Před pár dny přijeli na návštěvu přátelé, kteří již asi 20 let bydlí na druhém konci republiky. Kamarád tady udělal menší koncert, sešlo se nás dost starých přátel a známých. Je to hodně příjemné si zavzpomínat. A mezi jiným nám oznámili, že se stěhují po těch dlouhých letech zpět do rodného místa. Člověk vyhrabe u takového setkání tolik úžasných vzpomínek, na některé z nich už docela zapomněl, ty zas vám připomenou ostatní. Tolik historek, tolik smíchu, je dobré si někdy takto zavzpomínat.
Je to zvláštní. Člověk prostě na rodné místo nezapomíná. Vryje se mu do paměti i do srdce. I když touží poznávat jiná místa, často se i jinde usadí, ale něco ho kolikrát stále táhne domů. Tátův kamarád, který kdysi emigroval, se na důchod taky vrátil domů. A takových lidí znám spoustu.
I když si jinde najdete nové přátele a známé, často už to není to pravé ořechové. Neprožili jste spolu tolik. Jak říkal Jan Werich, “nehráli jste spolu kuličky”. Už sice nejsme spojení většinou s půdou, ale svoje kořeny máme všichni. Někdo je s nimi spojen až téměř pupeční šňůrou, někdo je má slabší. A je dobré mít a znát své kořeny. Vědět, odkud pocházíme a co nás v životě ovlivnilo a dalo nám základy, ze kterých žijeme dodnes.
Ale uvědomila jsem si i jinou věc. Jsou tací, kteří jsou ve své historii ponoření až příliš. Mají své kořeny, ale přestali růst, jakoby uschli. Žádné nové větve, žádný růst. Jejich život skončil s jejich mládím. Pak už nic není dost dobré, dost kvalitní, dost zajímavé. Jakoby se jejich život zastavil.
Jenže život neskončil obdobím, kdy jsme byli mladí. Nebo obdobím, kdy jsme vypustili děti z hnízda. Život pokračuje dál. I ten náš. Je trochu jiný, někdy se nám ani nemusí líbit, ale je náš a pokračuje dál, stejně jako řeka se nikdy nezastaví a plyne neustále ve svém toku dál a dál.
Když se budeme jen nostalgicky ohlížet zpět, náš život se zastaví. Přestaneme zkoušet nové věci, přestaneme cítit radost a vzrušení z objevování. Začneme si jen stěžovat, nadávat a žehrat na to, že dřív bylo všechno lepší. Ale není to tak. Bylo to jen jiné. A tak to chodí, co svět světem stojí.
Jasně, že občas kroutíme hlavou, protože už jsme toho zažili příliš. Jasně, že si občas zanadáváme, protože si potřebujeme ulevit. Ale nesmíme se tím nechat převálcovat. Svět je pořád krásný, když se jím necháme oslovovat. Když vidíme to, co je krásné, to, na čem záleží. Svět neskončil naším mládím ani nebyl jen tenkrát úžasný. Všechno záleží na našem úhlu pohledu a na tom, nakolik si zachováme svou mladou duši a to vnitřní dítě v nás. S jeho schopností radovat se a objevovat.
Znát a respektovat své kořeny jako zdroj naší síly a přetrvávající pouto, ale i nechat stále růst strom našeho života. Tak, aby z něj nebyl jen seschlý pahýl, ale nádherný strom zářící květem a poskytujíc plody našeho života, který jsme žili, žijeme a budeme žít.
Líbil se vám článek? Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže 
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Již v legendárním českém filmu se praví: „Štěstí? Co je štěstí? Muška jenom zlatá.“ Je ale otázkou, co si každý z nás pod pojmem štěstí představí. Jestli patří k lidem, kteří celý život vyhlížejí něco velkého, co jim život přinese nebo k lidem, kteří preferují drobné každodenní radosti. Přitom právě malé věci jsou velké věci. Platí to v životě, v módě, v každé činnosti, kterou děláme, ve všem. Celek se nachází v detailu.
A co třeba výhra v loterii?
Několikrát jsem četla, že vědci přišli se zjištěním, že velká událost, jako třeba výhra v loterii, lidem přinese pocit štěstí jen krátkodobě a tenhle pocit se vyskytuje v jakési velké sinussoidě. Jednoduše řečeno najednou obrovská radost, která vzápětí stejně rychle zmizí, jako se objevila. A vše je za chvíli při starém. Zatímco lidé, kteří často mají v životě málo, jsou naučení si najít radosti v každodenním životě. Většinou jsou to jen malé věci, nicméně jejich pocit štěstí je trvalejší.
Proč nám to jde tak ztuha?
Co jsem si všimla, moc lidí to neumí. Radovat se z malých věcí místo toho, aby toužebně vyhlíželi novou práci, nové auto, novou lásku, případně zmiňovanou výhru v loterii v představě toho, že pak přijde to pravé štěstí. A ono to jaksi stále není ono, to pravé, ořechové. Možná chceme všechno najednou a hned. Nemáme čas a možná ani chuť či trpělivost si všímat těch drobností, které nám každodenní život přináší.
