Slyšeli jste už někdy o Iris Apfel? Tato inspirativní dáma je důkazem toho, že věk je opravdu jen číslo. Nedávno oslavila 101 let a stále platí za módní ikonu.
Iris Apfel nemůže nikdo přehlédnout a nejspíš si ji budete už navždycky pamatovat. S největší pravděpodobností za to může její obliba ve výrazných špercích, velkých brýlích a zářivých barvách. Je prostě nepřehlédnutelná.
Říká se o ní, že má eklektický vkus. A ten já mám taky, takže mě její módní vkus baví. A co je na jejím stylu skvělé? Je vidět, že to baví i ji.
Vyrostla jako jedináček a v dětství ji babička zabavila hraním si s kousky látek, ze kterých šila pro charitu. Sama Iris říká, že to byla chvíle, kdy se začala zajímat o barvy a vzory, a to formovalo do budoucna její profesní dráhu i její neopakovatelný styl. Vytvořila s manželem úspěšnou společnost zabývající se interiérovým designem.
A že byla opravdu úspěšná, dokládá i množství slavných jmen jejich zákazníků. Od Bílého domu (např. pro Billa Clintona) přes miláčka Ameriky Jacqueline Kennedy Onassis až po ikonu zlatého věku Hollywoodu Gretu Garbo. Ve světě módy ale první velkou zakázku dostala až ve věku 90 let!
Módní hvězdou se stala ve svých 84 letech doslova přes noc. Metropolitní muzeum vystavilo její rozsáhlý módní archiv a sbírku bižuterie, která byla upravena s jejími kousky oblečení a samozřejmě typickými brýlemi. Ukázal se tím její hravý zábavný přístup k módě a z Iris Apfel se stala módní ikona a celebrita. To ji dovedlo k nabídkám navrhování módy a dokonce k podpisu smlouvy s modelingovou agenturou ve věku 97 let. Sama o sobě s typickým humorem říká, že je „geriatrická hvězda“.
I ve svých 100 letech stále pracuje a stále ji to baví. Pracuje stále na několika různých projektech, jedním z posledních byla řada brýlí pro známou firmu Zenni Optical. Potvrzuje tím fakt, že většina 100letých v modrých zónách, ale i jinde, jsou aktivní a činorodí lidé. Říká o sobě, že je takový králíček Energizer.
Zdůrazňuje také význam blízkých osob, které nás budou podporovat. A ví, o čem mluví. Její spokojené manželství trvalo 68 let, její manžel zemřel 3 dny před svými 101.narozeninami v roce 2015. Ale tím, že ji vždy podporoval v činnosti, se i přes velký zármutek znovu pustila do práce.
Její pracovitost a hravost dokládá to, že pokud chceme žít dlouho a aktivně, je zapotřebí být aktivní a čilí. A jak říká sama Iris, chceme-li zůstat mladí, musíme myslet jako mladí. Zachovat si hravost, smysl pro humor, dobrodružství, schopnost žasnout a objevovat. Také o sobě říká, že je nejstarším žijícím teenagerem na světě. Zachovat si energii, hravost, aktivitu, je někdy náročné, obzvlášť když už člověka něco bolí, ale nejen dle jejích slov, ale i jejího života se to rozhodně vyplatí. Objevovat, zkoušet nové věci.
Dnes má 1,9 milionu nadšených fanoušků na Instagramu, kteří oceňují její neutuchající aktivitu a hravost. Sama říká, jakou radost jí dělá, když jí lidé říkají, že jim dodává odvahu a že jim tím, co dělá, velmi pomáhá.
A i když si všichni, stejně jako Iris, říkáme, že věk je jenom číslo, Iris na rozdíl od mnoha jiných přesně tak i funguje a myslí. Snaží se sice na sebe být opatrná, nejí nezdravá jídla, alkohol jen výjimečně, pravidelně cvičí. Ale sama zdůrazňuje, že je to hlavně o nastavení mysli. O našem postoji, který k životu a ke stárnutí zaujmeme. Důležité je být sám sebou. Mít svůj vlastní styl.
A trefně podotýká, že styl se odvíjí od toho, jak se na věci díváme, jak o nich přemýšlíme, jak se prezentujeme. A Iris Apfel rozhodně styl má. Svůj, nezaměnitelný, zábavný a originální.
Potvrzuje, že mít styl není otázkou peněz, ani toho, co nosíme, ale jak to nosíme. Sama ráda kombinuje drahé kousky s bižuterií za pár korun. Být sama sebou, dávat najevo svou osobnost. I když někomu může připadat její styl výstřední, je prostě její. Je výjimečný, stejně jako sama Iris Apfel. Ona se v něm cítí dobře a oblékáme se především pro sebe. Ne abychom zapůsobili na ostatní.
