Taky tak rády spíte, stejně jako já? Miluju ten slastný pocit po vydatném spánku. A všichni určitě víme, jaké peklo to je, když se nám naopak usnout nedaří.
Už jako dítě jsem spala ráda a dlouho. Táta jen kroutil hlavou, jak můžu tak dlouho spát. A dnes jsem ráda, že spím dobře a když můžu, tak i dlouho.
Jsem hrdinka a jsem výkonná, protože spím málo. Nebo ne?!
Když jsem měla malé děti, podlehla jsem takové iluzorní módě, že je v pořádku spát málo. Že tím ukazuju, jak jsem výkonná, produktivní a co všechno stihnu. Pravda, se 2 malými dětmi je toho hodně, co se musí stihnout. Ale taky si pamatuju, jak jsem byla kolikrát vyčerpaná a strhaná v obličeji. Hned jsem vypadala o 10 let starší.
Naštěstí jsem dostala rozum a dávno nepodléhám iluzorní představě, co všechno musím stihnout, kterou jsem si vytvořila ve své vlastní hlavě. Už neposuzuju svou hodnotu podle toho, kolik toho stihnu a jak dokonalá musím býtOdhoďte ten bič matka, pracovnice, hospodyně.
A je to dobře.
Protože nedostatek spánku nám ubírá na zdraví i na kráse.
A nestačí to jednou týdně trochu dohnat.
Ideální doba spánku se udává mezi 7-9 hodinami. Je to individuální, ale lépe déle než méně. Spánek je totiž pro naše tělo něco takového, jako když auto zavezeme na generálku. Naše tělo se v noci činí. Opravuje, co se dá. Taky všichni víme, co nám doporučují lékaři při nemoci – klid a spánek. To se ničím, žádnou pilulkou nahradit nedá.
A proč je kvalitní spánek tak důležitý?
– regeneruje naše buňky – tělesné, kožní, i mozkové
– obnovují se tkáně, růst svalů
– zlepšuje metabolismus
– tím napomáhá hubnutí
– zlepšuje imunitu
– má hojivé účinky
– detoxikuje organismus, během spánku se odvádí odpadní látky z těla
– zpomaluje stárnutí
– zlepšuje vzhled
– zlepšuje náš výkon a pozornost
Podle některých výzkumů se dokonce ukazuje, že hodně dlouhý spánek, třeba až 10 hodin zlepšuje fyzickou a duševní aktivitu. Sami víme, že když se opravdu dobře vyspíme, to znamená, že spíme hlubokým, nepřerušovaným spánkem, cítíme se opravdu osvěžení. Jsou i výzkumy, které naznačují, že u žen, které spí špatně, jsou viditelnější známky stárnutí.
Ta nejlepší a nejdůležitější část spánku je zhruba mezi půlnocí a 3 hodinou ranní. V každém případě, abychom si dopřáli dostatečnou dobu, je vhodné jít spát už před půlnocí. Záleží samozřejmě na tom, v kolik vstáváme. Ono není náhodou, že lidský organismus se orientuje podle denního světla. Dnes už většina z nás nechodí spát se západem slunce. Máme umělé osvětlení, díváme se dlouho na televizi, pracujeme na počítači. Ale pro dobrý spánek bychom se měli více přizpůsobit tomuto přirozenému rytmu přírody. Neříkám, že máme chodit spát v 6 večer, když zajde sluníčko, ale měli bychom omezit nadměrné ponocování.
Kvalitní spánek nám umožňuje se rychleji zotavit z různých poranění a nemocíJídlem k omlazení a dlouhověkosti. Vypadá to také, že lidé, kteří nemají kvalitní a dostatečný spánek, mohou mít více sklon k nadváze. A také, co si budeme povídat, když jsme dlouho vzhůru, můžeme mít tendenci si něco dobrého dát k snědku, může nás honit mlsná. Což není dobré pro naši krásu ani zdraví. Nedostatečný spánek ovlivňuje hladinu některých hormonů v těle. Ať už jsou to ty, které ovládají hlad, růstového hormonu, který ovlivňuje regeneraci pokožky a tkání nebo kortizolu, který má také negativní vliv třeba na pokožku a ovlivňuje přibírání v oblasti pasu.
