Tady máte další várku sladkých životních potěšení
A pokud chcete dostávat další inspirující seznamy a články, připojte se k naší skupině na facebooku “Jednoduše v pohodě” nebo stejnojmenné stránce.

Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu
Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky… 
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu
Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky… 
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Všichni chceme prožívat šťastný život, ale občas se neumíme radovat z toho všeho krásného, co v životě máme a co nám dělá radost a projevovat za to vděčnost. Když jsem psala e-book 5 pomocníků, ve kterém hovořím a radosti a vděčnostech, o přínosu takového seznamu radostí a potěšení a deníčku vděčnosti, uvědomila jsem si, že to třeba někomu může pomoci – vidět to napsané. Černé na bílém. Že je tolik věcí, za které může být člověk vděčný a které mu přináší radost. Zatím si třeba deníček vděčnosti nepíše, ani to, co ho potěšilo během dne. Ale že když to uvidí sepsané, může ho to motivovat k tomu, aby si začal sepisovat svůj vlastní seznam.
Proto jsem se rozhodla každý týden sepsat 10 milých a krásných věcí, které mě těší. Nebo těší lidi, které znám. V komentářích můžete doplnit to, co těší vás. 
Tady máte první várku sladkých životních potěšení 
Pokud se Vám seznam líbí, dejte mu „To se mi líbí“ nebo ho sdílejte s přáteli
A pokud chcete dostávat další inspirující seznamy a články, připojte se k naší skupině na facebooku „Jednoduše v pohodě“ nebo stejnojmenné stránce.

Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu
Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky… 
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Protože mám pocit, že blogů pro zralé ženy není mnoho. Ženy, které už mají leccos za sebou, a přesto nebo právě proto umí být samy sebou. Ženy, které mají svůj vlastní spokojený život, své zájmy, které jsou ženské a citlivé, ale i silné a úspěšné. Takové, které se nebojí vyčnívat z davu a které si umí užít svůj život. Ženy inteligentní, schopné, kreativní, originální, nezávislé. Prostě celá já….
Proto tento blog pro zralé ženy – o životě a pohodě, o módě pro zralé a starší ženy, které si ale zachovaly duševní svěžest a elán. Které jsou srovnané s tím, kým jsou, které nepotřebují vypadat na 20, ale které ví, že krása, radost, mládí i svěžest vycházejí především z nitra nás samých.
Kdyby mi někdo ještě před pár lety řekl, že si jednou založím vlastní blog, zaťukám si na čelo. Ale člověk míní, život mění. Vždycky jsem si říkala, že na to, abych psala blog jsem na jedné straně příliš sebekritická a na té druhé naopak málo sebestředná. Tím myslím, že na sebe dost nerada upozorňuji. (I když podle mého vzhledu si to o mně myslí asi málokdo
).

Jenže děti se osamostatnily, žiju sama, a přestože mám spoustu koníčků (výsledek mého snažení můžete najít v sekci „Obchod“), zůstává mi stále docela dost času. Uvědomila jsem si, že nastala nová etapa mého života a přiznám se (teď budu vypadat jako krkavčí matka
), že si ji poměrně hodně užívám. Asi nikdy jsem nebyla sama se sebou tak spokojená, srovnaná, v pohodě. A někdy mi připadá, že jsem ani nikdy nevypadala tak dobře. Jako bych získala zpátky svou identitu. Už nejsem především matka, jsem především žena. A k mému překvapení (o tom zas někdy jindy), cítím se v téhle roli velmi, velmi dobře.

Nevím, jestli je to jen věkem, nebo hromadou zkušeností, vážnou nemocí či tím, že jsem se snažila na sobě pracovat. Zpracovat některé bloky, které jsem v sobě měla spousty let, naučit se vypořádávat s negativními událostmi a spoustou jiných. V každém případě se cítím dobře, mám ráda sebe i své tělo, užívám si život a nehroutím se jako dřív z kdečeho.
Vždycky mě bavila psychologie, filosofie, taky kultura – hudba, film, knihy, umění, móda, ale taky třeba duchovno. Spoustu jsem toho přečetla, nastudovala, zažila a dokázala jsem si sama pomoct v mnoha těžkých životních situacích. Tak jsem si řekla, že bych některé zkušenosti, postřehy, tipy mohla předat dál. Třeba se někomu budou hodit. A já si utřídím myšlenky psaním. A protože mě taky baví móda a umění, rozhodla jsem se k tomu přidat i některé rady, jak na dobrý styl. Že móda pro zralé a starší ženy nemusí být usedlá. Že nemusíme vyznávat jen klasickou eleganci, jen proto, že nám už není dvacet. Že je důležité vyjádřit oblečením samy sebe a nebát se být originální a výjimečné. Že věk kolem 40 je ještě skoro mládí a až kolem 50 dnes začíná teprve střední věk a čeká nás toho ještě v životě hodně. Jestli budeme chtít a nezabalíme to předem.
Foto: Pinterest.com, Pixabay.com

Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu
Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky… 
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Máte někdy pocit, že ten život stojí za starou belu a že už vás nic nečeká a na spoustu věcí už jste staří? Tak vám upřímně garantuji, že po zhlédnutí tohohle filmu/dokumentu si podobné úvahy zatraceně rozmyslíte. Sledovat bandu seniorů ve věku mezi 75-93 let, kteří si užívají život plnými doušky a svou jedinečnou hudební show dokáží strhnout lidi po celém světě je jednoduše radost.
Amatérští hudebníci, kteří zpívají punkové, rockové, funkové a jiné pecky od takových legend jako Led Zeppelin, Pink Floyd, Clash, U2, James Brown, Leonard Cohen, Sonic Youth, Talking Heads či Coldplay. A kteří si navíc svůj koníček neskutečně užívají. Jako celý svůj život. Navzdory tomu, že se potýkají se spoustou těžkostí, zdravotních problémů, úmrtími svých kamarádů, to nikdy nevzdají a budou žít vždy naplno.

Jejich energie a radost ze života je strhující, dojemná a až neuvěřitelná. Hlavně neztratit naději. Hořko-sladký příběh života. I ty jejich hlášky jsou fenomenální. Prý „je sex po sedmdesátce delší a užijete si víc legrace.“ „Jezdili jsme z kontinentu na kontinent, až jsem z toho inkontinentní.“ „Je to jen taková třešinka na dortu, akorát že ten dort jsme už snědli…“ V jedné chvíli se za břicho popadáte, abyste vzápětí proslzeli kapesník. A doufáte, že až budete v jejich věku, budete mít kolem sebe lidi, se kterými si stáří dokážete užívat podobným způsobem a zůstanete mladí srdcem.
https://www.csfd.cz/film/237934-mladi-srdcem/prehled/
https://ulozto.cz/file/QsRVfnP4/mladi-srdcem-cz-title-cz-mpg

Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu
Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky… 
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Česky by se dalo říct „proudění“ či „plynutí“, ale nějak ten náš výraz příliš dobře nevystihuje stav, který to obnáší. Znáte tu situaci, když děláte něco, co vás baví, těší a najednou vám to odsýpá, jde to od ruky, až úplně zapomenete na čas. Natolik se pohroužíte do dané činnosti, že se zdá, že okolní svět úplně přestal existovat. Znají to všichni umělci, řemeslníci a vůbec tvůrčí lidé a vlastně každý z nás. Potom znáte flow. Je to velmi příjemný až euforický pocit. Dokonalé ztělesnění bytí v přítomném okamžiku.
A fajn je, že ho můžete uplatnit i v běžných činnostech v domácnosti či činnostech, která nás prostě nebaví. Ano, já vím, že jsou mezi námi takové ženy, které uklízení baví, ale třeba já mezi ně nepatřím ani omylem. Ale zjistila jsem už dávno, že jestli danou práci budu dělat ztuha a s odporem nebo s lehkostí a radostí, závisí na mém duševním rozpoložení. Takže místo toho, abych se nutila třeba do mytí oken, když se mi vůbec nechce a jsem utahaná jako štěně, počkám si třeba týden nebo 14 dní na den, kdy mi je fajn a energie mám na rozdávání a pustím se do toho. Najednou mě to baví a přistihnu se, že to mám nejen neuvěřitelně rychle hotovo, protože si to užívám a nedělám to z „musu“, ale že navíc udělám ještě mnoho dalších věcí, které jsem sice neplánovala, ale když už mi ta práce jde tak hezky od ruky… 
Všichni máme v hlavě takové to přesvědčení, že to přece musím dnes nejpozději zítra udělat. Ale je tohle přesvědčení opravdu naše? Nebo se nám do hlavy implantovalo neustálým předáváním z generace na generaci a společenského přesvědčení, že takhle je to správně? Znáte to „nejdřív práce, potom zábava“. A co když to někdy uděláme naopak? Nejdřív zábava, u které si odpočineme, odreagujeme se a nabereme novou energii a pak práce, která nám tím půjde víc od ruky, protože budeme odpočatější a budeme mít víc elánu. Zkuste se zamyslet nad svými myšlenkami, které se vám v hlavě rojí. Ten věčný kritik, který vám říká, co všechno musíte a jak. Jsou to opravdu vaše myšlenky nebo vašich rodičů nebo jste to někde četla a získala jste dojem, že tak je to správně, protože se to tak „dělalo vždycky“. Ale vy jste vy. Ne vaše matka, ne vaše sousedka, ne společnost. Vy se rozhodujete sama za sebe. Tak si užijte tu svobodu volby a pusťte se třeba nejdříve do věcí, které máte rády a nakonec zvládnete s lehkostí i to, co vás neskutečně otravuje.
Nezapomeňte – jsme ženy, měly bychom zářit a ne být uštvané a vyčerpané „obstaravatelky“ všeho možného. A co je ještě důležité – opravdu nemusí být všechno dokonalé, je to opět jen v naší hlavě.
Máte i vy nějaký trik, jak si užít práci, kterou nemáte rádi?

Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu
Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky… 
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Je pozitivní myšlení jen klišé? Stále se o něm mluví, docela už to leze i na nervy. Obzvlášť těm, kteří s tím optimismem trochu bojují. Lidé jsou různí, nejen že se říká, ale je to tak. Obvykle se dělí na pesimisty, optimisty a realisty. Pesimisté o sobě s oblibou tvrdí, že jsou realisté. Možná je to jen můj dojem, ale mám pocit, že určitý negativní postoj a věčné stěžování si je jakýsi český národní sport. Buď je moc horko nebo málo horko, buď moc prší nebo málo prší, v zimě moc zima, moře je moc slané, štve nás manžel/ka, děti, soused/ka, šéf v práci a vůbec všechno stojí za prd. No jo, většinou to tak je. A co s tím můžeme udělat? Nic.
A pak tu máme zase optimisty. Dnes se mnohým z nich říká pejorativně „sluníčkáři“. A dost možná někdy oprávněně. Plují na růžovém obláčku. Všechno v životě je zalité sluncem, problémy neexistují, všechny milují a dostane se vám od nich celá škála rad do života, jak být šťastným. Až na to, že když se pořádně na jejich život podíváte, mockrát to taková růžová idyla ani zdaleka není.
Nevím, jestli je něco jako národní povaha či nějaké vědomí národa, ale rozhodně si myslím, že tady hraje velký vliv zeměpisná poloha té které, země, národa a množství slunce s tím spojené. Sluníčko nabuzuje, takže není divu, že v zemích, kde je slunečního svitu stále hodně, jsou vlastně všichni stále „happy“ . A naopak tam, kde je slunečního svitu naopak málo, jako třeba v severských zemích, je vysoká míra deprese a sebevražd.
Ale my to máme tak napůl, takže se můžeme rozhodnout. Rozhodnout se, nad čím se má cenu vztekat, protože to mohu změnit a co prostě a jednoduše přijmout, protože s tím nic nenadělám. A pokud je to možné, naučit se z toho těšit. V létě se těšit z tepla a sluníčka a neočekávat zimu a v zimě naopak. Nakonec se přistihnete u toho, že se vám líbí, jak tak venku krásně prší anebo že je venku taková slota, že by ani psa nevyhnal a vy si můžete spokojeně sedět doma v teple a koukat ven.
Šéfa ani manžela nevyměníte (tedy většinou), tak se zkuste raději soustředit se na to, co je na nich fajn. A to co vám vadí, nad tím nějak přimhouřit oči, přejít to a nebrat si to osobně. A když budete takhle měnit postoj ke všemu, zjistíte, že je všechno daleko lepší než se původně zdálo.
Je tohle pozitivní myšlení? Snad ano. Ale já bych spíš řekla, že je to v podstatě realismus, protože vidíte věci jaké jsou. Ani příliš černé ani příliš růžové.
Jako příklad by nám mohli sloužit Italové. Jejich radost ze života je nakažlivá. Zkusme si ten život užít podobně jako oni.
„Bože, dej mi sílu, ať mohu změnit to, co změnit můžu.
Bože, dej mi odvahu, ať nechám být to, co změnit nemůžu.
A dej mi moudrost, ať jedno od druhého dokážu od sebe rozeznat.

Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu
Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky… 
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/