Takže si najděme svůj vlastní výjimečný styl jako Iris Apfel a buďme neopakovatelným originálem.
Foto: Instagram @iris.apfel
Obsáhlý manuál pro zpomalení stárnutí najdete zde:
Líbil se vám článek? Dejte mu like nebo ho sdílejte.
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu 
Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Před časem běželo v tv několik filmů s filmovými sex idoly 50. a 60.tých let, se Sophií Loren a Claudií Cardinale. Jsou to ženy, které jsou pro mě symbolem ženskosti. Ženy dospělé (žádné pubertačky), živelné (čiší z nich ženskost, život a radost z něj), s pořádnou dávkou sex-appealu (nejsou to žádné vychrtlé párátka, ale reálné ženy). I dnes, v jejich pokročilém věku jsou krásné a stále sexy.
Přimělo mě to zamyslet se nad tím, jak často svoji ženskost potlačujeme a stává se z nás tak trochu „chlap“. A není to jen tím, že je pro nás pohodlnější si vzít džíny a tenisky. I v nich totiž lze vypadat žensky. Hraje v tom roli i to, že musíme stále něco rozhodovat, řešit a být v roli jakéhosi manažera, snažíme se mít všechno pod kontrolou. Na to, být ženou se vším všudy nám nějak chybí čas a energie.
Za posledních více než 100 let jsme my, ženy, ušly obrovský kus cesty. Ženy dávno před námi nám vybojovaly volební právo, rovnoprávnost, minisukně, antikoncepci, sexuální svobodu a mnoho dalšího. Nebýt jich, neměly bychom tolik možností, jaké máme dnes.
Faktem ale je, že se spoustou těchto možností, padla na naše bedra i spousta další odpovědnosti. Už to není jen muž živitel rodiny, ale i žena a někdy jen ta. Musíme toho zvládnout opravdu moc. Práce, děti, domácnost. Někdy to vypadá, že jsme si na sebe upletly bič. Snažíme se vše zvládnout, až téměř za cenu vlastního sebezničení.
Ženy jako superwomen
Taháme tašky s nákupy, jsme schopny doma leccos opravit, vaříme, pereme, žehlíme, děláme s dětmi úkoly a mnoho, mnoho dalšího. Stáváme se jakýmisi „supermany“ či spíše „superwomen“ a nějak nezbývá čas a energie na naši ženskost, na naši ženskou podstatu. Křehkost i síla, citlivost i rozhodnost, péče o ostatní i vlastní rozmarnost, schopnost přijímat.
Něco z toho jsme po té naší cestě ztratily. Je skvělé, že tady máme emancipaci, že máme stejná práva jako muži. Ale to neznamená, že bychom měly potlačit své ženství, svou ženskost. Jistě, jsme každá jiná. Některé ženy jsou ryze ženské – křehké, citlivé, poddajné a pravdou je, že mnoha mužům se to líbí. Mnohé zase pod tíhou všech povinností a také pod vlivem zkušeností z dětství nebo mládí tuto ženskou stránku v sobě potlačily.
Vyrovnat ženskou a mužskou stránku v sobě mi trvalo roky
Já sama jsem už v mládí pojala nějaké, z mého dnešního pohledu, absurdní přesvědčení, že citlivost a křehkost znamená slabost. Stačilo pár nepříjemných zážitků a já jako vysoce citlivá osoba, jsem došla k závěru, že tuhletu svou stránku dávat najevo mi bude na škodu. Rozmarnost nebo rozpustilost jsem používat nemohla, protože by mi to v žádném případě doma neprošlo. A protože jsem se v mládí a vlastně dodnes pohybovala v rockerském prostředí, nedělalo mi problémy dávat najevo spíš mužské aspekty své osobnosti. Když k tomu připočtu fakt, že jsem hodně po svém tátovi, výsledek byl poměrně jasný.
Většinu života jsem žila sama a starala se o děti. Musela jsem zastat mámu, tátu, kamarádku. A podobně je na tom spousta z nás. Jak jsem měla potlačené ženské aspekty své osobnosti, až mi bylo nepříjemné prostředí, ze kterého doslova stříkal estrogen. Až po letech mi došlo, že je v tom něco špatně. Nejen pro mě samotnou, ale i ve vztazích. Pro spoustu chlapů jsem byla prostě kámoš. Se kterým je fajn zajít na koncert nebo na pivo. Navíc poměrně výrazná osobnost, a to některé vyloženě odrazovalo.