A co když se nám nedaří usnout? Určitě už jste někdy tuhle nepříjemnou situaci zažili. Převalujete se ze strany na stranu a spánek nikde. Čím víc se snažíte, tím, je to horší. Je pár věcí, které můžeme udělat, abychom se těmto situacím vyhnuli.
Pár tipů pro dobrý a krásný spánek
– vypněte televizi, počítač, odložte čtečku aspoň hodinu před spaním
– vezměte se raději tištěnou knížku nebo časopis, ideálně do postele, má to zklidňující účinky
– nepijte navečer tekutiny obsahující kofein a povzbuzující látky – kávu, kofolu, coca-colu, zelený čaj, energy drinky. Mají dlouhý účinek a nemusí se vám podařit usnout. Raději zvolte meduňku, kozlík lékařský nebo teplé mléko s medem.
– odstraňte z blízkosti postele elektronické přístroje a přístroje s modrým světlem – zvolte raději budík na baterky nebo v mobilu. V mobilu se zapínejte režim „letadlo“, ať nejste rušeni příchozími upozorněními a elektromagnetickými frekvencemi, které mohou narušovat odpočinek a regeneraci organismu.
– pusťte si třeba uklidňující hudbu, meditujte, můžete si zkusit stáhnout nějaké uklidňující zvuky napomáhající spánku, které si nastavíte třeba na 15 minut pro uklidnění. Jinak je dobré mít v ložnici ticho.
– mějte v noci čerstvý vzduch, spíš chladnější teplotu než hodně zapnuté topení.
– nezapomeňte ložnici zatemnit – závěsy nebo žaluzie. Málokdo z nás žije na vesnici, kde není mnoho umělého světla z venku. Kdo z nás bydlí ve městě, musí si nějak zatemnit místo ke spaní. Když náš organismus neustále vnímá světlo, neví ani kdy je den a noc a spánek to činí obtížným. Narušuje to produkci melatoninu a zhoršuje spánek.
– jezte nejpozději cca 4 hodiny před spaním. Vyhýbejte se navečer těžkým nebo ostrým jídlům. Když máme plné břicho, cítíme se těžce a ztěžujeme našemu organismu práci. Místo toho, aby zásobil krví a energií celé tělo i mozek a umožnil tím jeho regeneraci, musí tuto krev a energii vynaložit na trávení potravy a na regeneraci organismu už se nedostane.
A ještě jedna poznámka. Poloha, ve které nejvíce spíme se také může odrazit na množství vrásek. Vím, že to není zrovna jednoduché si říct, jak budeme spát, ale mějme na paměti, že když budeme spát celou noc na břiše nebo na boku tak, že máme tvář zabořenou do polštáře, tak si tím trochu tvarujeme obličej. A nejspíš tak, jak bychom si nepřáli. Ideální je spánek na zádech, alespoň z větší části noci.
Přeji vám sladký, hluboký a osvěžující spánek.
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu 
Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Asi nikdo z nás nechce, aby nám bylo znovu 20 let, ale za dobrých okolností máme před sebou ještě pár desítek let života. A určitě je chceme prožít zdraví, plní energie a vitality. Faktem ale je, že se sice dožíváme vyššího věku, ale spousta z nás již okusila nepříjemnosti civilizačních chorob. Ty zhoršují naši kondici, urychlují naše stárnutí a ztěžují nám život. Choroby a stárnutí buněk jsou způsobeny oxidačním stresem a zánětlivými procesy v těle. Má na to vliv neutuchající stres, ve kterém často žijeme, životní styl, strava, prostředí. A co si budeme povídat, stresu máme často v životě až nad hlavu, proto je dobré znát a používat techniky, které tento stres v našem případě zmenšují, přivádějí nás do stavu flow, neboli plynutí. Být v přítomném okamžiku znamená žít. Zrovna žijeme, prožíváme. A žít v přítomném okamžiku znamená být. Nacházíme se ve stavu prostého bytí. Můžeme využít např. mindfulnes (vědomou přítomnost), meditaci, jógu, tai-či a další techniky.
