Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu
Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky… 
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu
Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky… 
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Již v legendárním českém filmu se praví: „Štěstí? Co je štěstí? Muška jenom zlatá.“ Je ale otázkou, co si každý z nás pod pojmem štěstí představí. Jestli patří k lidem, kteří celý život vyhlížejí něco velkého, co jim život přinese nebo k lidem, kteří preferují drobné každodenní radosti. Přitom právě malé věci jsou velké věci. Platí to v životě, v módě, v každé činnosti, kterou děláme, ve všem. Celek se nachází v detailu.
Několikrát jsem četla, že vědci přišli se zjištěním, že velká událost, jako třeba výhra v loterii, lidem přinese pocit štěstí jen krátkodobě a tenhle pocit se vyskytuje v jakési velké sinussoidě. Jednoduše řečeno najednou obrovská radost, která vzápětí stejně rychle zmizí, jako se objevila. A vše je za chvíli při starém. Zatímco lidé, kteří často mají v životě málo, jsou naučení si najít radosti v každodenním životě. Většinou jsou to jen malé věci, nicméně jejich pocit štěstí je trvalejší.

Co jsem si všimla, moc lidí to neumí. Radovat se z malých věcí místo toho, aby toužebně vyhlíželi novou práci, nové auto, novou lásku, případně zmiňovanou výhru v loterii v představě toho, že pak přijde to pravé štěstí. A ono to jaksi stále není ono, to pravé, ořechové. Možná chceme všechno najednou a hned. Nemáme čas a možná ani chuť či trpělivost si všímat těch drobností, které nám každodenní život přináší.

Přitom si to stačí jednoduše spočítat. Jedna velká věc, která nás v životě potká, bude mít hodnotu třeba 500 bodů. Kolik takových velkých věcí za rok zažijeme? Jednu? Dvě? Možná jen jednu za pár let. Ale buďme k sobě velkorysí a dopřejme si dvě za rok. To máme 1000 bodů. A teď si vezmeme ty malé věci, kterých si obvykle nevšímáme. Bereme je za samozřejmost.
Že jsme se krásně vyspali, že venku hřeje sluníčko, děti nám namalovaly krásný obrázek, vychutnaly jsme si super oběd, atd. Už jen to, že jsme zdraví a v pohodě má obrovskou hodnotu. Takových maličkostí, které si moc neumíme vychutnat je za den obrovské množství. Možná budete překvapeni, kolik. Ale dobře, buďme v tomto případě skromní a počítejme jich za den 5, každou za 1 bod. To máme denně 5 bodů. Když vezmeme, že rok má 365 dní, to máme 1825 bodů. To je docela slušný rozdíl, ne? A to jsme ty malé radosti opravdu podhodnotili.

Komu to nejde, může si to zkusit psát. Stačí heslovitě, každý večer:
• fajn pokec s kámoškou
• někdo mě před sebe pustil ve frontě
• a ten sexy chlápek, co se na mě usmál, hned byl den příjemnější
• pracovní porada trvala jen 10 minut, žádné drama, žádný problém, hurá!
• dala jsem si parádní voňavou koupel, skvěle jsem si odpočinula a uvolnila se
a tahle můžete pokračovat dál a dál. Neuvěříte, jak dlouhý seznam to časem bude. Nakonec člověk zjistí, že může mít radost celý den, i když vám ji někdo občas pokazí.

Já tedy deníček nepíšu, ale každý večer před spaním děkuji za ty hezké věci, které mě potkaly. To je v podstatě jedno, komu člověk děkuje. Jestli Bohu, Vesmíru, sobě či čemukoliv. Podstatný je ten pocit vděčnosti za život a dary, které máte. A i když to občas tak nevypadá a máme pocit, že náš život je jedna velká černá můra, zjistíme, že tomu vlastně vůbec tak není. Alespoň v mém případě tomu tak bylo. Z ženské, které přátelé říkali „ty máš pořád takovou smůlu, to snad není ani možné!“ je šťastný člověk přes všechny možné peripetie, nemoci a průšvihy. Ale tak zas, být permanentně šťastní by byla docela nuda, ne? Nemůžeme poznat světlo, aniž bychom poznali tmu.
A jak to máte vy? Umíte se radovat z malých věcí a být vděční za to, co máte? Máte nějakou radu, jak si pocit štěstí ze života vybudovat?
Foto: Pixabay.com

Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu
Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky… 
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Protože mám pocit, že blogů pro zralé ženy není mnoho. Ženy, které už mají leccos za sebou, a přesto nebo právě proto umí být samy sebou. Ženy, které mají svůj vlastní spokojený život, své zájmy, které jsou ženské a citlivé, ale i silné a úspěšné. Takové, které se nebojí vyčnívat z davu a které si umí užít svůj život. Ženy inteligentní, schopné, kreativní, originální, nezávislé. Prostě celá já….
Proto tento blog pro zralé ženy – o životě a pohodě, o módě pro zralé a starší ženy, které si ale zachovaly duševní svěžest a elán. Které jsou srovnané s tím, kým jsou, které nepotřebují vypadat na 20, ale které ví, že krása, radost, mládí i svěžest vycházejí především z nitra nás samých.
Kdyby mi někdo ještě před pár lety řekl, že si jednou založím vlastní blog, zaťukám si na čelo. Ale člověk míní, život mění. Vždycky jsem si říkala, že na to, abych psala blog jsem na jedné straně příliš sebekritická a na té druhé naopak málo sebestředná. Tím myslím, že na sebe dost nerada upozorňuji. (I když podle mého vzhledu si to o mně myslí asi málokdo
).

Jenže děti se osamostatnily, žiju sama, a přestože mám spoustu koníčků (výsledek mého snažení můžete najít v sekci „Obchod“), zůstává mi stále docela dost času. Uvědomila jsem si, že nastala nová etapa mého života a přiznám se (teď budu vypadat jako krkavčí matka
), že si ji poměrně hodně užívám. Asi nikdy jsem nebyla sama se sebou tak spokojená, srovnaná, v pohodě. A někdy mi připadá, že jsem ani nikdy nevypadala tak dobře. Jako bych získala zpátky svou identitu. Už nejsem především matka, jsem především žena. A k mému překvapení (o tom zas někdy jindy), cítím se v téhle roli velmi, velmi dobře.

Nevím, jestli je to jen věkem, nebo hromadou zkušeností, vážnou nemocí či tím, že jsem se snažila na sobě pracovat. Zpracovat některé bloky, které jsem v sobě měla spousty let, naučit se vypořádávat s negativními událostmi a spoustou jiných. V každém případě se cítím dobře, mám ráda sebe i své tělo, užívám si život a nehroutím se jako dřív z kdečeho.

Vždycky mě bavila psychologie, filosofie, taky kultura – hudba, film, knihy, umění, móda, ale taky třeba duchovno. Spoustu jsem toho přečetla, nastudovala, zažila a dokázala jsem si sama pomoct v mnoha těžkých životních situacích. Tak jsem si řekla, že bych některé zkušenosti, postřehy, tipy mohla předat dál. Třeba se někomu budou hodit. A já si utřídím myšlenky psaním. A protože mě taky baví móda a umění, rozhodla jsem se k tomu přidat i některé rady, jak na dobrý styl. Že móda pro zralé a starší ženy nemusí být usedlá. Že nemusíme vyznávat jen klasickou eleganci, jen proto, že nám už není dvacet. Že je důležité vyjádřit oblečením samy sebe a nebát se být originální a výjimečné. Že věk kolem 40 je ještě skoro mládí a až kolem 50 dnes začíná teprve střední věk a čeká nás toho ještě v životě hodně. Jestli budeme chtít a nezabalíme to předem.

Foto: Pinterest.com, Pixabay.com

Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu
Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky… 
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Máte někdy pocit, že ten život stojí za starou belu a že už vás nic nečeká a na spoustu věcí už jste staří? Tak vám upřímně garantuji, že po zhlédnutí tohohle filmu/dokumentu si podobné úvahy zatraceně rozmyslíte. Sledovat bandu seniorů ve věku mezi 75-93 let, kteří si užívají život plnými doušky a svou jedinečnou hudební show dokáží strhnout lidi po celém světě je jednoduše radost.
Amatérští hudebníci, kteří zpívají punkové, rockové, funkové a jiné pecky od takových legend jako Led Zeppelin, Pink Floyd, Clash, U2, James Brown, Leonard Cohen, Sonic Youth, Talking Heads či Coldplay. A kteří si navíc svůj koníček neskutečně užívají. Jako celý svůj život. Navzdory tomu, že se potýkají se spoustou těžkostí, zdravotních problémů, úmrtími svých kamarádů, to nikdy nevzdají a budou žít vždy naplno.