Učila jsem se postupně, jak přijmout i svou ženskou stránku. Jak projevit svou ženskost nejen tím, jak vypadám, co nosím, ale i tím, jak se projevuji navenek. Dovolit si být slabá, požádat o pomoc, nosit šatičky, kytičky, být rozmarná a bezprostřední. Někdy by si člověk měl radši zalepit pusu než řekne „já to udělám“ nebo „já to odnesu“ a „useknout“ ruku než to bude chtít udělat. Když máte vedle sebe chlapa, prostě ho o to požádejte. Vím, že je někdy těžké říct „já to neumím„, když to možná umíte a třeba i lépe. Ale zapomeňte na to. Žádejte o pomoc, žádejte o pochopení, dovolte si být slabá. A když vám někdo pomůže, zapomeňte na kritiku toho, že jste si to představovala jinak. Prostě poděkujte a dejte najevo radost. Nechtějte dokonalost, oceňte to, že ten druhý něco pro vás udělal. Jinak se na to příště vykašle.
Často zapomínáme na to, že ženskost a ženství je o přijímání, mužství o dávání. Neumíme přijímat lichotky, dárky, pomoc. Někdy máme pocit, že si to nezasloužíme, že to zvládneme samy (a možná lépe), že se to nehodí a spoustu jiných výmluv. Naučme se to znovu. Dovolme si to.
Takže naučme se znovu být ženami se vším sex-appealem a schopností přijímat.
- Dejme najevo to, že jsme sexuální bytosti. Vzpomeňme si na to, jak jsme ji dávaly najevo dříve a znovu to začleňme do svého života.
- Nosme šaty, sukně, něco, co nám opravdu sluší a budeme v tom vypadat opravdu žensky. Aspoň občas.
-
Nechtějme zvládat úplně všechno. Nemá to smysl. Raději si začněme více užívat života a požitkářsky si ho vychutnávat (určitá míra požitkářství je fakt sexy
).
- Nechtějme mít všechno stále pod kontrolou. Nechme někdy věci jen být, nechat je, ať se stanou, dát jim volný průběh. Uvolníme si tím kapacitu sami pro sebe, pro život, pro radost.
- Žádejme o pomoc. Druzí nakonec budou rádi, že mohou pomoci a že jsme je poctily takovou důvěrou.
- Dovolme si přijímat - lichotky, poklony, dárky. Prospěje to nejen nám, ale potěší to i ty, kteří nás chtějí obdarovat (zkuste si to představit opačně - někomu něco dáváte a on to odmítne. Nejspíš se nebudete cítit moc dobře.)
-
Žádejme o to, co chceme. Protože dokud nepožádáme, nemusíme taky nic dostat. Ostatní fakt nejsou jasnovidci.
- Buďme rozmarné. I trocha rozmarnosti k ženství patří.
- Přidejme občas i trochu živočišnosti - berme si příklad z Italek. Buďme vášnivé, živelné, dynamické a užívejme si radosti ze života.
-
Trocha tajemnosti občas taky nezaškodí
- Buďme i nadále citlivé, chápající, soucitné. Ale nebuďme oběti, které to vnímají jako svou oběť ostatním.
- Pečujme o sebe. S plnou parádou. Projevíte tím lásku k sobě samotné, že si dopřejete péči o svou vlastní osobu. A ostatní ve vás uvidí tu královnu, kterou jste.
-
Nechme projevit všechny své stránky. Žena je bytostí proměnlivou, je v ní spousta aspektů, spousta archetypů. Někdy v průběhu života používáme jen roli manželky a matky. Ale to je pro život dost málo. A sex-appeal v tom není žádný. Je v ní i milenka, čarodějnice, bohyně. Pro některé muže je to náročné chápat proměnlivost ženy, ale na druhou stranu... To je na ženě fascinující, její proměnlivost, jako proměnlivost přírody. Někdy jemná a citlivá, moudrá a chápavá, jindy bouřící a vášnivá, a jindy třeba zase temná a zuřivá. Stejně jako nás přitahuje v mužích jejich stabilita, to že se o ně můžeme opřít, ženina proměnlivost je jejím darem.
A nezapomeňte! Je úplně jedno, kolik nám je let. Stejně jako muži, i ženy mohou být v každém věku krásné, přitažlivé a sexy.
-
-
⚘By-Tim -
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
.jpg"
data-title=""
data-description="Sophia Loren si zachovává půvab i ve zralém věku">
⚘By-Tim.jpg"
alt=""/>
Foto – pinterest.com
Líbil se vám článek? Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Móda je pomíjivá, styl je věčný.
