nevyhledávají mladší partnery cíleně.
A co vy? Máte doma zajíčka? Máte nebo měla jste vztah s mladším partnerem? Co vám to přinášelo?
Líbil se vám článek? Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže 
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
… a přijel udatný princ na bílém koni a zachránil princeznu a žili šťastně až do smrti. A zazvonil zvonec a pohádky je konec. A doma místo udatného prince pupkatý, věčně nespokojený prudič, místo obletované a zachraňované princezny uštvaná vyčerpaná herka, která má všeho plné zuby. A zazvonil zvonec a pohádky je konec. Zakažme proto pohádky a romantické filmy!
Všichni milujeme pohádky
Ne, vážně, skoro každá z nás vyrostla na takových pohádkách a žila celá léta v představě, že se jednou objeví urostlý šarmantní muž, který nás bude obdivovat, opečovávat a milovat až do skonání věků. A i když už odrostly dětským pohádkám, tuhle představu v nich dál podporují všemožné romantické filmy a červená knihovna. A některé čekají dodnes.
Mě osobně sice tyhle princezny pasivně čekající na záchranu od ztepilého prince vždycky přišly trochu nanicovaté, ale i já žila v představě, že takhle nějak to má být. Ale nikdo mi neřekl, že to se teda sakra načekám.
Netvrdím, že se takovéhle příběhy v realitě nikdy nedějí, to určitě ano, ale řekla bych, že bude lepší příliš nespoléhat na to, že ta šťastná budu zrovna já. Je to jako vyhrát ve Sportce.
Nejsou nakonec pohádky a romantické filmy škodlivé?
Možná by se před čtením takových utopií mělo objevit varování ve stylu „četba (sledování) na vlastní nebezpečí. Mohli byste přijít k vážné psychické újmě.“ Takže zakázat pohádky a romantické filmy?
Ale co si budeme povídat. Všichni milujeme pohádky a šťastné konce. Milujeme tu představu, že takhle by to mohlo být a že se to stane možná i nám. A všichni rádi sníme. Jen nesmíme sny zaměňovat s realitou. Protože on ten náš princ je sice možná trochu pupkatý a nerudný, ale třeba má srdce ze zlata a můžeme se o něj opřít. A z nás princezen jsou sice uštvané vyčerpané manželky a mámy, ale přináší nám to radost pečovat o tu naši smečku. A nakonec třeba zjistíme, že ta naše všední realita je vlastně docela pohádková. Ona ta pohádka nespadne zčistajasna jen tak z nebe, tu by si měli oba zasloužit. Vždyť i ten princ si musí princeznu vždycky zasloužit, jen ta princezna tak nějak čeká, který udatný princ to všechno zvládne.
Jen k tomu prosím pěkně nepřistupovat naopak. Nenadávat manželovi, že není princ z pohádky, kterého jsme si vysnily, protože nám ta realita dost pohádková nepřipadá. Aby pak nejel zachraňovat jinou princeznu.
Líbil se vám článek? Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Stres, přepracovanost, deprese, nemoci, syndrom vyhoření, … to vše známe z našich životů. Ale musí tomu tak být? Měli to tak i naši předci v minulých stoletích? Asi ne. Ale nedělejme si iluze, oni zas měli jiné věci, které už zase dnes tak moc nemáme my.
Každodenní tlak je obrovský
Řešíme obrovský každodenní tlak na výkonnost, vzhled, dokonalost. Jsme bombardováni přemírou podnětů, které ani nestíháme vnímat a už vůbec ne do hloubky vstřebat. Všechno chceme a chceme to hned, včera bylo pozdě. Hádejte, co to s námi udělá? Jak dlouho to naše tělo a duše vydrží? Je to jako s pružinou. Nemůžete ji natahovat do nekonečna. Jednou pružit přestane. Nebo se rovnou přetrhne. Jak z toho ven?
Víte, na koho se obrátit?
Co uděláte, když potřebujete nějakou radu? Zeptáte se přítele. V soutěžích přítele na telefonu. A upřímně, kdo to s vámi myslí vždycky nejlíp? Kdo vás nejlíp zná? Kdo ví, jak fungujete? No přece vy sami. Vaše tělo a vaše duše. Tak proč jim lidé málokdy umí naslouchat? Protože abyste je slyšeli, co vám chtějí říct, musíte se zastavit, zklidnit, ztišit a poslouchat, co vám chtějí říct. Někdy nám to chtějí říct tak moc a tak dlouho a my pořád ne a ne poslouchat, až pohár trpělivosti přeteče a objeví se nemoc, problém. Až zpětně si uvědomíme, jak moc naše tělo a duše volaly o pomoc.