Jejich energie a radost ze života je strhující, dojemná a až neuvěřitelná. Hlavně neztratit naději. Hořko-sladký příběh života. I ty jejich hlášky jsou fenomenální. Prý „je sex po sedmdesátce delší a užijete si víc legrace.“ „Jezdili jsme z kontinentu na kontinent, až jsem z toho inkontinentní.“ „Je to jen taková třešinka na dortu, akorát že ten dort jsme už snědli…“ V jedné chvíli se za břicho popadáte, abyste vzápětí proslzeli kapesník. A doufáte, že až budete v jejich věku, budete mít kolem sebe lidi, se kterými si stáří dokážete užívat podobným způsobem a zůstanete mladí srdcem.
https://www.csfd.cz/film/237934-mladi-srdcem/prehled/
https://ulozto.cz/file/QsRVfnP4/mladi-srdcem-cz-title-cz-mpg

Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu
Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky… 
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Také podléháte panice při pomyšlení na zběsile rychle rostoucí číslovku vašeho věku? Říkáte si.. Pomoc! Je mi 30! 40! 50! Někdo panikaří už ve třiceti, někdo v padesáti a někdo nikdy. Přiznám se, že mně se to nikdy nestávalo. Když mi mělo být 15 a měla jsem dostat občanku, říkala jsem si „tak a teď to bude jiné“ …a ono se nic nestalo. Podobně jsem to cítila v 18. Zase se nic nestalo, žádná změna, nic. Tak jo, mohla jsem si dát pivo. Ale to je tak asi všechno. A tak jsem to přestala řešit. Dokonce jsem tomu někdy předbíhala, kdy jsem si říkala „ty jo, už je mi 40“ a dcera mi říká „mami, co blbneš, 40 ti bude až za rok“. Říká se přece, že věk je prostě jen číslo.
Člověk se životem samozřejmě mění, ale je jen na něm, jestli bude krásně zrát jako víno nebo se nechá životem semlít. Někdo si myslí, že jen muži se stávají věkem atraktivnější, já si totéž myslím i o ženách. Není žádné umění vypadat ve dvaceti krásně, obzvlášť když k vám příroda byla štědrá. Vypadat ale dobře ve 40 nebo v 50 je už trochu umění – ve vašem vzhledu se totiž odráží vaše osobnost, celý váš život. V obličeji můžete číst jako v mapě vašeho života. Zkuste si toho u lidí všimnout. Kdysi dávno ještě jako mladá holka jsem se dívala, jak moje maminka měla takové ty svislé vrásky kolem úst, vyzařovaly určitou frustraci, smutek a tenkrát jsem si řekla, že tohle mít v budoucnu nechci. Proto se snažím být pozitivní, nefrustrovat se věcmi, které nemůžu ovlivnit a žít pokud možno šťastný život. Je to všechno o postoji. Jistě, hrají tady i roli geny, ale psychika váš vzhled ovlivní víc, než si myslíte. A určitě nezapomínat ani na péči o pleť, rozhodně se vyplatí.
Tomu hodně rozumím. Najednou koukám na své oslabené svalstvo, kůže ztrácí pružnost, celulitida mi taky říká pane nebo paní. Dobře. Ale i tady máme možnosti. A to nemluvím o plastické chirurgii. Ano, sport, cvičení, strava. Všichni to známe, všichni to řešíme. Nejde o to mít tělo jako ve 20. Ale být se svým tělem spokojená a v pohodě, to jde. Když se nebudeme přecpávat, jíst víckrát denně v malých porcích co možná nejpestřejší stravu, budeme chodit pěšky, cvičit či mít jiný pohyb, udržíme si postavu souměrnou a pružnou. A zase – nezapomínejme na své myšlenkové pochody. Když budeme přesvědčené o tom, že jsme tlusté a nikdy nezhubneme, tak nám to fakt půjde ztuha. Když budeme naopak se svým tělem spokojené, ke cvičení a hubnutí budeme přistupovat s radostí a v pohodě, půjde to líp.
![]()
Opravdu? Jasně, ztřeštěnost a bezstarostnost mládí už máme za sebou. Ale mě osobně tyhle telecí léta vůbec nechybí. Je totiž jen nás, jestli naše životní zkušenosti, zodpovědnost a dospělý přístup k životu úplně přebijí mladistvý elán a radost ze života. Pokud si ho dokážete udržet i v dospělosti, pěstovat si to dítě v sobě, udrží vás to mladé duchem až do smrti. Jen máte navíc zkušenosti a nadhled. Může to být lepší? Zapomeňte na klišé „to už pro mě není“, „na to už jsem stará“, „tohle se na mě nehodí“ apod. Tyhle myšlenky hoďte do odpadkového koše. Zůstaňte otevření zkušenostem, názorům, zážitkům. Užívejte si života. Každá jeho etapa je trochu jiná a jedinečná.
Ač se to zdá k nevíře, jsou tací, kteří si myslí, že sex je hlavně pro mladé. Já tedy nevím, ale když si vzpomenu na sebe, jaké jsem byla občas v mládí tele, a to i v sexu, kdy jsem si to vlastně často ani neuměla užít, tak bych to zpátky nechtěla. I tady jsou k nezaplacení zkušenosti, duševní pohoda a radost z milování. Nezapomínejte, že je to jedna z našich základních fyziologických potřeb. Všichni potřebujeme doteky, lásku, péči. Je to vynikající příležitost vychutnávat si „tady a teď“. Nemyslet na nic jiného, prožít sílu okamžiku (no, raději ne jen okamžiku…
). Nezapomínejme, že pravidelný orgasmus má velmi příznivý vliv na naše fyzické i duševní zdraví.
Jsme přesvědčení o tom, že stáří znamená nemoci. Může to být, ale i nemusí. Ano, mohou se objevit nemoci, které mají nějaké dědičné základy nebo nemoci vyplývající z našeho životního stylu. Ale i tady můžeme hodně ovlivnit. Když se budeme snažit žít tak, aby naše tělo i mysl byla v pohodě, stravovat se tak, abychom našemu tělu prospěli, být fyzicky aktivní, můžeme prožít život i bez nějakých závažných chronických problémů. Moje zkušenost je taková, že každé náročné stresující období se odrazilo na mém fyzickém zdraví a naopak, když jsem se dala do pohody, problémy časem zmizely. Dávejte opravdu pozor na to, jak život prožíváte a jak se k němu stavíte. Vím, že někdy problémy člověka převálcují, ale jde to. Ale chce to práci se naučit se s problémy vypořádat tak, aby nás neničily.
Dlouhá léta se všeobecně mělo za to, že mozkové buňky postupem let umírají a nejsou nahrazovány novými. Dnes se už ví, že nejen tělesné buňky se pravidelně co 7 let obnovují, ale i mozkové buňky jsou nahrazovány novými. Ano, možná už nebudeme v chápání nových věcí tak rychlí, jako když nám bylo 20, ale rozhodně můžeme mozek cvičit. Učení se novým věcem, cizím jazykům, křížovky, šachy, sudoku a mnoho dalších věcí nám umožní zachovat mozku pružnost a schopnost udržet se v kondici.
Když pomineme rozdíly v temperamentu každého jednotlivce, které jsou dány, energie jako taková vychází z našeho přístupu k životu. Otevřenost novým obzorům, nadšení, zdravý spánek, pohyb, meditace, to vše ovlivňuje naši energii a radost ze života.
Věc, kterou se mnozí učíme celý život. Sebelásce, sebereflexi, sebeúctě. Pojmy, které jsou zásadní po celý život, ale ne každý má to štěstí, že je ovládá již v mládí. I tady jsou důležité zkušenosti a nadhled. Od určitého věku se už prostě nemusíte hledat, víte, kdo jste, kam v životě směřujete, znáte své silné a slabé stránky a umíte si je přiznat, nenecháte sebou manipulovat, víte, co chcete a co nechcete a máte se rádi. K nezaplacení.
Věk je prostě jen číslo. Hlavně ten, který máte uvedený v občance. Jsou lidé, kteří jsou staří už ve třiceti a jsou tací, co jsou mladí i v osmdesáti. Mladí duchem a někteří skoro i tělem. Je to jen na nás. Zda se budeme hroutit z každého roku navíc, nebo si budeme užívat každého období svého života, co hrdlo ráčí. Tak co, ještě vás stále děsí číslovka v občance?
Foto: Pinterest.com, Pixabay.com

Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu
Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky… 
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Blog pro ženy, které jsou už krapet životem otřískané a přesto nebo právě proto si dokázaly udržet nadhled, radost ze života a jsou stále duchem mladé. Nebo se o to alespoň snaží. Radost ze života, pohodu, nadhled a svěžest si můžeme uchovat po celý život, záleží jen na nás. Ale jak si udržet nadhled, radost ze života a duševní mládí?
Jsem úplně normální ženská. I když občas vlastně docela nenormální. Rozpuk mládí už mám dávno za sebou a taky všechny možné životní peripetie. Trvalo mi roky, než jsem se některé věci naučila, s některými záležitostmi vyrovnala a našla pohodový život. A o tom by měly být tyhle stránky. To, co každodenně řešíme – jak být šťastnější a spokojenější. Jak vypadat dobře. A jak na to, abychom si mohly říct „Jo, žiju fajn pohodový život. Jsem šťastná.“

Úvahy, postřehy, zkušenosti, návody, tipy a triky jak dospět k jednoduššímu a pohodovějšímu životu, k lepšímu vzhledu. Nemám patent na rozum, nikdo nemá. A zkušenosti jsou nepřenosné. Ale mohou být inspirativní. Ale tu cestu musí každý projít sám, vlastním způsobem, vlastním tempem.

Doplňte ty své náhledy, zkušenosti … souhlasíte – nesouhlasíte, máte jinou zkušenost, radu, napište ji. Každý máme jiný pohled na věc, na život, jinou zkušenost, na každého funguje něco jiného. Pomozme si navzájem. Něco na způsob „ženy ženám“ , „muži mužům“, „lidé lidem“.
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu
Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky… 
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/