To, koho v životě obdivujeme, má na naše formování velký vliv. Jejich síla, odolnost, ty dobré vlastnosti nebo cokoli jiného. Takoví lidé jsou pro nás inspirací. Jsou někým, komu se chceme přiblížit nebo podobat. A je jedno, jestli nám je 15 nebo 50. Protože v každém věku nám může přijít inspirativní něco jiného.
Já jsem nikdy jsem moc neobdivovala princezny. Vždycky mi připadaly takové nanicovaté. Jen čekaly až někdo přijde a zachrání je. Až zpětně jsem si uvědomila, že moje hrdinky byly vždy ženy a dívky silné, nezávislé, sebevědomé, inspirativní. Ženy odvážné, osobité, které si navzdory osudu dokázaly něco vybojovat, které měly charakter a vnitřní sílu.
Nikdy dřív mě to nenapadlo, až když jsem dostala nápad na tento článek. A uvědomila jsem si, že se vlastně ty mé hrdinky nezměnily po celý můj život.
Sepsala jsem pár mých hrdinek, které mě provázely životem. Nejspíš nebudou všechny, na některé jsem určitě zapomněla. A protože jsem velký fanda filmů, muziky a literatury, najdete v něm hodně osobností této sféry.
Herečky
Doma jsme se hodně dívali na polskou televizi a protože maminka milovala filmy, viděla jsem už v dětství spoustu amerických a světových filmů ze všech možných období. Měla jsem několik hereček, které mě nejen okouzlily, ale hodně inspirovaly. Jak svou osobností, tak svými rolemi.
Greta Garbo
Její tajemná krása, inteligence, síla i smysl pro humor. Byly pro mě nezapomenutelné její role silných žen jako byla Královna Kristýna nebo Mata Hari.
A také jsem ji obdivovala, když se v určitou dobu stáhla z filmového plátna do ústraní a tam žila svůj život stranou veškeré slávy a publicity.
Katherine Hepburn
Její křehká krása, citlivost, jemnost, půvab a laskavost neokouzlila jen mně, ale celý svět. A jsou dodnes nezapomenutelné. Nejen ve svých filmech, ale i v životě.
Byla dlouho i vyslankyní dobré vůle UNICEF a zasvětila pomoci chudým dětem v Africe, Asii a Latinské Americe, prací přímo v terénu, ošetřováním nemocných dětí a šířením povědomí o podmínkách těchto národů.
Katherine Hepburn
Mám ráda inteligentní muže i ženy. Katherine Hepburn byla velmi chytrá žena s velkým přehledem. A nebyla to jen její inteligence, ale i neobvyklá krása, nezávislost, velký smysl pro humor a průkopnictví v oblasti módy.
Spolu s Marlene Dietrich si velmi oblíbily pánský styl v módě, i díky těmto herečkám se časem stalo pro ženy běžné nosit kalhoty.
Květa Fialová
Dokázala mě okouzlit nejen svou krásou, ale i moudrostí, svými životními postoji, ale také tím, jak uměla stárnout s grácií.
Patřila k našim nejkrásnějším herečkám. Přitom z ní čišela laskavost, životní moudrost, nadhled i smysl pro humor.
Hellen Mirren
Tahle britská herečka je pro mne naplněním rčení, že „zraje jako víno“. I když už je dnes dámou v letech, slaví stále úspěchy nejen na filmovém plátně, ale i na přehlídkových molech, kde je prostě fantastická. Je vidět, že ji to baví, že si to užívá.
Má svůj styl, výrazný, svěží, kteří při tom nepůsobí hloupě nebo lacině. Vypadá moderně a skvěle i ve svém věku po 70. Ale nebojí se ukázat i bez makeupu, jak ráno vyleze z postele. Pro mě patří k ženám, které umí stárnout.
Diane Keaton
Další z mých oblíbených hereček. Mám pocit, že se nezměnila od 70.let, kdy jsem ji začala sledovat. Baví mě její humor a její styl. Pánský styl kombinovaný s ležérní ženskou zdobností, to je moje gusto.
A stejně jako já miluje barety a klobouky typu buřinky. K jejímu stylu patří i další výrazné doplňky jako široký pásek s výraznou sponou, rukavice aj.
Hvězdy sociálních sítí
Není vždy nutné být filmovou hvězdou, aby se člověk stal inspirací i ve zralém věku. Dokazují to mnohé známé influencerky na Instagramu.