Zastavme se a vnímejme
Zastavme se. Vnímejme, co cítíme, Kde nás píchá, tlačí, svírá. Kdy cítíme bolest fyzickou nebo psychickou. Přemýšlejme, co tomu předcházelo. Co je příčina a co je následek. Naučme se rozlišovat, co jsou touhy a přání mé a co nám implantovali rodiče, škola, společnost, přátelé a další.
Nemusíme být dokonalí. Nemusíme mít dokonale uklizeno, být dokonalé manželky, matky, hospodyňky, pracovnice, milenky, atd. Okna nám neutečou, manžel může večeři udělat místo nás, v práci nakonec vždycky budeme zastupitelní. Naučme se říkat ne a odpočívat.
Kdo je váš nejlepší kamarád?
Když se naučíte poslouchat svoje tělo a svou duši, získáte dva nerozlučné přátele, na které se můžete spolehnout. Už vás nikdo nebude moci dotlačit někam, kam nechcete, protože budete vědět, kdy to pro vás je a kdy není dobré. To, že jste přepracovaná nebo že se blíží nemoc, budete vědět dopředu a můžete se vyvarovat mnohem větších problémů. Vaše tělo si samo řekne o to, co potřebuje i v jídle. Pamatuji si, jak jsem jednou po vyčerpávající nemoci dostala obrovskou chuť na zeleninový salát. Já, která se zeleninovým salátům vždycky spíš vyhýbala. Prostě si tělo řeklo o přísun vitamínů a dalších látek. Může to být i chuť na sladké, kdy tělo potřebuje dodat energii (nezaměňovat s tím, když nás honí mlsná a my každý večer zbaštíme celou čokoládu). Když potřebujete jen dodat energii, zjistíte, že vám z té čokolády nakonec stačí pouhých pár kousíčků.
Jakmile se spřátelíte se svou duší, můžete najednou překvapivě zjistit, že vás vůbec nenaplňuje vysoce stresující manažerská pozice, že takovou práci vykonáváte spíš kvůli tlaku okolí a společnosti a finančnímu zajištění a že chcete třeba raději pečovat o opuštěná zvířata nebo odjet zachraňovat deštný prales. Jen pozor na to, aby taková změna nebyla jen útěk od problémů. Ale vaše duše by to měla poznat.
A co je taky důležité – vaše duše a vaše tělo jsou přátelé na celý život. Zůstanou s námi celý náš život. Chovejme se proto k nim s láskou a respektem.
A co vy? Přátelíte se taky sami se sebou?
Líbil se vám článek? Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Blog pro ženy, které jsou už krapet životem otřískané a přesto nebo právě proto si dokázaly udržet nadhled, radost ze života a jsou stále duchem mladé. Nebo se o to alespoň snaží. Radost ze života, pohodu, nadhled a svěžest si můžeme uchovat po celý život, záleží jen na nás. Ale jak si udržet nadhled, radost ze života a duševní mládí?
Kdo jsem
Jsem úplně normální ženská. I když občas vlastně docela nenormální. Rozpuk mládí už mám dávno za sebou a taky všechny možné životní peripetie. Trvalo mi roky, než jsem se některé věci naučila, s některými záležitostmi vyrovnala a našla pohodový život. A o tom by měly být tyhle stránky. To, co každodenně řešíme – jak být šťastnější a spokojenější. Jak vypadat dobře. A jak na to, abychom si mohly říct „Jo, žiju fajn pohodový život. Jsem šťastná.“
Úvahy, postřehy, zkušenosti, návody, tipy a triky jak dospět k jednoduššímu a pohodovějšímu životu, k lepšímu vzhledu. Nemám patent na rozum, nikdo nemá. A zkušenosti jsou nepřenosné. Ale mohou být inspirativní. Ale tu cestu musí každý projít sám, vlastním způsobem, vlastním tempem.
Doplňte ty své náhledy, zkušenosti … souhlasíte – nesouhlasíte, máte jinou zkušenost, radu, napište ji. Každý máme jiný pohled na věc, na život, jinou zkušenost, na každého funguje něco jiného. Pomozme si navzájem. Něco na způsob „ženy ženám“ , „muži mužům“, „lidé lidem“.
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/