Plná pozornost je na jedné straně jednoduchá, podívejte se na malé děti. Ty dělají s plnou pozorností snad všechno. Ale my dospělí? Honí se nám hlavou tuny myšlenek, děláme tisíce věcí najednou. Tak se to musíme tak trochu znovu učit.
Vnímat plnou pozorností, co právě prožíváme. Zaměřit svou bdělou pozornost jedním směrem nám umožňuje nacházet se v režimu „bytí“. Rozhovor s někým blízkým, vychutnání si koupele, masáže, procházky, sledování dobrého filmu, poslouchání hudby, pozorování ptáků na obloze atd. Bohužel většinu času žijeme v režimu „konání“. Čištění zubů, řízení auta, příprava jídla, cesta do práce, jsou to činnosti, které známe jak svoje boty, tak nad nimi nemusíme přemýšlet. Bohužel tímto automatizovaným způsobem děláme úplně všechno. To nás odvádí od podstaty bytí a nutí nás jednat na autopilota. Automaticky, bez prožívání, bez přemýšlení. Jedeme na autopilota a ani si to neuvědomujeme. Což samozřejmě není špatné, šetří to čas a naši mozkovou kapacitu na jiné záležitosti a taky nemůžeme prožívat úplně všechno. Ale měli bychom tyto stavy v životě trochu vyrovnat.
To, že nejsme tady a teď nás navíc ochuzuje. O věci, které bychom mohli vnímat a obohatit si tím život, ale neděláme to. Protože nejsme ve stavu bdělé pozornosti. Nestíháme si jich všimnout.
Vezměte si třeba takové ranní vstávání a cestu do práce. Co tak většinou uděláte? Zazvoní budík, znechuceně ho zaklapnete a vyletíte z postele, abyste stihli spoj do práce. Rychle si vyčistíte zuby, spácháte hygienu, když bude chvilka, hodíte do sebe ve stoje rychlé kafe a fofrem se oblíct a utíkate na tramvaj (autobus, do auta,…). Při cestě přemítáte, co vás čeká, na co nesmíte zapomenout. Čím se celé ráno vyznačuje? Stres. Nekončící stres a honička.
Jak to dělám já?
Teď vám řeknu, jak trávím ráno já. Nejsem žádný borec, že se mi to vždycky podaří, ale snažím se. 
Dám si budík tak o 10 -15 min. dřív. Žádná dlouhá doba, ráda spím, takže jen tak, aby se mi líp vstávalo. Když zazvoní budík, dám si ještě pár minut v posteli. Vnímám to, jak se mi spalo, jak se cítím, vnímám povlečení dotýkající se pokožky, koukám chvíli z okna na oblaka plující po obloze, vycházející slunce, vychutnávám si to. Já tomu říkám „smíření se s tím, že musím vstávat“ Pak si v mysli ujasním, jaký den chci mít. Vypíchnu pár věcí, které chci ten den, aby se povedly, aby byly příjemné. Když mám čas, tak si dám i nějaké protahovací cviky.
Pak spáchám hygienu, obleču se a jdu si udělat snídani. Opravdovou. Šálek bílé kávy, trochu džusu a pro mě ideálně kousek něčeho teplého – volské oko, vaječinu, topinku. Sednu si k oknu a vnímám každé sousto, každý lok a u toho koukám z okna. Budete se divit, ale i když to není čisté mindfulness, pomáhá to se naladit, zklidnit a mít lepší pocit z rána. Do práce chodím většinou pěšky, a to se taky snažím vychutnávat. Vnímat po cestě detaily, svěží ranní vítr, čerstvý vzduch, ptačí zpěv, svou chůzi. Nepřemýšlím nad tím, co musím, ale jen vnímám cestu. Jasně, že se myšlenky občas zatoulají, ale jde o to, jim nepodlehnout a brát to jako chvíli pro sebe. V práci budu mít stresu dost, nač se stresovat dopředu.