Lyn Slater
Jedna z nejznámější módních ikon zralých žen. Žena z akademického prostředí, profesorka a sociální pracovnice, která se stala slavnou módní ikonou po šedesátce.
Nebojí se a má svůj výrazný styl aniž by byla nějak výstřední. V online světě je známá pod jménem The Accidental Icon. Její instagramový profil čítá úctyhodných 759 000 fanoušků.
Iris Apfel
Americká podnikatelka a návrhářka letos oslaví 101 let! Inspirativní žena, kterou nepřehlédnete díky jejím výrazným brýlím a barevným odvážným modelům. Obdivuji její aktivitu, mladé myšlení, styl i smysl pro humor, objevování nových věcí a dobrodružství.
Patří k opravdovým módním ikonám i ve svém úctyhodném věku. Módní ikonou se stala až ve věku 84 let.
Yasmina Rossi
Je dokonalým ztělesním toho, jak se dá stárnout přirozeně, mladě, zdravě a s grácií. Tato slavná modelka je známá svou šedovlasou hřívou vlasů a dokonalou postavou i ve svých dnes 66 letech.
Vypadá jakoby nestárla. Je srovnaná se svými vráskami, šedivými vlasy, které má již od mládí a udržuje si především zdravé tělo, pečuje o pokožku a o svou pohodu.
Zpěvačky
Patti Smith
Výrazná zpěvačka, básnířka, které se říká „kmotra punku“. Žena, která vždycky měla své kouzlo, osobnost, ač nebyla klasickou krasavicí. Která ve svých písních a básních bojovala za lidstvo, nezávislost a svobodu.
Když jsem ji viděla poprvé naživo na koncertě v jejích více než 70 letech, úplně mě dostala svou energií a obrovskou škálou emocí, které v nás všech vyvolala.
Cher
Kdo by neznal Cher. Zpěvačku a herečku, která je známá kromě mnoha hitů a filmů i svými plastikami. Ale o ty tady nejde. Je to žena, která často bojovala.
Několikrát už byla zapomenuta a vždy znovu se jí podařil další skvělý comeback. Ještě výraznější než ten předešlý. Jako člověk, který padne a znovu a znovu vstane a jde dál.
Literární postavy
Měla jsem i hrdinky mezi literárními postavami. Vždycky jsem měla ráda mezi jiným britské klasické autorky jako Jane Austenovou, Emily nebo Charlotte Brontëovy či Daphne du Maurier.
Pipi Dlouhá punčocha
Moje možná první dětská hrdinka. Její osobitost, nezávislost, upřímnost a velké srdce mě prostě dostaly. Chtěla jsem být jako ona a taky jsem chtěla mít koně. Když se mě tatínek zeptal, kde ho jako budeme mít, odpověděla jsem samozřejmě „na balkóně“.
A Pipi je pro mě hrdinkou dodnes. Stejně jako ty ostatní.
Jana Eyrová
Patřila k mým oblíbeným knihám. Četla jsem několikrát knihu a viděla jsem nespočet filmových a televizních adaptací.
Jana Eyrová byla křehká, chudá, ale také hrdá, inteligentní a nezávislá. Byla nezlomná, přitom citlivá a láskyplná.
Scarlett O´Hara
Postava ze slavného románu Sever proti jihu, ke které jsem si nacházela cestu. Zpočátku mi byla hodně nesympatická, sobecká, vypočítavá, marnivá. Ale nakonec jsem si ji zamilovala.
Její sílu, odvahu, rozhodnost, chytrost, pragmatičnost, vztah k rodné půdě a nakonec i její půvab a koketerii.
Mí nejbližší
A hlavně musím zmínit 2 důležité ženy mého života:
Moje maminka
Vynikala krásou, srdečností, přátelskostí. Ráda se smála a uměla si vše vychutnávat. Babička mi vyprávěla, že když moje maminka šla za ní přes dvůr v továrně, všichni chlapi stáli u oken.
Měla neskutečný půvab a kouzlo osobnosti. Naučila mě milovat film, hudbu, ale i třeba ruční práce. Její žáci ji také milovali, posílali jí svoje svatební oznámení nebo pohledy z dovolené.
Neskutečně mi chybí.
Moje babička
Byla z poloviny Maďarka. Možná tím byl dán její temperament, snědá krása a elegance a neutuchající energie. Ani v jejích 70 letech jsme jí nikdo nestačili, když jsme někam šli.
Byla otevřená novým věcem, nevadili jí mí „podivně“ vypadající přátelé rockeři a punkeři. A měla také neuvěřitelnou trpělivost s mým dědou, který na rozdíl od ní věčně brbal na kdeco. Jako anděl, což odpovídá jejímu jménu Andělka.
