Žít v přítomném okamžiku znamená být
Asi nikdo z nás nechce, aby nám bylo znovu 20 let, ale za dobrých okolností máme před sebou ještě pár desítek let života. A určitě je chceme prožít zdraví, plní energie a vitality. Faktem ale je, že se sice dožíváme vyššího věku, ale spousta z nás již okusila nepříjemnosti civilizačních chorob. Ty zhoršují naši kondici, urychlují naše stárnutí a ztěžují nám život. Choroby a stárnutí buněk jsou způsobeny oxidačním stresem a zánětlivými procesy v těle. Má na to vliv neutuchající stres, ve kterém často žijeme, životní styl, strava, prostředí. A co si budeme povídat, stresu máme často v životě až nad hlavu, proto je dobré znát a používat techniky, které tento stres v našem případě zmenšují, přivádějí nás do stavu flow, neboli plynutí. Být v přítomném okamžiku znamená žít. Zrovna žijeme, prožíváme. A žít v přítomném okamžiku znamená být. Nacházíme se ve stavu prostého bytí. Můžeme využít např. mindfulnes (vědomou přítomnost), meditaci, jógu, tai-či a další techniky.
Plná pozornost je na jedné straně jednoduchá, podívejte se na malé děti. Ty dělají s plnou pozorností snad všechno. Ale my dospělí? Honí se nám hlavou tuny myšlenek, děláme tisíce věcí najednou. Tak se to musíme tak trochu znovu učit.
Vnímat plnou pozorností, co právě prožíváme. Zaměřit svou bdělou pozornost jedním směrem nám umožňuje nacházet se v režimu “bytí”. Rozhovor s někým blízkým, vychutnání si koupele, masáže, procházky, sledování dobrého filmu, poslouchání hudby, pozorování ptáků na obloze atd. Bohužel většinu času žijeme v režimu “konání”. Čištění zubů, řízení auta, příprava jídla, cesta do práce, jsou to činnosti, které známe jak svoje boty, tak nad nimi nemusíme přemýšlet. Bohužel tímto automatizovaným způsobem děláme úplně všechno. To nás odvádí od podstaty bytí a nutí nás jednat na autopilota. Automaticky, bez prožívání, bez přemýšlení. Jedeme na autopilota a ani si to neuvědomujeme. Což samozřejmě není špatné, šetří to čas a naši mozkovou kapacitu na jiné záležitosti a taky nemůžeme prožívat úplně všechno. Ale měli bychom tyto stavy v životě trochu vyrovnat.
To, že nejsme tady a teď nás navíc ochuzuje. O věci, které bychom mohli vnímat a obohatit si tím život, ale neděláme to. Protože nejsme ve stavu bdělé pozornosti. Nestíháme si jich všimnout.
Vezměte si třeba takové ranní vstávání a cestu do práce. Co tak většinou uděláte? Zazvoní budík, znechuceně ho zaklapnete a vyletíte z postele, abyste stihli spoj do práce. Rychle si vyčistíte zuby, spácháte hygienu, když bude chvilka, hodíte do sebe ve stoje rychlé kafe a fofrem se oblíct a utíkate na tramvaj (autobus, do auta,…). Při cestě přemítáte, co vás čeká, na co nesmíte zapomenout. Čím se celé ráno vyznačuje? Stres. Nekončící stres a honička.
Jak to dělám já?
Teď vám řeknu, jak trávím ráno já. Nejsem žádný borec, že se mi to vždycky podaří, ale snažím se. 😀
Dám si budík tak o 10 -15 min. dřív. Žádná dlouhá doba, ráda spím, takže jen tak, aby se mi líp vstávalo. Když zazvoní budík, dám si ještě pár minut v posteli. Vnímám to, jak se mi spalo, jak se cítím, vnímám povlečení dotýkající se pokožky, koukám chvíli z okna na oblaka plující po obloze, vycházející slunce, vychutnávám si to. Já tomu říkám “smíření se s tím, že musím vstávat” 😀 Pak si v mysli ujasním, jaký den chci mít. Vypíchnu pár věcí, které chci ten den, aby se povedly, aby byly příjemné. Když mám čas, tak si dám i nějaké protahovací cviky.
Pak spáchám hygienu, obleču se a jdu si udělat snídani. Opravdovou. Šálek bílé kávy, trochu džusu a pro mě ideálně kousek něčeho teplého – volské oko, vaječinu, topinku. Sednu si k oknu a vnímám každé sousto, každý lok a u toho koukám z okna. Budete se divit, ale i když to není čisté mindfulness, pomáhá to se naladit, zklidnit a mít lepší pocit z rána. Do práce chodím většinou pěšky, a to se taky snažím vychutnávat. Vnímat po cestě detaily, svěží ranní vítr, čerstvý vzduch, ptačí zpěv, svou chůzi. Nepřemýšlím nad tím, co musím, ale jen vnímám cestu. Jasně, že se myšlenky občas zatoulají, ale jde o to, jim nepodlehnout a brát to jako chvíli pro sebe. V práci budu mít stresu dost, nač se stresovat dopředu.
To jsou totiž ty drobné vjemy, drobné radosti, které když jedete na autopilota nestíháte sledovat a vnímat. Když to naopak umíte, obohatíte a zlepšíte si tím vlastní život.
Nezdá se to, ale když jedete na autopilota, může vám uniknout i dost podstatných věcí. I když vypadají jako maličkosti. Tón něčího hlasu, který signalizuje, že něco řeší, je smutný nebo rozčilený a normálně byste si toho nevšimli. Hluk v okolí, který znamená, že se v okolí něco děje a měli byste dávat pozor a který byste normálně třeba přeslechli.