Coco Chanell
Teď nemám na mysli rady, kolik jakých kalhot či sukní a sak potřebujete a jak je kombinovat. Mám na mysli spíše to, jak vytvořit originální styl, přitom jednoduše. Tady máme pár tipů, jak vytvořit stylový šatník pro zralou ženu.
Vyberte si „vaše“ barvy.
Možná se oblékáte podle barevné typologie, možná prostě máte své barvy. Většinou vám stačí tak 3-4 základní, které můžete kombinovat. Tohle je jen můj osobní dojem, ale řekla bych, že není tak úplně nejlepší mít všechny tyto barvy extra výrazné. Ale pokud to umíte zkombinovat a máte odvahu, proč ne.
Jednoduché kousky
Základní kousky vybírejte spíš jednoduché, žádné trendy věci, nápisy, flitry, nesmysly. Ano, samozřejmě nadčasové. Střihy, které se nosí stále průběžně.
Rozhodně by ve vašem šatníku neměly chybět:
Malé černé (vzpomeňte na Audrey Hepburn ve filmu Snídaně u Tiffanyho)
Klasická bílá „pánská“ košile
Džíny
Rolák – pulovr
Klasické lodičky na vysokém podpatku. Aspoň jedny.
Trenčkot. Nebo jiný dobře střižený kabát. Nikdy se nepřestane nosit.
Cardigan, svetřík, který můžete obléct k čemukoli.
Klasické sako. Střih záleží spíš na vašem typu postavy.
Je to jako základní ingredience kulinářské speciality, kterou chystáte. A teď k těm základním ingrediencím musíte přidat různé koření a speciální ingredience, které z nich udělají tu pravou kulinářskou pochoutku. Jsou to různé další části šatníku (sukně, kalhoty,…), které se střihem hodí právě k vám a pak speciální, originální kousky, které právě v kombinaci s jednoduchým základem vyniknou. Takže co dál…
-
Dobrý střih.
Obzvlášť u sak a kabátů je to důležité.
-
Originální kousky. Sem tam nějaký ale opravdu originální kousek. Výjimečný, takový, který vás chytne za srdce. Výborně se bude hodit k jednoduchým kouskům, které máte v šatníku a o to víc vynikne.
-
Vrstvení. Je to jednoduchá věc, při které můžete využít různé jednoduché kousky svého šatníku i v jiné sezóně než ve které je nosíte obvykle. Trička nebo košile pod šaty, šaty přes džíny a podobně. Z kombinace několika jednoduchých kousků vytvoříte zajímavý styl.
-
Bižuterie – šály, šátky – pokrývky hlavy.
Tady se můžete vyřádit. Nemusí toho být kvantum, ale dostatek, abyste mohla vytvořit mnoho různých outfitů. Všechny tyto doplňky outfity zvýrazní a nikdy nebudete vypadat jako někdo jiný. Ženy v Česku se bižuterie a výrazných kousků většinou nějak bojí, přitom ty nejvíc dotvoří váš styl. A ani vás to nebude moc stát.
Bižuterie
Šály, šátky
Pokrývky hlavy
-
Boty.
Hodně bot.
Tipla bych, že by žena měla mít v botníku tak cca alespoň 15 párů bot. Já jsem teda maniak na boty a kdybych mohla, měla bych jich plnou skříň. Ale jde o to, že když pomineme, že máme 4 roční období, tak musíme brát v úvahu, že ke každému typu oděvu se hodí jiný typ bot. A taky nesmíme zapomenout na barvy. Tak těch 15 párů je možná spíš minimum.
Jaké druhy bot?
Určitě různé druhy, s nízkým podpatkem i vysokým, sportovní i elegantní. I když nespornou výhodou současnosti je to, že k sukni a šatům dnes můžeme nosit i tenisky nebo farmářky. Když máte navíc nějaké opravdu výrazné boty, můžete na nich vystavět outfit ze střízlivějších částí šatníku.
-
Kabelky.
Menší velikosti, většinou spíš do společnosti, kam dáte jen to nejnutnější a samozřejmě větší na běžné nošení. Barevně nemusí ladit s botama, ale mohou (i když nutně nemusí) ladit s jakoukoli částí outfitu.
-
Nedat na trendy.
Tím samozřejmě nemyslím, že byste si nemohla koupit nic, co je trendy a in, ale opravdu nemusíte být jejich otrokem. Trendy se mění, mizí a zase se vracejí, ale vy chcete šatník, který budete moci nosit průběžně a ne ho neustále obměňovat.
-
Umět to nosit.