To jsou totiž ty drobné vjemy, drobné radosti, které když jedete na autopilota nestíháte sledovat a vnímat. Když to naopak umíte, obohatíte a zlepšíte si tím vlastní život.
Nezdá se to, ale když jedete na autopilota, může vám uniknout i dost podstatných věcí. I když vypadají jako maličkosti. Tón něčího hlasu, který signalizuje, že něco řeší, je smutný nebo rozčilený a normálně byste si toho nevšimli. Hluk v okolí, který znamená, že se v okolí něco děje a měli byste dávat pozor a který byste normálně třeba přeslechli.
Před lety jsem byla v nemocnici a byla tam se mnou paní, která jezdila v jedné továrně s vozíkem a vjela s ním přímo pod vlak. Nevěděla proč, co se stalo. Prostě s ním vjela do kolejí, když projížděl vlak. Dnes už tuším proč. Jela na autopilota. Nejspíš se jí hlavou honilo kde co, řízení měla zautomatizované a tak nepostřehla signalizaci. I sem se můžeme dostat, když budeme věčně fungovat na autopilota. Náš autopilot se může přetížit a způsobit kolaps. Někdy prostě musíme autopilota vypnout a zapnout ruční řízení a vzít řízení do vlastních rukou. Rozhodovat se vědomě, čemu budeme věnovat pozornost.
Cvičení vnímavé pozornosti
Při učení se vnímavé pozornosti je dobré začít zkoušet s něčím jednoduchým. Může to být jídlo, které máte na talíři, horký čaj ve vašem hrnku. Vnímejte pozorně každý detail – jak to vypadá, jaké to má tvary, jak to voní, jak se u toho cítíte, co vnímáte zrakem, čichem, sluchem, hmatem. Všemu věnujte pozornost. Vnímáte jen svůj prožitek. Může to být jen pár minut. Zkoušejte, trénujte. Jak jsme si řekli, většinou ve svém životě jedeme na autopilota. Proto ani nevnímáme věci, které zrovna děláme, nezvládáme je prožít, jen jedeme dál a dál, což nás nakonec frustruje a nepřináší uspokojení. Všímavá pozornost vás naučí vnímat tady a teď. Zlepší vnímavost a prožívání, přinese zklidnění a větší uspokojení.
Cvičení s jídlem
Vezměte si do ruky nějaké jídlo, které můžete jen tak uchopit do ruky, mezi prsty nebo do dlaně – jablko, třešeň, sušenku nebo šálek s nápojem – kávu, čaj.
Nejdřív vnímejte hmatem – je to teplé, nebo studené? Jaké to je na dotek, jaký z toho máte pocit. Zaměřte sem svůj zrak – jak to vypadá, jaký to má tvar, barvu strukturu, zapojte svůj čich – voní to? Jak? Připomíná vám to něco?
Poté to ochutnejte – jaké to je do toho kousnout, napít se? Vydává to nějaký zvuk? Jaký je první dojem chuti? Nechte to chvíli válet na jazyku, potom žvýkejte dál nebo se znovu napijte. Změnila se chuť, jakou to má konzistenci? Co cítíte, když to polknete, sledujte, jak to mizí vašimi útrobami až do žaludku.
Vnímejte každý detail, co jste vnímali, cítili, jak to na vás působilo. Překvapilo vás něco?
Zajímavé je, že když jídlu začnete věnovat plnou pozornost, může vás překvapit, že má najednou trochu jinou chuť než jste si dosud mysleli. Že se chuť v průběhu jídla mění.
Zkoušejte. Je to jen trénink. Není tady žádné dobře nebo špatně, co byste měli prožívat a vnímat a co ne. Jde jen o to, naučit se zaměřovat pozornost. Vnímat detaily. Pokud vaše myšlenky utíkají jinam, nic se neděje. Prostě si to jen uvědomte a znovu se vraťte zpět k tomu, co jíte nebo pijete.