A udělám ještě jednu výjimku, dám sem jednoho muže. Mého tatínka, tentokrát bez fotky.
Můj tatínek
Je to pro mě jeden ze vzorů stárnutí. Bude mu už 83 let a stále žije naplno jak to jen jde. Každé ráno po probuzení půl hodiny cvičí a pak jde na procházku. Denně 12-15 km. Každý den. Jestli vynechá tak 2 dny za rok, tak je to možná moc. Má už nachozených tisíce km. Jezdí na výlety, stále se vzdělává, hodně čte.
V 80 letech si koupil počítač a kouká na YouTube a Spotify a tam si pouští své oblíbené interprety. Taky se v 80 letech naučil vařit. Konečně!
Vděčím mu za to, že mám široký všeobecný přehled, znalosti z historie, zeměpisu. I to, že umím mít nadhled a dokážu vidět souvislosti a používat kritické myšlení. Ale i to, že mám smysl pro humor a že si dokážeme ze všeho udělat srandu. Takhle chci stárnout taky.
A kdo inspiroval nebo inspiruje vás?
Líbil se vám článek? Dejte mu like nebo sdílejte.
Obsáhlý manuál pro zpomalení stárnutí najdete zde:
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu 
Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Před časem běželo v tv několik filmů s filmovými sex idoly 50. a 60.tých let, se Sophií Loren a Claudií Cardinale. Jsou to ženy, které jsou pro mě symbolem ženskosti. Ženy dospělé (žádné pubertačky), živelné (čiší z nich ženskost, život a radost z něj), s pořádnou dávkou sex-appealu (nejsou to žádné vychrtlé párátka, ale reálné ženy). I dnes, v jejich pokročilém věku jsou krásné a stále sexy.
Přimělo mě to zamyslet se nad tím, jak často svoji ženskost potlačujeme a stává se z nás tak trochu „chlap“. A není to jen tím, že je pro nás pohodlnější si vzít džíny a tenisky. I v nich totiž lze vypadat žensky. Hraje v tom roli i to, že musíme stále něco rozhodovat, řešit a být v roli jakéhosi manažera, snažíme se mít všechno pod kontrolou. Na to, být ženou se vším všudy nám nějak chybí čas a energie.
Za posledních více než 100 let jsme my, ženy, ušly obrovský kus cesty. Ženy dávno před námi nám vybojovaly volební právo, rovnoprávnost, minisukně, antikoncepci, sexuální svobodu a mnoho dalšího. Nebýt jich, neměly bychom tolik možností, jaké máme dnes.
Faktem ale je, že se spoustou těchto možností, padla na naše bedra i spousta další odpovědnosti. Už to není jen muž živitel rodiny, ale i žena a někdy jen ta. Musíme toho zvládnout opravdu moc. Práce, děti, domácnost. Někdy to vypadá, že jsme si na sebe upletly bič. Snažíme se vše zvládnout, až téměř za cenu vlastního sebezničení.
Ženy jako superwomen
Taháme tašky s nákupy, jsme schopny doma leccos opravit, vaříme, pereme, žehlíme, děláme s dětmi úkoly a mnoho, mnoho dalšího. Stáváme se jakýmisi „supermany“ či spíše „superwomen“ a nějak nezbývá čas a energie na naši ženskost, na naši ženskou podstatu. Křehkost i síla, citlivost i rozhodnost, péče o ostatní i vlastní rozmarnost, schopnost přijímat.
Něco z toho jsme po té naší cestě ztratily. Je skvělé, že tady máme emancipaci, že máme stejná práva jako muži. Ale to neznamená, že bychom měly potlačit své ženství, svou ženskost. Jistě, jsme každá jiná. Některé ženy jsou ryze ženské – křehké, citlivé, poddajné a pravdou je, že mnoha mužům se to líbí. Mnohé zase pod tíhou všech povinností a také pod vlivem zkušeností z dětství nebo mládí tuto ženskou stránku v sobě potlačily.
Vyrovnat ženskou a mužskou stránku v sobě mi trvalo roky
Já sama jsem už v mládí pojala nějaké, z mého dnešního pohledu, absurdní přesvědčení, že citlivost a křehkost znamená slabost. Stačilo pár nepříjemných zážitků a já jako vysoce citlivá osoba, jsem došla k závěru, že tuhletu svou stránku dávat najevo mi bude na škodu. Rozmarnost nebo rozpustilost jsem používat nemohla, protože by mi to v žádném případě doma neprošlo. A protože jsem se v mládí a vlastně dodnes pohybovala v rockerském prostředí, nedělalo mi problémy dávat najevo spíš mužské aspekty své osobnosti. Když k tomu připočtu fakt, že jsem hodně po svém tátovi, výsledek byl poměrně jasný.
