Protože mám pocit, že blogů pro zralé ženy není mnoho. Ženy, které už mají leccos za sebou, a přesto nebo právě proto umí být samy sebou. Ženy, které mají svůj vlastní spokojený život, své zájmy, které jsou ženské a citlivé, ale i silné a úspěšné. Takové, které se nebojí vyčnívat z davu a které si umí užít svůj život. Ženy inteligentní, schopné, kreativní, originální, nezávislé. Prostě celá já…. Proto tento blog pro zralé ženy – o životě a pohodě, o módě pro zralé a starší ženy, které si ale zachovaly duševní svěžest a elán. Které jsou srovnané s tím, kým jsou, které nepotřebují vypadat na 20, ale které ví, že krása, radost, mládí i svěžest vycházejí především z nitra nás samých.

Blog pro zralé ženy

Kdyby mi někdo ještě před pár lety řekl, že si jednou založím vlastní blog, zaťukám si na čelo. Ale člověk míní, život mění. Vždycky jsem si říkala, že na to, abych psala blog jsem na jedné straně příliš sebekritická a na té druhé naopak málo sebestředná.  Tím myslím, že na sebe dost nerada upozorňuji. (I když podle mého vzhledu si to o mně myslí asi málokdo ).

Nový začátek

Jenže děti se osamostatnily, žiju sama, a přestože mám spoustu koníčků (výsledek mého snažení můžete najít v sekci „Obchod“), zůstává mi stále docela dost času. Uvědomila jsem si, že nastala nová etapa mého života a přiznám se (teď budu vypadat jako krkavčí matka ), že si ji poměrně hodně užívám. Asi nikdy jsem nebyla sama se sebou tak spokojená, srovnaná, v pohodě. A někdy mi připadá, že jsem ani nikdy nevypadala tak dobře. Jako bych získala zpátky svou identitu. Už nejsem především matka, jsem především žena. A k mému překvapení (o tom zas někdy jindy), cítím se v téhle roli velmi, velmi dobře.

Hrají roli zkušenosti, věk i práce na sobě

Nevím, jestli je to jen věkem, nebo hromadou zkušeností, vážnou nemocí či tím, že jsem se snažila na sobě pracovat. Zpracovat některé bloky, které jsem v sobě měla spousty let, naučit se vypořádávat s negativními událostmi a spoustou jiných. V každém případě se cítím dobře, mám ráda sebe i své tělo, užívám si život a nehroutím se jako dřív z kdečeho.

I padesátka může být ten pravý věk

Vždycky mě bavila psychologie, filosofie, taky kultura – hudba, film, knihy, umění, móda, ale taky třeba duchovno. Spoustu jsem toho přečetla, nastudovala, zažila a dokázala jsem si sama pomoct v mnoha  těžkých životních situacích. Tak jsem si řekla, že bych některé zkušenosti, postřehy, tipy mohla předat dál. Třeba se někomu budou hodit. A já si utřídím myšlenky psaním. A protože mě taky baví móda a umění, rozhodla jsem se k tomu přidat i některé rady, jak na dobrý styl. Že móda pro zralé a starší ženy nemusí být usedlá. Že nemusíme vyznávat jen klasickou eleganci, jen proto, že nám už není dvacet.  Že je důležité vyjádřit oblečením samy sebe a nebát se být originální a výjimečné. Že věk kolem 40 je ještě skoro mládí a až kolem 50 dnes začíná teprve střední věk a čeká nás toho ještě v životě hodně. Jestli budeme chtít a nezabalíme to předem.

Foto: Pinterest.com, Pixabay.com

Líbil se vám článek. Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže

Uložit

Ivana Tomášková

Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření  zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního  a stylu.

Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.

Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…

Celý můj příběh si můžete přečíst zde  https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/

jednodusevpohode.cz

Sdílejte

Máte doma zajíčka? Tím nemyslím toho chlupatého s velkýma ušima. Mám na mysli mladšího partnera. Osobně termín „zajíček“ upřímně nesnáším, ale velká část společnosti to prostě stále tak bere. Spojení staršího muže a mladší ženy bylo vždycky normální, společnost jej docela v pohodě respektovala. Spojení opačné, tedy starší ženy a mladšího muže už tak běžné nebylo a ve společnosti  nebylo moc přijímáno. Spíš naopak. Situace se v mnohém změnila, vztah starší ženy s mladším mužem je stále častější. Znám několik žen či mužů, kteří v takovém vztahu žijí a mnozí již mnoho let. Nedávno jsem ale přemýšlela o tom, proč tomu tak je. Jak to mají chlapi a jak ženy, co je k takovému svazku s mladším partnerem vede. Je to jen můj pohled, nevím, co na to odborníci, ale…. mám pocit, že muži, když loví mladé partnerky, hraje v tom velké roli ego a stárnutí, kdežto u žen je to většinou něco jiného. Nechci paušalizovat, důvody jsou různé, ale v mnoha případech je to myslím takhle.

Muži, kteří si pořídí mladší partnerku

• Cítí se jako borci, když mají vedle sebe mladou kost.
• Můžou ji vychovávat, poučovat, přetvářet k obrazu svému. Jejich „pygmalionský syndrom“ se může vyřádit.
• Mladá holka působí jako určitý společenský status, kterým se mohou chlubit. Podobně jako auto, kariéra, peníze.
• Cítí se s ní mladší. Sám cítí, že mu utíkají roky (někdy si říkám, jestli chlapi to své stárnutí neprožívají ještě hůř než ženské …) a po boku mladé kočky se mu zdá, že omládl. Otázka je, na jak dlouho…
• Mladá holka ho bude obdivovat. Jenom tak. Jenom prostě proto, že je. Bude k němu vzhlížet s fascinovaným vlahým pohledem. Může jí vlastně nakukat kdeco. Jsou věci, které by mu prostě u věkem rovné partnerky neprošly.
• Má pocit, že ho nebude kritizovat a zatěžovat nesmysly.

A co ženy, které mají mladšího partnera? Myslím, že jejich důvody jsou jiné.

• Nenašla vhodného partnera odpovídajícího věku. Ono se ani není co divit, když většina starších chlapů chce vedle sebe dvacítku.
• Balí ji hlavně mladší chlapi. Ti věkově odpovídající jsou:

1. ženatí
2. nepoužitelní
3. nechtějí už vztah
4. balí dvacítky

• Je stále aktivní a duchem mladá. Děti už často vylétly z hnízda a ji čeká opět „svobodný“ život. A chce si ho užít. A spousta chlapů jejího věku jsou už prostě peciválové, kterým se nic nechce. Zestárli nejen fyzicky, ale i psychicky. Mladší chlap má elánu ještě dost.
• Mladšímu chlapovi nemusí dělat pečovatelku. Tedy kromě těch případů, kdy muž hledá „náhradní matku“.

Absolutně nepopírám, že jsou i muži, kteří mají mladší partnerku proto, že si s ní rozumí a ženy, které zajíčky vysloveně vyhledávají, aby dohnaly ztracené mládí. Jen mám pocit, že ženy na rozdíl od mužů většinou nevyhledávají mladší partnery cíleně.

A co vy? Máte doma zajíčka? Máte nebo měla jste vztah s mladším partnerem? Co vám to přinášelo?

Líbil se vám článek? Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže

Uložit

Ivana Tomášková

Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření  zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního  a stylu.

Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.

Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…

Celý můj příběh si můžete přečíst zde  https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/

jednodusevpohode.cz

Sdílejte

Také podléháte panice při pomyšlení na zběsile rychle rostoucí číslovku vašeho věku? Říkáte si..  Pomoc! Je mi 30! 40! 50! Někdo panikaří už ve třiceti, někdo v padesáti a někdo nikdy. Přiznám se, že mně se to nikdy nestávalo. Když mi mělo být 15 a měla jsem dostat občanku, říkala jsem si „tak a teď to bude jiné“ …a ono se nic nestalo. Podobně jsem to cítila v 18. Zase se nic nestalo, žádná změna, nic. Tak jo, mohla jsem si dát pivo. Ale to je tak asi všechno. A tak jsem to přestala řešit. Dokonce jsem tomu někdy předbíhala, kdy jsem si říkala „ty jo, už je mi 40“ a dcera mi říká „mami, co blbneš, 40 ti bude až za rok“. Říká se přece, že věk je prostě jen číslo.

Je stárnutí opravdu tak nepříjemná záležitost? Tak si to zkusme probrat.

• Vzhled.

  Člověk se životem samozřejmě mění, ale je jen na něm, jestli bude krásně zrát jako víno nebo se nechá životem semlít. Někdo si myslí, že jen muži se stávají věkem atraktivnější, já si totéž myslím i o ženách. Není žádné umění vypadat ve dvaceti krásně, obzvlášť když k vám příroda byla štědrá. Vypadat ale dobře ve 40 nebo v 50 je už trochu umění – ve vašem vzhledu se totiž odráží vaše osobnost, celý váš život. V obličeji můžete číst jako v mapě vašeho života. Zkuste si toho u lidí všimnout. Kdysi dávno ještě jako mladá holka jsem se dívala, jak moje maminka měla takové ty svislé vrásky kolem úst, vyzařovaly určitou frustraci, smutek a tenkrát jsem si řekla, že tohle mít v budoucnu nechci. Proto se snažím být pozitivní, nefrustrovat se věcmi, které nemůžu ovlivnit a žít pokud možno šťastný život. Je to všechno o postoji. Jistě, hrají tady i roli geny, ale psychika váš vzhled ovlivní víc, než si myslíte. A určitě nezapomínat ani na péči o pleť, rozhodně se vyplatí.

• Postava.

  Tomu hodně rozumím. Najednou koukám na své oslabené svalstvo, kůže ztrácí pružnost, celulitida mi taky říká pane nebo paní. Dobře. Ale i tady máme možnosti. A to nemluvím o plastické chirurgii. Ano, sport, cvičení, strava. Všichni to známe, všichni to řešíme. Nejde o to mít tělo jako ve 20. Ale být se svým tělem spokojená a v pohodě, to jde. Když se nebudeme přecpávat, jíst víckrát denně v malých porcích co možná nejpestřejší stravu, budeme chodit pěšky, cvičit či mít jiný pohyb, udržíme si postavu souměrnou a pružnou. A zase – nezapomínejme na své myšlenkové pochody. Když budeme přesvědčené o tom, že jsme tlusté a nikdy nezhubneme, tak nám to fakt půjde ztuha. Když budeme naopak se svým tělem spokojené, ke cvičení a hubnutí budeme přistupovat s radostí a v pohodě, půjde to líp.

• Už nás v životě nic nečeká.

  Opravdu? Jasně, ztřeštěnost a bezstarostnost mládí už máme za sebou. Ale mě osobně tyhle telecí léta vůbec nechybí. Je totiž jen nás, jestli naše životní zkušenosti, zodpovědnost a dospělý přístup k životu úplně přebijí mladistvý elán a radost ze života. Pokud si ho dokážete udržet i v dospělosti, pěstovat si to dítě v sobě, udrží vás to mladé duchem až do smrti. Jen máte navíc zkušenosti a nadhled. Může to být lepší? Zapomeňte na klišé „to už pro mě není“, „na to už jsem stará“, „tohle se na mě nehodí“ apod. Tyhle myšlenky hoďte do odpadkového koše. Zůstaňte otevření zkušenostem, názorům, zážitkům. Užívejte si života. Každá jeho etapa je trochu jiná a jedinečná.

• Sex.