Smyslem tohoto cvičení je to, že normálně jíme automaticky, na autopilota. Ani moc nevnímáme, co jíme. Znáte to, když jíte bramborové chipsy? Sníte jich celou hromadu a ani to nevnímáte. Jeden chips za druhým. Cílem je naučit se opravdu s plnou pozorností vnímat, co jíte. Navíc když jíte s plnou pozorností, sníte toho méně než když to do sebe jen bezmyšlenkovitě naházíte. Později tento trénink můžete zaměřit na cokoli chcete.
Každý den se zaměřte na jednu činnost, kterou budete provádět s plným vnímáním. Ne automaticky na autopilota. Čištění zubů, pití kávy, mytí nádobí, úklid, cestu do práce, cokoli. Vnímejte své pocity, vnímejte všemi smysly, jakou to má chuť, teplotu, zvuk, jaké to je na omak, co to ve vás vzbuzuje. Když se věnujete domácímu mazlíčkovi – vnímejte jeho teplo, hebkou srst, vnímejte každou drobnost, jeho dech, drsný jazyk. Zapojte všechny smysly. A opět neposuzujte, nepřemýšlejte, jen vnímejte. Věnujte této jedné činnosti svou plnou pozornost.
Cílem je plnější vnímání, které budeme věnovat sobě samým, svému okolí a světu vůbec. Pokud něčemu věnujete plnou pozornost, znamená to, že ji věnujete tady a teď bez jakýchkoli soudů nebo kritiky. Nepřemýšlíte co bylo, co bude, jaké to je.
Vypněte proto občas autopilota a vnímejte, prožívejte, dýchejte. Prožívejte každý okamžik. A můžete to dělat kdykoli. Při procházce, při úklidu, při koupeli, při vaření.
Prožívejte tady a teď.
Prožívejte flow, plynutí života plnými smysly.
Uleví se vám a snížíte úroveň svého stresu.
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Když mi před pár lety vzali kus prsu kvůli rakovině, napadlo mě mimo jiné „no paráda, už tak na mě v těchhle místech příroda hodně šetřila a teď ještě ubyde i z toho mála a navíc mi přibude parádní jizva“. Bylo mi jasné, že to žádný charismatický a sexy efekt jak u Joffreyho z Angeliky mít nebude.
Ale měla jsem obrovské štěstí. Nejen v tom, že jsem přišla k lékaři brzy a nemuseli mi odebrat velký kus tkáně a všechno dopadlo dobře, ale i v tom, že jsem měla skvělou lékařku (všechny lékaře), která se snažila o co nejcitlivější přístup. Dnes by nikdo nepoznal, že tam nějakou jizvu mám a že jsem nějakou podobnou operaci prodělala.
Ale bolí. Ne pořád. Občas. I když jsem poctivě masírovala, mazala, stejně se občas ozve. Pálí, bodá, škube… Jako připomínka toho, co mám za sebou. Byl to zásah do lidského organismu a některé věci už nikdy nebudou takové jako dřív. A to je možná dobře.
Takové podobné jizvy máme všichni. Na těle nebo na duši. Každý z nás utržil za život nějaké citové zranění. Někdo nám zlomil srdce, někdo nás hluboce ranil a my si všechny tyto jizvy a šrámy na těle a na duši už budeme nést celý život. Ne jako upomínku toho, kdo byl ten zmetek, co nám ublížil, ale jako symbol toho, co jsme v životě zvládli, co jsme přežili, co nás posílilo a dalo vůli jít dál.
Asi je dobře, že tyto jizvy máme a že se občas ozvou. Upozorní nás, abychom byli pokorní, abychom si uvědomili, že jsme zranitelné bytosti, abychom na sebe dávali větší pozor. Jako připomínka toho, že tentokrát jsme měli štěstí, ale příště už ho mít nemusíme.
Dává nám to větší pochopení a soucit pro bolesti jiných, jen si musíme dávat pozor, aby naše srdce pod ranami osudu neztvrdlo a neokoralo. Abychom se nestali necitelnými.