Většinu života jsem žila sama a starala se o děti. Musela jsem zastat mámu, tátu, kamarádku. A podobně je na tom spousta z nás. Jak jsem měla potlačené ženské aspekty své osobnosti, až mi bylo nepříjemné prostředí, ze kterého doslova stříkal estrogen. Až po letech mi došlo, že je v tom něco špatně. Nejen pro mě samotnou, ale i ve vztazích. Pro spoustu chlapů jsem byla prostě kámoš. Se kterým je fajn zajít na koncert nebo na pivo. Navíc poměrně výrazná osobnost, a to některé vyloženě odrazovalo.
Učila jsem se postupně, jak přijmout i svou ženskou stránku. Jak projevit svou ženskost nejen tím, jak vypadám, co nosím, ale i tím, jak se projevuji navenek. Dovolit si být slabá, požádat o pomoc, nosit šatičky, kytičky, být rozmarná a bezprostřední. Někdy by si člověk měl radši zalepit pusu než řekne „já to udělám“ nebo „já to odnesu“ a „useknout“ ruku než to bude chtít udělat. Když máte vedle sebe chlapa, prostě ho o to požádejte. Vím, že je někdy těžké říct „já to neumím„, když to možná umíte a třeba i lépe. Ale zapomeňte na to. Žádejte o pomoc, žádejte o pochopení, dovolte si být slabá. A když vám někdo pomůže, zapomeňte na kritiku toho, že jste si to představovala jinak. Prostě poděkujte a dejte najevo radost. Nechtějte dokonalost, oceňte to, že ten druhý něco pro vás udělal. Jinak se na to příště vykašle.
Často zapomínáme na to, že ženskost a ženství je o přijímání, mužství o dávání. Neumíme přijímat lichotky, dárky, pomoc. Někdy máme pocit, že si to nezasloužíme, že to zvládneme samy (a možná lépe), že se to nehodí a spoustu jiných výmluv. Naučme se to znovu. Dovolme si to.
Takže naučme se znovu být ženami se vším sex-appealem a schopností přijímat.
- Dejme najevo to, že jsme sexuální bytosti. Vzpomeňme si na to, jak jsme ji dávaly najevo dříve a znovu to začleňme do svého života.
- Nosme šaty, sukně, něco, co nám opravdu sluší a budeme v tom vypadat opravdu žensky. Aspoň občas.
-
Nechtějme zvládat úplně všechno. Nemá to smysl. Raději si začněme více užívat života a požitkářsky si ho vychutnávat (určitá míra požitkářství je fakt sexy
).
- Nechtějme mít všechno stále pod kontrolou. Nechme někdy věci jen být, nechat je, ať se stanou, dát jim volný průběh. Uvolníme si tím kapacitu sami pro sebe, pro život, pro radost.
- Žádejme o pomoc. Druzí nakonec budou rádi, že mohou pomoci a že jsme je poctily takovou důvěrou.
- Dovolme si přijímat - lichotky, poklony, dárky. Prospěje to nejen nám, ale potěší to i ty, kteří nás chtějí obdarovat (zkuste si to představit opačně - někomu něco dáváte a on to odmítne. Nejspíš se nebudete cítit moc dobře.)
-
Žádejme o to, co chceme. Protože dokud nepožádáme, nemusíme taky nic dostat. Ostatní fakt nejsou jasnovidci.
- Buďme rozmarné. I trocha rozmarnosti k ženství patří.
- Přidejme občas i trochu živočišnosti - berme si příklad z Italek. Buďme vášnivé, živelné, dynamické a užívejme si radosti ze života.
-
Trocha tajemnosti občas taky nezaškodí
- Buďme i nadále citlivé, chápající, soucitné. Ale nebuďme oběti, které to vnímají jako svou oběť ostatním.
- Pečujme o sebe. S plnou parádou. Projevíte tím lásku k sobě samotné, že si dopřejete péči o svou vlastní osobu. A ostatní ve vás uvidí tu královnu, kterou jste.