Je jedno, jestli máte na sobě luxusní šaty nebo něco z blešáku. Důležité je umět to nosit. Kdo to neumí, kdo neumí vystavit na odiv svou osobnost z hloubky svého nitra, nepomohou mu většinou ani šaty od Diora. Určitě jste si toho někdy všimly. Jak někdo dokáže vypadat skvěle i v „pytli od brambor“ a někomu nepomohou ani ty nej kousky. A nezáleží na tom, kolik vám je let nebo kolik kilo máte navíc nebo naopak kolik vám jich chybí.
- Uvědomit si, že nemusíme být pořád dokonalé nebo dokonale sladěné. Někdy je méně více a mnohdy v těch nejobyčejnějších kouscích naděláme největší parádu.
A teď proč.
Když budete používat samé výrazné či trendy věci, bude to působit přehnaně a špatně se takové prvky kombinují. Naopak když máte jeden jednoduchý model, může být někdy i docela nudný. Ale změní se s každým vrstvením, poutavou barvou, zajímavým výrazným solitérem nebo použitím různých doplňků. Nikdy to už nebude nuda.
Protože..
Vše můžete libovolně kombinovat a vůbec vás nemusí zajímat nějaké trendy, co je in a co ne a podobně. A přitom to bude vypadat originálně. A když k tomu přidáte šarm své vlastní osobnosti, nebudete nikdy ničí kopie a celkový dojem bude výjimečný.
Musíme se úplně vzdát své minulosti v oblékání?
Měly jste v mládí nějaký výrazný styl? Patřily jste k nějaké subkultuře? Pokud vás tato subkultura oslovuje i ve zralém věku, věřím tomu, že některých prvků se nemusíte vzdát ani dnes. Jen už asi nebude úplně ono, když se tak oháknete od hlavy k patě. Stačí vybrat jeden, dva prvky a zakomponovat je do klasičtějšího šatníku. Taková typická ukázka je kožený křivák. I když vždy patřil spíš k motorkářské a rockové subkultuře, dnes je součástí šatníku lidí, kteří rozhodně součástí těchto subkultur nejsou a ani nebyli.
Co tím chci říct…
Že dobře se obléct nevyžaduje ani hromadu módních kousků ani spoustu peněz. Stačí nám k tomu jen trocha fantazie, představivosti, velké zrcadlo a něco sebereflexe před tím zrcadlem. Že když na to čisté „malířské plátno“ složené z pár jednoduchých kousků namalujeme obraz pomocí dalších barev, vrstev a speciálních přísad a promítneme do něj celou svou osobnost, vytvoříme dokonalý originální obraz, jenž bude odrážet to, kým v hloubi duše jsme.
Foto zdroj: Pinterest.com
Líbil se vám článek. Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Když jsem hledala na českém internetu články o módě a stylu pro ženy, kterým už dávno není dvacet, musím přiznat, že jsem se docela zhrozila. Možná je to jen mnou, ale ve své podstatě na mně vykoukla konformita, nuda, usedlost. Samozřejmě zabalené do klasické formulace českých žen „elegance“. Od doby, co jsem v televizi jako závislák sledovala Popelku (myslím ten soutěžní pořad, ne tu s oříšky), když slyším slovo „elegance“, dostávám kopřivku. Zaklínají se jím i dvacetileté holky, pro starší ženy je to něco jako evangelium. Proboha proč? Co budou ty dvacetileté holky nosit až jim bude 50?! A těm starším zase klasická elegance ještě přidá pár let. Jako by jich už tak neměly dost. Navíc ty modely jsou jak přes kopírák. Já jsem přesvědčená, že móda pro zralé ženy může vypadat trochu jinak.
Móda pro zralé ženy trochu jinak, hravěji a osobitěji.
Co to tak zkusit jinak? Méně usedle, více osobitě. Opravdu chceme všechny vypadat stejně? Jakoby českým ženám chyběla hravost, představivost, nadhled, smysl pro humor, o odvaze ani nemluvě.
Kde je originalita?
Před časem jsem na tohle téma vedla rozhovor s kamarádem, kterému je přes 40 a už od mládí dělá DJ na diskotékách, takže pozoruje. A shodli jsme se na jedné věci. Jak kdysi, před lety se snažila každá holka vypadat jinak. Kdyby přišly na akci ve stejném oblečení 2 kámošky, tak by se jedna nejspíš šla převlíct, ať nevypadají stejně. Každá chtěla být jiná. Dnes to vypadá jako by je všechny naklonovali. Klasika u mladých holek – slim jeansy, mikina (tady mohou být variace tričko či halenka), bundička do pasu, „ubrus“ kolem krku. Klasika starších žen (a to ještě jen u těch, které se umí aspoň trochu oblíct) – usedlé šaty pod kolena, cardigan nebo kalhoty a tuctová halenka. V horším případě leginy a nějaká zoufalá tunika.