Proto buďme rádi za naše jizvy, které nosíme na těle i na duši. Připomínají nám kým jsme a co všechno jsme v životě ustáli. Dává nám to větší pocit sebedůvěry, v to, že jsme zvládli těžké životní situace a posílí nás to do budoucna. Buďme k nim proto laskaví, opečovávejme je s láskou a buďme na ně hrdí. Jsou to naše medaile statečnosti.
Líbil se vám článek? Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Protože mám pocit, že blogů pro zralé ženy není mnoho. Ženy, které už mají leccos za sebou, a přesto nebo právě proto umí být samy sebou. Ženy, které mají svůj vlastní spokojený život, své zájmy, které jsou ženské a citlivé, ale i silné a úspěšné. Takové, které se nebojí vyčnívat z davu a které si umí užít svůj život. Ženy inteligentní, schopné, kreativní, originální, nezávislé. Prostě celá já…. Proto tento blog pro zralé ženy – o životě a pohodě, o módě pro zralé a starší ženy, které si ale zachovaly duševní svěžest a elán. Které jsou srovnané s tím, kým jsou, které nepotřebují vypadat na 20, ale které ví, že krása, radost, mládí i svěžest vycházejí především z nitra nás samých.
Blog pro zralé ženy
Kdyby mi někdo ještě před pár lety řekl, že si jednou založím vlastní blog, zaťukám si na čelo. Ale člověk míní, život mění. Vždycky jsem si říkala, že na to, abych psala blog jsem na jedné straně příliš sebekritická a na té druhé naopak málo sebestředná. Tím myslím, že na sebe dost nerada upozorňuji. (I když podle mého vzhledu si to o mně myslí asi málokdo ).
Nový začátek
Jenže děti se osamostatnily, žiju sama, a přestože mám spoustu koníčků (výsledek mého snažení můžete najít v sekci „Obchod“), zůstává mi stále docela dost času. Uvědomila jsem si, že nastala nová etapa mého života a přiznám se (teď budu vypadat jako krkavčí matka ), že si ji poměrně hodně užívám. Asi nikdy jsem nebyla sama se sebou tak spokojená, srovnaná, v pohodě. A někdy mi připadá, že jsem ani nikdy nevypadala tak dobře. Jako bych získala zpátky svou identitu. Už nejsem především matka, jsem především žena. A k mému překvapení (o tom zas někdy jindy), cítím se v téhle roli velmi, velmi dobře.
Hrají roli zkušenosti, věk i práce na sobě
Nevím, jestli je to jen věkem, nebo hromadou zkušeností, vážnou nemocí či tím, že jsem se snažila na sobě pracovat. Zpracovat některé bloky, které jsem v sobě měla spousty let, naučit se vypořádávat s negativními událostmi a spoustou jiných. V každém případě se cítím dobře, mám ráda sebe i své tělo, užívám si život a nehroutím se jako dřív z kdečeho.
I padesátka může být ten pravý věk
Vždycky mě bavila psychologie, filosofie, taky kultura – hudba, film, knihy, umění, móda, ale taky třeba duchovno. Spoustu jsem toho přečetla, nastudovala, zažila a dokázala jsem si sama pomoct v mnoha těžkých životních situacích. Tak jsem si řekla, že bych některé zkušenosti, postřehy, tipy mohla předat dál. Třeba se někomu budou hodit. A já si utřídím myšlenky psaním. A protože mě taky baví móda a umění, rozhodla jsem se k tomu přidat i některé rady, jak na dobrý styl. Že móda pro zralé a starší ženy nemusí být usedlá. Že nemusíme vyznávat jen klasickou eleganci, jen proto, že nám už není dvacet. Že je důležité vyjádřit oblečením samy sebe a nebát se být originální a výjimečné. Že věk kolem 40 je ještě skoro mládí a až kolem 50 dnes začíná teprve střední věk a čeká nás toho ještě v životě hodně. Jestli budeme chtít a nezabalíme to předem.