-
Nechme projevit všechny své stránky. Žena je bytostí proměnlivou, je v ní spousta aspektů, spousta archetypů. Někdy v průběhu života používáme jen roli manželky a matky. Ale to je pro život dost málo. A sex-appeal v tom není žádný. Je v ní i milenka, čarodějnice, bohyně. Pro některé muže je to náročné chápat proměnlivost ženy, ale na druhou stranu... To je na ženě fascinující, její proměnlivost, jako proměnlivost přírody. Někdy jemná a citlivá, moudrá a chápavá, jindy bouřící a vášnivá, a jindy třeba zase temná a zuřivá. Stejně jako nás přitahuje v mužích jejich stabilita, to že se o ně můžeme opřít, ženina proměnlivost je jejím darem.
A nezapomeňte! Je úplně jedno, kolik nám je let. Stejně jako muži, i ženy mohou být v každém věku krásné, přitažlivé a sexy.
-
-
⚘By-Tim -
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
.jpg"
data-title=""
data-description="Sophia Loren si zachovává půvab i ve zralém věku">
⚘By-Tim.jpg"
alt=""/>
Foto – pinterest.com
Líbil se vám článek? Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Když jsem hledala na českém internetu články o módě a stylu pro ženy, kterým už dávno není dvacet, musím přiznat, že jsem se docela zhrozila. Možná je to jen mnou, ale ve své podstatě na mně vykoukla konformita, nuda, usedlost. Samozřejmě zabalené do klasické formulace českých žen „elegance“. Od doby, co jsem v televizi jako závislák sledovala Popelku (myslím ten soutěžní pořad, ne tu s oříšky), když slyším slovo „elegance“, dostávám kopřivku. Zaklínají se jím i dvacetileté holky, pro starší ženy je to něco jako evangelium. Proboha proč? Co budou ty dvacetileté holky nosit až jim bude 50?! A těm starším zase klasická elegance ještě přidá pár let. Jako by jich už tak neměly dost. Navíc ty modely jsou jak přes kopírák. Já jsem přesvědčená, že móda pro zralé ženy může vypadat trochu jinak.
Móda pro zralé ženy trochu jinak, hravěji a osobitěji.
Co to tak zkusit jinak? Méně usedle, více osobitě. Opravdu chceme všechny vypadat stejně? Jakoby českým ženám chyběla hravost, představivost, nadhled, smysl pro humor, o odvaze ani nemluvě.
Kde je originalita?
Před časem jsem na tohle téma vedla rozhovor s kamarádem, kterému je přes 40 a už od mládí dělá DJ na diskotékách, takže pozoruje. A shodli jsme se na jedné věci. Jak kdysi, před lety se snažila každá holka vypadat jinak. Kdyby přišly na akci ve stejném oblečení 2 kámošky, tak by se jedna nejspíš šla převlíct, ať nevypadají stejně. Každá chtěla být jiná. Dnes to vypadá jako by je všechny naklonovali. Klasika u mladých holek – slim jeansy, mikina (tady mohou být variace tričko či halenka), bundička do pasu, „ubrus“ kolem krku. Klasika starších žen (a to ještě jen u těch, které se umí aspoň trochu oblíct) – usedlé šaty pod kolena, cardigan nebo kalhoty a tuctová halenka. V horším případě leginy a nějaká zoufalá tunika.
Nejsem výjimka
Ano, přiznávám, taky jsem prošla ve věku zhruba kolem 30 „elegantním“ obdobím. Všichni kolem mě mi hučeli do hlavy, že tohle bych už neměla, to se na mě nehodí. Navíc jsem měla kamarádku, která tenhle styl hodně vyznávala a já jsem to nasákla do sebe jako houba. Kostýmky, dlouhé úzké sukně, sáčka, no prostě katastrofa. Ne, že by to byla katastrofa, jak to vypadalo, ale přidala jsem si dobrých 10 let a hlavně – nebyla jsem to já. Necítila jsem se a nakonec jsem se pomalu začala vracet ke svému původnímu stylu. Ale já byla tak oblblá všeobecným míněním, co bych ve svém věku neměla, že jsem s tím měla trochu problém. Záviděla jsem mým dětem, že nosí kapsáče a tenisky a ony na mě koukají a prý „a proč bys je jako nemohla nosit taky?!“. No jasně, proč ne? A tak jsem se vykašlala na společenské mínění a rady odborníků a začala se oblékat podle sebe.
Takže jak na to?
-
Osobitost.