Nejsem výjimka
Ano, přiznávám, taky jsem prošla ve věku zhruba kolem 30 „elegantním“ obdobím. Všichni kolem mě mi hučeli do hlavy, že tohle bych už neměla, to se na mě nehodí. Navíc jsem měla kamarádku, která tenhle styl hodně vyznávala a já jsem to nasákla do sebe jako houba. Kostýmky, dlouhé úzké sukně, sáčka, no prostě katastrofa. Ne, že by to byla katastrofa, jak to vypadalo, ale přidala jsem si dobrých 10 let a hlavně – nebyla jsem to já. Necítila jsem se a nakonec jsem se pomalu začala vracet ke svému původnímu stylu. Ale já byla tak oblblá všeobecným míněním, co bych ve svém věku neměla, že jsem s tím měla trochu problém. Záviděla jsem mým dětem, že nosí kapsáče a tenisky a ony na mě koukají a prý „a proč bys je jako nemohla nosit taky?!“. No jasně, proč ne? A tak jsem se vykašlala na společenské mínění a rady odborníků a začala se oblékat podle sebe.
Takže jak na to?
-
Osobitost.
Pamatujme na to, že oblečením vyjadřujeme sami sebe, svou osobnost, říkáme tím, kdo jsme, jací jsme. Proto by váš styl měl být jedinečný, stejně jako vy sami. Nekopírujme, inspirujme se. Nedodržujme dogmaticky rady, které někde vyčteme. Přizpůsobme je sami sobě. Nechtějme se nikomu podobat. Přece nechceme být kopie, ale originál.
-
Sebereflexe.
Mějme povědomí o tom, jaká naše postava doopravdy je. Stačí nám k tomu velké zrcadlo a trocha sebereflexe. Jaké máme přednosti, které vyzdvihnout, jaké nedostatky, které potlačit. Když máte hezké nohy, není důvod, proč byste je měla schovávat v pytli do půl lýtek jen proto, že vám není dvacet. Ale je na vaší soudnosti, kde by měla sukně končit, ať to nevypadá lacině. Kalhotky vám fakt nikdo vidět nemusí (ale to ostatně ani ve 20). A tak dále…
-
Hravost.
Hravost, nápaditost, šmrnc. Nebojte se ukázat. Ukázat, co je ve vás, ukázat, že i ve vašem věku jste stále ještě kus. A opravdu to není jen o tom, mít figuru jako modelka. Všechno začíná v hlavě. To se ukáže i navenek. Třeba ve vašem stylu. Hrajte si s barvami, hrajte si se styly, kombinujte. Stačí základní nadčasové kusy, které doplníte něčím trendy, barevným, výrazným, bláznivým. Tady se fakt můžete vyřádit. Jen to nepřehnat. Ale tak máte zrcadlo, tam uvidíte, jestli je to už fakt moc. Ale když máte odvahu, proč ne.
-
Zralost s mladistvým šmrncem a hlavně dobrý pocit.
Nechceme vypadat jako dvacítky, to ani nejde. Ale nemusíme ze sebe dělat usedlé dámy, jen proto, že to tak někdo ve společnosti očekává. Nemusíme být trendy, důležité je znát se, být sví a osobití. Tak, abychom se v našem oblečení cítili dobře, jako v naší druhé kůži.
Potkávám velmi málo žen ve zralém věku, které toto umí. Vtipné je, že vždy, když takovou potkám, můžu na ní oči nechat a obě se na sebe usmějeme a někdy i otočíme. Je to něco jako „vítej v klubu“
Zkusme se inspirovat
Pro inspiraci pár slavných žen ve zralém věku, které jsou celosvětově známé svým stylem. Stylem, který má šmrnc, šťávu, nápaditost, hravost i tu tolik vzývanou eleganci. Ale tady je to taková ležérní sportovní elegance, šmrncnutá avantgarními kousky. Prostě co kus, to originál. Zkuste se inspirovat.