Před lety jsem byla v nemocnici a byla tam se mnou paní, která jezdila v jedné továrně s vozíkem a vjela s ním přímo pod vlak. Nevěděla proč, co se stalo. Prostě s ním vjela do kolejí, když projížděl vlak. Dnes už tuším proč. Jela na autopilota. Nejspíš se jí hlavou honilo kde co, řízení měla zautomatizované a tak nepostřehla signalizaci. I sem se můžeme dostat, když budeme věčně fungovat na autopilota. Náš autopilot se může přetížit a způsobit kolaps. Někdy prostě musíme autopilota vypnout a zapnout ruční řízení a vzít řízení do vlastních rukou. Rozhodovat se vědomě, čemu budeme věnovat pozornost.
Cvičení vnímavé pozornosti
Při učení se vnímavé pozornosti je dobré začít zkoušet s něčím jednoduchým. Může to být jídlo, které máte na talíři, horký čaj ve vašem hrnku. Vnímejte pozorně každý detail – jak to vypadá, jaké to má tvary, jak to voní, jak se u toho cítíte, co vnímáte zrakem, čichem, sluchem, hmatem. Všemu věnujte pozornost. Vnímáte jen svůj prožitek. Může to být jen pár minut. Zkoušejte, trénujte. Jak jsme si řekli, většinou ve svém životě jedeme na autopilota. Proto ani nevnímáme věci, které zrovna děláme, nezvládáme je prožít, jen jedeme dál a dál, což nás nakonec frustruje a nepřináší uspokojení. Všímavá pozornost vás naučí vnímat tady a teď. Zlepší vnímavost a prožívání, přinese zklidnění a větší uspokojení.
Cvičení s jídlem
Vezměte si do ruky nějaké jídlo, které můžete jen tak uchopit do ruky, mezi prsty nebo do dlaně – jablko, třešeň, sušenku nebo šálek s nápojem – kávu, čaj.
Nejdřív vnímejte hmatem – je to teplé, nebo studené? Jaké to je na dotek, jaký z toho máte pocit. Zaměřte sem svůj zrak – jak to vypadá, jaký to má tvar, barvu strukturu, zapojte svůj čich – voní to? Jak? Připomíná vám to něco?
Poté to ochutnejte – jaké to je do toho kousnout, napít se? Vydává to nějaký zvuk? Jaký je první dojem chuti? Nechte to chvíli válet na jazyku, potom žvýkejte dál nebo se znovu napijte. Změnila se chuť, jakou to má konzistenci? Co cítíte, když to polknete, sledujte, jak to mizí vašimi útrobami až do žaludku.
Vnímejte každý detail, co jste vnímali, cítili, jak to na vás působilo. Překvapilo vás něco?
Zajímavé je, že když jídlu začnete věnovat plnou pozornost, může vás překvapit, že má najednou trochu jinou chuť než jste si dosud mysleli. Že se chuť v průběhu jídla mění.
Zkoušejte. Je to jen trénink. Není tady žádné dobře nebo špatně, co byste měli prožívat a vnímat a co ne. Jde jen o to, naučit se zaměřovat pozornost. Vnímat detaily. Pokud vaše myšlenky utíkají jinam, nic se neděje. Prostě si to jen uvědomte a znovu se vraťte zpět k tomu, co jíte nebo pijete.
Smyslem tohoto cvičení je to, že normálně jíme automaticky, na autopilota. Ani moc nevnímáme, co jíme. Znáte to, když jíte bramborové chipsy? Sníte jich celou hromadu a ani to nevnímáte. Jeden chips za druhým. Cílem je naučit se opravdu s plnou pozorností vnímat, co jíte. Navíc když jíte s plnou pozorností, sníte toho méně než když to do sebe jen bezmyšlenkovitě naházíte. Později tento trénink můžete zaměřit na cokoli chcete.
Každý den se zaměřte na jednu činnost, kterou budete provádět s plným vnímáním. Ne automaticky na autopilota. Čištění zubů, pití kávy, mytí nádobí, úklid, cestu do práce, cokoli. Vnímejte své pocity, vnímejte všemi smysly, jakou to má chuť, teplotu, zvuk, jaké to je na omak, co to ve vás vzbuzuje. Když se věnujete domácímu mazlíčkovi – vnímejte jeho teplo, hebkou srst, vnímejte každou drobnost, jeho dech, drsný jazyk. Zapojte všechny smysly. A opět neposuzujte, nepřemýšlejte, jen vnímejte. Věnujte této jedné činnosti svou plnou pozornost.
Cílem je plnější vnímání, které budeme věnovat sobě samým, svému okolí a světu vůbec. Pokud něčemu věnujete plnou pozornost, znamená to, že ji věnujete tady a teď bez jakýchkoli soudů nebo kritiky. Nepřemýšlíte co bylo, co bude, jaké to je.
Vypněte proto občas autopilota a vnímejte, prožívejte, dýchejte. Prožívejte každý okamžik. A můžete to dělat kdykoli. Při procházce, při úklidu, při koupeli, při vaření.
Prožívejte tady a teď.
Prožívejte flow, plynutí života plnými smysly.
Uleví se vám a snížíte úroveň svého stresu.
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu 🙂 Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části “obchod”. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky… 🙂
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Podobné příspěvky:
Může se vám také líbit
Vůně jako vzpomínka
Překladový slovníček pro hledání práce