Pamatujme na to, že oblečením vyjadřujeme sami sebe, svou osobnost, říkáme tím, kdo jsme, jací jsme. Proto by váš styl měl být jedinečný, stejně jako vy sami. Nekopírujme, inspirujme se. Nedodržujme dogmaticky rady, které někde vyčteme. Přizpůsobme je sami sobě. Nechtějme se nikomu podobat. Přece nechceme být kopie, ale originál.
-
Sebereflexe.
Mějme povědomí o tom, jaká naše postava doopravdy je. Stačí nám k tomu velké zrcadlo a trocha sebereflexe. Jaké máme přednosti, které vyzdvihnout, jaké nedostatky, které potlačit. Když máte hezké nohy, není důvod, proč byste je měla schovávat v pytli do půl lýtek jen proto, že vám není dvacet. Ale je na vaší soudnosti, kde by měla sukně končit, ať to nevypadá lacině. Kalhotky vám fakt nikdo vidět nemusí (ale to ostatně ani ve 20). A tak dále…
-
Hravost.
Hravost, nápaditost, šmrnc. Nebojte se ukázat. Ukázat, co je ve vás, ukázat, že i ve vašem věku jste stále ještě kus. A opravdu to není jen o tom, mít figuru jako modelka. Všechno začíná v hlavě. To se ukáže i navenek. Třeba ve vašem stylu. Hrajte si s barvami, hrajte si se styly, kombinujte. Stačí základní nadčasové kusy, které doplníte něčím trendy, barevným, výrazným, bláznivým. Tady se fakt můžete vyřádit. Jen to nepřehnat. Ale tak máte zrcadlo, tam uvidíte, jestli je to už fakt moc. Ale když máte odvahu, proč ne.
-
Zralost s mladistvým šmrncem a hlavně dobrý pocit.
Nechceme vypadat jako dvacítky, to ani nejde. Ale nemusíme ze sebe dělat usedlé dámy, jen proto, že to tak někdo ve společnosti očekává. Nemusíme být trendy, důležité je znát se, být sví a osobití. Tak, abychom se v našem oblečení cítili dobře, jako v naší druhé kůži.
Potkávám velmi málo žen ve zralém věku, které toto umí. Vtipné je, že vždy, když takovou potkám, můžu na ní oči nechat a obě se na sebe usmějeme a někdy i otočíme. Je to něco jako „vítej v klubu“
Zkusme se inspirovat
Pro inspiraci pár slavných žen ve zralém věku, které jsou celosvětově známé svým stylem. Stylem, který má šmrnc, šťávu, nápaditost, hravost i tu tolik vzývanou eleganci. Ale tady je to taková ležérní sportovní elegance, šmrncnutá avantgarními kousky. Prostě co kus, to originál. Zkuste se inspirovat.
Lyn Slater – profesorka, která se stala ve svých 63 letech a se svým blogem Accidentalicon.com módní ikonou
Yasmina Rossi, modelka a fotografka – i takhle může vypadat šedesátnice
Linda Rodin – 68letá modelka
Linda Wright – modelka, blogerka
Foto zdroj: Pinterest.com, Instagram.com
Líbil se vám článek? Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Protože mám pocit, že blogů pro zralé ženy není mnoho. Ženy, které už mají leccos za sebou, a přesto nebo právě proto umí být samy sebou. Ženy, které mají svůj vlastní spokojený život, své zájmy, které jsou ženské a citlivé, ale i silné a úspěšné. Takové, které se nebojí vyčnívat z davu a které si umí užít svůj život. Ženy inteligentní, schopné, kreativní, originální, nezávislé. Prostě celá já…. Proto tento blog pro zralé ženy – o životě a pohodě, o módě pro zralé a starší ženy, které si ale zachovaly duševní svěžest a elán. Které jsou srovnané s tím, kým jsou, které nepotřebují vypadat na 20, ale které ví, že krása, radost, mládí i svěžest vycházejí především z nitra nás samých.
Blog pro zralé ženy
Kdyby mi někdo ještě před pár lety řekl, že si jednou založím vlastní blog, zaťukám si na čelo. Ale člověk míní, život mění. Vždycky jsem si říkala, že na to, abych psala blog jsem na jedné straně příliš sebekritická a na té druhé naopak málo sebestředná. Tím myslím, že na sebe dost nerada upozorňuji. (I když podle mého vzhledu si to o mně myslí asi málokdo ).