  Ač se to zdá k nevíře, jsou tací, kteří si myslí, že sex je hlavně pro mladé. Já tedy nevím, ale když si vzpomenu na sebe, jaké jsem byla občas v mládí tele, a to i v sexu, kdy jsem si to vlastně často ani neuměla užít, tak bych to zpátky nechtěla. I tady jsou k nezaplacení zkušenosti, duševní pohoda a radost z milování. Nezapomínejte, že je to jedna z našich základních fyziologických potřeb. Všichni potřebujeme doteky, lásku, péči. Je to vynikající příležitost vychutnávat si „tady a teď“. Nemyslet na nic jiného, prožít sílu okamžiku (no, raději ne jen okamžiku… ). Nezapomínejme, že pravidelný orgasmus má velmi příznivý vliv na naše fyzické i duševní zdraví.

• Nemoci.

  Jsme přesvědčení o tom, že stáří znamená nemoci. Může to být, ale i nemusí. Ano, mohou se objevit nemoci, které mají nějaké dědičné základy nebo nemoci vyplývající z našeho životního stylu. Ale i tady můžeme hodně ovlivnit. Když se budeme snažit žít tak, aby naše tělo i mysl byla v pohodě, stravovat se tak, abychom našemu tělu prospěli, být fyzicky aktivní, můžeme prožít život i bez nějakých závažných chronických problémů. Moje zkušenost je taková, že každé náročné stresující období se odrazilo na mém fyzickém zdraví a naopak, když jsem se dala do pohody, problémy časem zmizely. Dávejte opravdu pozor na to, jak život prožíváte a jak se k němu stavíte. Vím, že někdy problémy člověka převálcují, ale jde to. Ale chce to práci se naučit se s problémy vypořádat tak, aby nás neničily.

• Už mi to nebude myslet.

  Dlouhá léta se všeobecně mělo za to, že mozkové buňky postupem let umírají a nejsou nahrazovány novými. Dnes se už ví, že nejen tělesné buňky se pravidelně co 7 let obnovují, ale i mozkové buňky jsou nahrazovány novými. Ano, možná už nebudeme v chápání nových věcí tak rychlí, jako když nám bylo 20, ale rozhodně můžeme mozek cvičit. Učení se novým věcem, cizím jazykům, křížovky, šachy, sudoku a mnoho dalších věcí nám umožní zachovat mozku pružnost a schopnost udržet se v kondici.

• Energie.

  Když pomineme rozdíly v temperamentu každého jednotlivce, které jsou dány, energie jako taková vychází z našeho přístupu k životu. Otevřenost novým obzorům, nadšení, zdravý spánek, pohyb, meditace, to vše ovlivňuje naši energii a radost ze života.

• Vztah k sobě.

  Věc, kterou se mnozí učíme celý život. Sebelásce, sebereflexi, sebeúctě. Pojmy, které jsou zásadní po celý život, ale ne každý má to štěstí, že je ovládá již v mládí. I tady jsou důležité zkušenosti a nadhled. Od určitého věku se už prostě nemusíte hledat, víte, kdo jste, kam v životě směřujete, znáte své silné a slabé stránky a umíte si je přiznat, nenecháte sebou manipulovat, víte, co chcete a co nechcete a máte se rádi. K nezaplacení.

Věk je prostě jen číslo. Hlavně ten, který máte uvedený v občance. Jsou lidé, kteří jsou staří už ve třiceti a jsou tací, co jsou mladí i v osmdesáti. Mladí duchem a někteří skoro i tělem. Je to jen na nás. Zda se budeme hroutit z každého roku navíc, nebo si budeme užívat každého období svého života, co hrdlo ráčí. Tak co, ještě vás stále děsí číslovka v občance?

Foto: Pinterest.com, Pixabay.com

Líbil se vám článek? Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže

Uložit

Uložit

Ivana Tomášková

Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření  zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního  a stylu.

Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.

Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…

Celý můj příběh si můžete přečíst zde  https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/

jednodusevpohode.cz

Sdílejte