Zkusme na to kupecké počty
Přitom si to stačí jednoduše spočítat. Jedna velká věc, která nás v životě potká, bude mít hodnotu třeba 500 bodů. Kolik takových velkých věcí za rok zažijeme? Jednu? Dvě? Možná jen jednu za pár let. Ale buďme k sobě velkorysí a dopřejme si dvě za rok. To máme 1000 bodů. A teď si vezmeme ty malé věci, kterých si obvykle nevšímáme. Bereme je za samozřejmost.
Jaké malé věci nás denně můžou potěšit?
Že jsme se krásně vyspali, že venku hřeje sluníčko, děti nám namalovaly krásný obrázek, vychutnaly jsme si super oběd, atd. Už jen to, že jsme zdraví a v pohodě má obrovskou hodnotu. Takových maličkostí, které si moc neumíme vychutnat je za den obrovské množství. Možná budete překvapeni, kolik. Ale dobře, buďme v tomto případě skromní a počítejme jich za den 5, každou za 1 bod. To máme denně 5 bodů. Když vezmeme, že rok má 365 dní, to máme 1825 bodů. To je docela slušný rozdíl, ne? A to jsme ty malé radosti opravdu podhodnotili.
Co takový „radostný deníček“?
Komu to nejde, může si to zkusit psát. Stačí heslovitě, každý večer:
• fajn pokec s kámoškou
• někdo mě před sebe pustil ve frontě
• a ten sexy chlápek, co se na mě usmál, hned byl den příjemnější
• pracovní porada trvala jen 10 minut, žádné drama, žádný problém, hurá!
• dala jsem si parádní voňavou koupel, skvěle jsem si odpočinula a uvolnila se
a tahle můžete pokračovat dál a dál. Neuvěříte, jak dlouhý seznam to časem bude. Nakonec člověk zjistí, že může mít radost celý den, i když vám ji někdo občas pokazí.
Děkovný rituál
Já tedy deníček nepíšu, ale každý večer před spaním děkuji za ty hezké věci, které mě potkaly. To je v podstatě jedno, komu člověk děkuje. Jestli Bohu, Vesmíru, sobě či čemukoliv. Podstatný je ten pocit vděčnosti za život a dary, které máte. A i když to občas tak nevypadá a máme pocit, že náš život je jedna velká černá můra, zjistíme, že tomu vlastně vůbec tak není. Alespoň v mém případě tomu tak bylo. Z ženské, které přátelé říkali „ty máš pořád takovou smůlu, to snad není ani možné!“ je šťastný člověk přes všechny možné peripetie, nemoci a průšvihy. Ale tak zas, být permanentně šťastní by byla docela nuda, ne? Nemůžeme poznat světlo, aniž bychom poznali tmu.
A jak to máte vy? Umíte se radovat z malých věcí a být vděční za to, co máte? Máte nějakou radu, jak si pocit štěstí ze života vybudovat?
Foto: Pixabay.com
Líbil se vám článek. Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Máte někdy pocit, že ten život stojí za starou belu a že už vás nic nečeká a na spoustu věcí už jste staří? Tak vám upřímně garantuji, že po zhlédnutí tohohle filmu/dokumentu si podobné úvahy zatraceně rozmyslíte. Sledovat bandu seniorů ve věku mezi 75-93 let, kteří si užívají život plnými doušky a svou jedinečnou hudební show dokáží strhnout lidi po celém světě je jednoduše radost.
Amatérští hudebníci, kteří zpívají punkové, rockové, funkové a jiné pecky od takových legend jako Led Zeppelin, Pink Floyd, Clash, U2, James Brown, Leonard Cohen, Sonic Youth, Talking Heads či Coldplay. A kteří si navíc svůj koníček neskutečně užívají. Jako celý svůj život. Navzdory tomu, že se potýkají se spoustou těžkostí, zdravotních problémů, úmrtími svých kamarádů, to nikdy nevzdají a budou žít vždy naplno.
Radost ze života i v 90
Jejich energie a radost ze života je strhující, dojemná a až neuvěřitelná. Hlavně neztratit naději. Hořko-sladký příběh života. I ty jejich hlášky jsou fenomenální. Prý „je sex po sedmdesátce delší a užijete si víc legrace.“ „Jezdili jsme z kontinentu na kontinent, až jsem z toho inkontinentní.“ „Je to jen taková třešinka na dortu, akorát že ten dort jsme už snědli…“ V jedné chvíli se za břicho popadáte, abyste vzápětí proslzeli kapesník. A doufáte, že až budete v jejich věku, budete mít kolem sebe lidi, se kterými si stáří dokážete užívat podobným způsobem a zůstanete mladí srdcem.
https://www.csfd.cz/film/237934-mladi-srdcem/prehled/
https://ulozto.cz/file/QsRVfnP4/mladi-srdcem-cz-title-cz-mpg
Líbil se vám článek. Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/