Nový začátek
Jenže děti se osamostatnily, žiju sama, a přestože mám spoustu koníčků (výsledek mého snažení můžete najít v sekci „Obchod“), zůstává mi stále docela dost času. Uvědomila jsem si, že nastala nová etapa mého života a přiznám se (teď budu vypadat jako krkavčí matka ), že si ji poměrně hodně užívám. Asi nikdy jsem nebyla sama se sebou tak spokojená, srovnaná, v pohodě. A někdy mi připadá, že jsem ani nikdy nevypadala tak dobře. Jako bych získala zpátky svou identitu. Už nejsem především matka, jsem především žena. A k mému překvapení (o tom zas někdy jindy), cítím se v téhle roli velmi, velmi dobře.
Hrají roli zkušenosti, věk i práce na sobě
Nevím, jestli je to jen věkem, nebo hromadou zkušeností, vážnou nemocí či tím, že jsem se snažila na sobě pracovat. Zpracovat některé bloky, které jsem v sobě měla spousty let, naučit se vypořádávat s negativními událostmi a spoustou jiných. V každém případě se cítím dobře, mám ráda sebe i své tělo, užívám si život a nehroutím se jako dřív z kdečeho.
I padesátka může být ten pravý věk
Vždycky mě bavila psychologie, filosofie, taky kultura – hudba, film, knihy, umění, móda, ale taky třeba duchovno. Spoustu jsem toho přečetla, nastudovala, zažila a dokázala jsem si sama pomoct v mnoha těžkých životních situacích. Tak jsem si řekla, že bych některé zkušenosti, postřehy, tipy mohla předat dál. Třeba se někomu budou hodit. A já si utřídím myšlenky psaním. A protože mě taky baví móda a umění, rozhodla jsem se k tomu přidat i některé rady, jak na dobrý styl. Že móda pro zralé a starší ženy nemusí být usedlá. Že nemusíme vyznávat jen klasickou eleganci, jen proto, že nám už není dvacet. Že je důležité vyjádřit oblečením samy sebe a nebát se být originální a výjimečné. Že věk kolem 40 je ještě skoro mládí a až kolem 50 dnes začíná teprve střední věk a čeká nás toho ještě v životě hodně. Jestli budeme chtít a nezabalíme to předem.
Foto: Pinterest.com, Pixabay.com
Líbil se vám článek. Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Snad v žádných jiných botách nevypadá ženská noha půvabněji než v botách na vysokém podpatku. Alespoň jeden pár bot s podpatkem má nejspíš skoro každá z nás. Ale víte, kdy a kde se vůbec podpatky v historii objevily? Zkusme si říct něco málo o vysokých podpatcích a jejich historii…
Pár zajímavostí
- První podpatky byly vytvořeny v 16.století jako zarážky do třmenů na pánských jezdeckých botách. Jejich smyslem bylo pozvednout nositele, umožnit jim impozantně pózovat a natahovat nohy tak, že se jim působivě vyboulily svaly na lýtkách.
- V 18.století nosily podpatky už i ženy u dvora, podpatky tak doslova pozvedaly obě pohlaví nad obyčejné masy a poskytovaly záruku jejich sociálního postavení.
- V době francouzské revoluce byly podpatky odstraněny coby znamení šlechty.
- V dnešní formě se podpatky objevují až teprve koncem 19.století.
- Od 20.století najdeme podpatky již víceméně pouze v dámské módě (pomineme-li transvestity). U pánů se s nimi můžeme setkat v podobě kubánského podpatku nebo na kovbojských botách. Zde mají jednoznačný důvod – úzká špice pro snadné zasunutí do třmenů a zkosený podpatek, aby v nich bota dobře držela.
- Do dnešního dne se vyvinulo mnoho druhů podpatků – ludvíkovský, kubánský, platforma, jehlový či kačenky.
- Výška podpatku může sahat od 2,5cm do 20cm výšky, přitom 3-8 cm se považuje za nízkou až střední, výška kolem 6 cm je pokládána za ideální. Za extrémní výšku se považuje většinou 14 cm a více.
- Průměr podpatku může být i menší než 1 cm.
- První jehlové podpatky vytvořil francouzský švec André Perugia ve 40.letech.
- Italské jehlové lodičky z přelomu 50. a 60.let, které měly průměr menší než 5mm způsobily dokonce v některých případech zákaz vstupu v jehlových podpatcích do veřejných prostor kvůli poškození podlah.