Foto: Pinterest.com, Pixabay.com
Líbil se vám článek. Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Také podléháte panice při pomyšlení na zběsile rychle rostoucí číslovku vašeho věku? Říkáte si.. Pomoc! Je mi 30! 40! 50! Někdo panikaří už ve třiceti, někdo v padesáti a někdo nikdy. Přiznám se, že mně se to nikdy nestávalo. Když mi mělo být 15 a měla jsem dostat občanku, říkala jsem si „tak a teď to bude jiné“ …a ono se nic nestalo. Podobně jsem to cítila v 18. Zase se nic nestalo, žádná změna, nic. Tak jo, mohla jsem si dát pivo. Ale to je tak asi všechno. A tak jsem to přestala řešit. Dokonce jsem tomu někdy předbíhala, kdy jsem si říkala „ty jo, už je mi 40“ a dcera mi říká „mami, co blbneš, 40 ti bude až za rok“. Říká se přece, že věk je prostě jen číslo.
Je stárnutí opravdu tak nepříjemná záležitost? Tak si to zkusme probrat.
-
Vzhled.
Člověk se životem samozřejmě mění, ale je jen na něm, jestli bude krásně zrát jako víno nebo se nechá životem semlít. Někdo si myslí, že jen muži se stávají věkem atraktivnější, já si totéž myslím i o ženách. Není žádné umění vypadat ve dvaceti krásně, obzvlášť když k vám příroda byla štědrá. Vypadat ale dobře ve 40 nebo v 50 je už trochu umění – ve vašem vzhledu se totiž odráží vaše osobnost, celý váš život. V obličeji můžete číst jako v mapě vašeho života. Zkuste si toho u lidí všimnout. Kdysi dávno ještě jako mladá holka jsem se dívala, jak moje maminka měla takové ty svislé vrásky kolem úst, vyzařovaly určitou frustraci, smutek a tenkrát jsem si řekla, že tohle mít v budoucnu nechci. Proto se snažím být pozitivní, nefrustrovat se věcmi, které nemůžu ovlivnit a žít pokud možno šťastný život. Je to všechno o postoji. Jistě, hrají tady i roli geny, ale psychika váš vzhled ovlivní víc, než si myslíte. A určitě nezapomínat ani na péči o pleť, rozhodně se vyplatí.
-
Postava.
Tomu hodně rozumím. Najednou koukám na své oslabené svalstvo, kůže ztrácí pružnost, celulitida mi taky říká pane nebo paní. Dobře. Ale i tady máme možnosti. A to nemluvím o plastické chirurgii. Ano, sport, cvičení, strava. Všichni to známe, všichni to řešíme. Nejde o to mít tělo jako ve 20. Ale být se svým tělem spokojená a v pohodě, to jde. Když se nebudeme přecpávat, jíst víckrát denně v malých porcích co možná nejpestřejší stravu, budeme chodit pěšky, cvičit či mít jiný pohyb, udržíme si postavu souměrnou a pružnou. A zase – nezapomínejme na své myšlenkové pochody. Když budeme přesvědčené o tom, že jsme tlusté a nikdy nezhubneme, tak nám to fakt půjde ztuha. Když budeme naopak se svým tělem spokojené, ke cvičení a hubnutí budeme přistupovat s radostí a v pohodě, půjde to líp.
-
Už nás v životě nic nečeká.
Opravdu? Jasně, ztřeštěnost a bezstarostnost mládí už máme za sebou. Ale mě osobně tyhle telecí léta vůbec nechybí. Je totiž jen nás, jestli naše životní zkušenosti, zodpovědnost a dospělý přístup k životu úplně přebijí mladistvý elán a radost ze života. Pokud si ho dokážete udržet i v dospělosti, pěstovat si to dítě v sobě, udrží vás to mladé duchem až do smrti. Jen máte navíc zkušenosti a nadhled. Může to být lepší? Zapomeňte na klišé „to už pro mě není“, „na to už jsem stará“, „tohle se na mě nehodí“ apod. Tyhle myšlenky hoďte do odpadkového koše. Zůstaňte otevření zkušenostem, názorům, zážitkům. Užívejte si života. Každá jeho etapa je trochu jiná a jedinečná.