Lyn Slater – profesorka, která se stala ve svých 63 letech a se svým blogem Accidentalicon.com módní ikonou
Yasmina Rossi, modelka a fotografka – i takhle může vypadat šedesátnice
Linda Rodin – 68letá modelka
Linda Wright – modelka, blogerka
Foto zdroj: Pinterest.com, Instagram.com
Líbil se vám článek? Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Taky milujete, když je něco za výhodnou cenu a pak se vám doma vrší tuny věcí? Nebo pro jistotu do second-handu ani nechodíte, protože si tam neumíte vybrat? Nebo prostě nevíte, jak nakupovat v sekáči. Jsou lidé, co by si na sebe nic ze second-handu nevzali. Ale není třeba se bát. Věci jsou čisté, vyprané a často téměř nenošené. A pak jsou lidé, jejichž šatník je tvořen z velké části oblečením ze sekáče a každý obdivuje jejich styl a kde že tu parádní věc koupili.
Nakupovat v second-handu má jednu neskonalou výhodu. Mimo to, že výrazně ušetříte, budete mít v šatníku kousky, které nevlastní nikdo další široko daleko. Budete výjimeční. Jen je třeba znát některá pravidla a umět se v té záplavě zboží orientovat. Jak tedy nakupovat v sekáči?
Jak tedy na to
Měli byste znát svůj styl, své oblíbené kousky, ať se zbytečně nezdržujete s něčím, co se vám stejně nehodí. Nosíte kalhoty nebo sukně, šaty dlouhé, krátké, sportovní bundy nebo saka,.. Podle toho se orientujte. Samozřejmě to, že jste sportovní typ vůbec neznamená, že si tam nemůžete koupit krásné romantické šaty, které vás tam okouzlily. Jen je třeba uvážit, jestli je opravdu na sebe vezmete. I když stojí třeba jen stovku, byla by škoda, aby vám pak jen visely ve skříni, namísto toho, aby si je třeba jinak koupil někdo, kdo by je s nadšením nosil. Taky nemusíme mít všechno.
-
Vaše oblíbené barvy
Pro dobrý základ šatníku vám stačí max. 3-4 barvy, které různě obměňujete a kombinujete. Záleží na vás, jestli barvy volíte takové, ve kterých se cítíte dobře nebo takové, které vám sluší ve smyslu barevné typologie, podstatné je, že opravdu není třeba mít v šatníku celou barevnou škálu. Proto v tom množství oblečení v sekáči stačí jen přeletět očima – bílá ano, černá ano, modrá ano, zelená ne, fialová ne,… Fakt si nemusíte prohlížet každý kousek, který na stojanu visí.
-
Vzory vs jednobarevné
Já třeba vzory nemusím, max. nějakou borduru třeba dole na sukni nebo haleně. Mám to pak jednoduché. Jakmile očima prolétnu stojan, automaticky vynechávám kousky s výraznými vzory. Vy to můžete mít jinak, třeba milujete květinové vzory nebo abstraktní vzory, pak letmo přelétněte ramínka, kde je uvidíte a k těm zamiřte. I když zase. Není dobré mít celý šatník „vzorovaný“, hůře se pak kombinuje. V tom případě ještě sledujte barvy, které se na „vašich“ vzorech objevují. Máte třeba sukni s hnědým a zeleným proužkem, v tom případě hledejte halenky, košile, trička v hnědé či zelené barvě. Pozor ale na odstíny, měly by k sobě sedět, není zelená jako zelená.
-
Představivost.
Docela zásadní věc při volbě jakéhokoli stylu. Ať už zařizujete byt nebo tvoříte šatník. Měli byste si umět představit, co se k čemu hodí, co už doma máte, co váš šatník doplní a co v něm naopak bude nevyužité viset dlouhý čas. Hodilo by se taky znát něco o tom, která barva ke které sedí, jaký vzor, střih se dá kombinovat s čím. A k tomu všemu potřebujete představivost. Takže trénujte. Všude. Všímejte si lidí na ulici, kteří vás zaujmou stylem, jak ladili oblečení, střihy a barvy. Zkuste si doma vyzkoušet různé kombinace, ať si uděláte představu. Časem už to budete mít v krvi a některé kousky ani nemusíte zkoušet.
-
Odhad velikosti.
Jde o to mít ji alespoň trochu tzv. v oku. Vzhledem k faktu, že v sekáčích nemáte oblečení podle velikostí, musíte svou velikost nejen znát, ale i mít trochu v oku, protože číslování velikostí bývá občas trochu rozdílné, tak ať některé věci nezkoušíte zbytečně.
-
Silná vůle.
Ano, ta je taky třeba. Protože když uvidíte nějaké nádherné šaty, ze kterých jste uneseny a prostě je musíte mít, i když víte, že je nejspíš nikdy na sebe nevezmete, tak to není silná vůle
Takže – zastavte se a zvažujte, pokládejte si otázky. Opravdu to vynosím? Opravdu to musím mít? Nemám už několik takových podobných kousků ve skříni? Nakonec občas překvapivě zjistíte, že to vlastně vůbec nepotřebujete a že není třeba, aby vám daná věc ležela ladem ve skříni. -
Praktičnost.