Vysoké podpatky jsou jakýmsi dnes symbolem ženskosti
Není sporu, že ženské nohy vypadají ve vysokých podpatcích krásně. Důvodem je změna těžiště těla, zvýšení celkové výšky a lépe tvarované tělo. Nohy působí jako štíhlé, dlouhé a pevné. Boty na vysokých podpatcích, jsou zároveň určitým fetišem a sexuálním symbolem. Nejen z těchto všech důvodů se ženy nechtějí a nedokáží svých podpatků vzdát. Přestože mnoho žen má zkušenosti s vymknutým kotníkem či nataženým vazem, ale i horšími úrazy způsobenými chůzí na vysokých podpatcích. Jsou i ženy, které se kvůli vysokým podpatkům uchylují i k tak drastickým opatřením jako je zkrácení prstů u nohou či jiným plastickým operacím.
A co vy? Taky se nedokážete vysokých podpatků vzdát nebo jste je definitivně vyměnily za balerinky a pohorky?
Líbil se vám článek? Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Všude se to dnes hemží různými poradci a kouči, a to i v oblasti módy. Jaký máte nosit styl, když jste křehká romantička, energická sportovkyně nebo elegantní dáma. Ale je to opravdu tak? Opravdu jsme jen to jediné? Jedna jediná žena v jedné? Nebo má žena tváří deset, dvacet nebo víc? Padesát tváří ženy neznamená, že jsme rozpolcená osobnost, ale s nadsázkou to vše, co v sobě každá z nás obsahuje.
Kolik tváří má jedna žena?
Jednou mi jeden člověk řekl: „Ty jsi ztělesněním ženy.“ Já se tak příliš necítila, tak na něj koukám a říkám: „A jako v čem?“ A on: „ Jsi pokaždé jiná.“ Tenkrát jsem si uvědomila, že má pravdu v tom, že každá žena má v sobě mnoho různých tváří. Křehkou dívku, kterou byla třeba i před mnoha lety, smyslnou divošku, ženu vamp, energickou manažerku, mámu od dětí, manželku a tak bych mohla pokračovat dál a dál. Tak proč se stylizovat jen do jedné role a jednoho stylu?
Která jsem vlastně opravdu já?
Ano, je fajn vědět, kdo jsem a co mi sedí a v čem se cítím dobře a co mi zase nesedí a necítím se v tom. Prostě vědět, co je můj základní styl. I když po pravdě, mnoho lidí říká, že jim něco nesedí, aniž by to zkusili. Jsme ženy, tak si dopřejme být proměnlivé v chování i v oblékání. To, že jsem sportovní typ, přece neznamená, že si na sebe občas nemůžu vzít romantické nebo elegantní šaty a vyrazit na rande nebo do společnosti.
I když nám už dávno není 20, můžeme si klidně k šatům vzít „rebelské conversky“ a dát eleganci svěží šmrnc. Nenechme se svázat mnoha pravidly. Je třeba vědět, kdy pravidla dodržovat a kdy je naopak porušit. I tak se tvoří styl. Buďme ženy se všemi osobnostmi, které v sobě nosíme. Možná je padesát tváří ženy moc, ale určitě jich v sobě taky pár napočítáte…
Líbil se vám článek? Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Blog pro ženy, které jsou už krapet životem otřískané a přesto nebo právě proto si dokázaly udržet nadhled, radost ze života a jsou stále duchem mladé. Nebo se o to alespoň snaží. Radost ze života, pohodu, nadhled a svěžest si můžeme uchovat po celý život, záleží jen na nás. Ale jak si udržet nadhled, radost ze života a duševní mládí?
Kdo jsem
Jsem úplně normální ženská. I když občas vlastně docela nenormální. Rozpuk mládí už mám dávno za sebou a taky všechny možné životní peripetie. Trvalo mi roky, než jsem se některé věci naučila, s některými záležitostmi vyrovnala a našla pohodový život. A o tom by měly být tyhle stránky. To, co každodenně řešíme – jak být šťastnější a spokojenější. Jak vypadat dobře. A jak na to, abychom si mohly říct „Jo, žiju fajn pohodový život. Jsem šťastná.“
Úvahy, postřehy, zkušenosti, návody, tipy a triky jak dospět k jednoduššímu a pohodovějšímu životu, k lepšímu vzhledu. Nemám patent na rozum, nikdo nemá. A zkušenosti jsou nepřenosné. Ale mohou být inspirativní. Ale tu cestu musí každý projít sám, vlastním způsobem, vlastním tempem.
Doplňte ty své náhledy, zkušenosti … souhlasíte – nesouhlasíte, máte jinou zkušenost, radu, napište ji. Každý máme jiný pohled na věc, na život, jinou zkušenost, na každého funguje něco jiného. Pomozme si navzájem. Něco na způsob „ženy ženám“ , „muži mužům“, „lidé lidem“.
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/