Nemyslím tím praktičnost oblečení, ale při nakupování. Myslím, že to známe všechny, jak je otravné, když na sobě máte v zimě třeba kozačky, džíny, košili, svetr a podobně a jdete si zkoušet třeba šaty. Než všechno ze sebe posundáváte… a v sekáčích bývá občas fronta na kabinky, takže je to docela dlouhodobá záležitost. Pokud víte, že jdete zkoušet někam, kde je hodně lidí, bývá praktické si na sebe vzít boty, které lehce sundáte a obujete a tenčí leginy a tričko. V případě potřeby můžete zkoušet i přes ně, nemusíte ani do kabinky. Ušetří vám to spoustu času.
-
Paměť.
Jsou ženy, které mají pár kousků ve skříni, ale jsou taky takové, kterým několik skříní nestačí. Pak je důležité pamatovat si, jaké kousky už tam máte, kterými byste je mohla doplnit a na takové se při nakupování zaměřit. Jestliže máte ve skříni už 3 černá saka, asi bude zbytečné si pořizovat další, ale jestli jste narazila třeba na bílé, které by ty černé mohlo zajímavě doplnit, berte ho. Jde o to vytvořit funkční šatník, ve kterém jsou vzájemně se doplňující kousky. Je vám celkem k ničemu šatník, ve kterém je spousta „solitérů“, které nemáte k čemu vzít.
-
Šikovnost.
Buď vaše, nebo nějaké kamarádky, případně odborná. Je možné, že narazíte na kousek, který je pro vás jak dělaný, ale krapet nesedí délka nebo je třeba ho trochu zabrat. Ne každý máme typické konfekční velikosti, takže pokud máte možnost koupený kousek trochu upravit, udělejte to. Pokud tuto možnost nemáte, tak se na to vykašlete. Samozřejmě nemá cenu kupovat něco, co byste musela předělávat celé.
Pomohlo vám to trochu v orientaci, jak nakupovat v sekáči? Ono nakupování v sekáči je docela zábava a ta radost, když si odtamtud přinášíte nějaký fantastický kousek za někdy až neuvěřitelnou cenu! Tak vzhůru na nákupy! Je třeba si občas udělat radost
Líbil se vám článek? Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Všude se to dnes hemží různými poradci a kouči, a to i v oblasti módy. Jaký máte nosit styl, když jste křehká romantička, energická sportovkyně nebo elegantní dáma. Ale je to opravdu tak? Opravdu jsme jen to jediné? Jedna jediná žena v jedné? Nebo má žena tváří deset, dvacet nebo víc? Padesát tváří ženy neznamená, že jsme rozpolcená osobnost, ale s nadsázkou to vše, co v sobě každá z nás obsahuje.
Kolik tváří má jedna žena?
Jednou mi jeden člověk řekl: „Ty jsi ztělesněním ženy.“ Já se tak příliš necítila, tak na něj koukám a říkám: „A jako v čem?“ A on: „ Jsi pokaždé jiná.“ Tenkrát jsem si uvědomila, že má pravdu v tom, že každá žena má v sobě mnoho různých tváří. Křehkou dívku, kterou byla třeba i před mnoha lety, smyslnou divošku, ženu vamp, energickou manažerku, mámu od dětí, manželku a tak bych mohla pokračovat dál a dál. Tak proč se stylizovat jen do jedné role a jednoho stylu?
Která jsem vlastně opravdu já?
Ano, je fajn vědět, kdo jsem a co mi sedí a v čem se cítím dobře a co mi zase nesedí a necítím se v tom. Prostě vědět, co je můj základní styl. I když po pravdě, mnoho lidí říká, že jim něco nesedí, aniž by to zkusili. Jsme ženy, tak si dopřejme být proměnlivé v chování i v oblékání. To, že jsem sportovní typ, přece neznamená, že si na sebe občas nemůžu vzít romantické nebo elegantní šaty a vyrazit na rande nebo do společnosti.
I když nám už dávno není 20, můžeme si klidně k šatům vzít „rebelské conversky“ a dát eleganci svěží šmrnc. Nenechme se svázat mnoha pravidly. Je třeba vědět, kdy pravidla dodržovat a kdy je naopak porušit. I tak se tvoří styl. Buďme ženy se všemi osobnostmi, které v sobě nosíme. Možná je padesát tváří ženy moc, ale určitě jich v sobě taky pár napočítáte…
Líbil se vám článek? Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/