-
Sex.
Ač se to zdá k nevíře, jsou tací, kteří si myslí, že sex je hlavně pro mladé. Já tedy nevím, ale když si vzpomenu na sebe, jaké jsem byla občas v mládí tele, a to i v sexu, kdy jsem si to vlastně často ani neuměla užít, tak bych to zpátky nechtěla. I tady jsou k nezaplacení zkušenosti, duševní pohoda a radost z milování. Nezapomínejte, že je to jedna z našich základních fyziologických potřeb. Všichni potřebujeme doteky, lásku, péči. Je to vynikající příležitost vychutnávat si „tady a teď“. Nemyslet na nic jiného, prožít sílu okamžiku (no, raději ne jen okamžiku…
). Nezapomínejme, že pravidelný orgasmus má velmi příznivý vliv na naše fyzické i duševní zdraví.
-
Nemoci.
Jsme přesvědčení o tom, že stáří znamená nemoci. Může to být, ale i nemusí. Ano, mohou se objevit nemoci, které mají nějaké dědičné základy nebo nemoci vyplývající z našeho životního stylu. Ale i tady můžeme hodně ovlivnit. Když se budeme snažit žít tak, aby naše tělo i mysl byla v pohodě, stravovat se tak, abychom našemu tělu prospěli, být fyzicky aktivní, můžeme prožít život i bez nějakých závažných chronických problémů. Moje zkušenost je taková, že každé náročné stresující období se odrazilo na mém fyzickém zdraví a naopak, když jsem se dala do pohody, problémy časem zmizely. Dávejte opravdu pozor na to, jak život prožíváte a jak se k němu stavíte. Vím, že někdy problémy člověka převálcují, ale jde to. Ale chce to práci se naučit se s problémy vypořádat tak, aby nás neničily.
-
Už mi to nebude myslet.
Dlouhá léta se všeobecně mělo za to, že mozkové buňky postupem let umírají a nejsou nahrazovány novými. Dnes se už ví, že nejen tělesné buňky se pravidelně co 7 let obnovují, ale i mozkové buňky jsou nahrazovány novými. Ano, možná už nebudeme v chápání nových věcí tak rychlí, jako když nám bylo 20, ale rozhodně můžeme mozek cvičit. Učení se novým věcem, cizím jazykům, křížovky, šachy, sudoku a mnoho dalších věcí nám umožní zachovat mozku pružnost a schopnost udržet se v kondici.
-
Energie.
Když pomineme rozdíly v temperamentu každého jednotlivce, které jsou dány, energie jako taková vychází z našeho přístupu k životu. Otevřenost novým obzorům, nadšení, zdravý spánek, pohyb, meditace, to vše ovlivňuje naši energii a radost ze života.
-
Vztah k sobě.
Věc, kterou se mnozí učíme celý život. Sebelásce, sebereflexi, sebeúctě. Pojmy, které jsou zásadní po celý život, ale ne každý má to štěstí, že je ovládá již v mládí. I tady jsou důležité zkušenosti a nadhled. Od určitého věku se už prostě nemusíte hledat, víte, kdo jste, kam v životě směřujete, znáte své silné a slabé stránky a umíte si je přiznat, nenecháte sebou manipulovat, víte, co chcete a co nechcete a máte se rádi. K nezaplacení.
Věk je prostě jen číslo. Hlavně ten, který máte uvedený v občance. Jsou lidé, kteří jsou staří už ve třiceti a jsou tací, co jsou mladí i v osmdesáti. Mladí duchem a někteří skoro i tělem. Je to jen na nás. Zda se budeme hroutit z každého roku navíc, nebo si budeme užívat každého období svého života, co hrdlo ráčí. Tak co, ještě vás stále děsí číslovka v občance?
Foto: Pinterest.com, Pixabay.com
Líbil se vám článek? Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Všichni známe bolesti a únavu nohou , puchýře, mozoly a otoky, které nám způsobují špatně padnoucí boty. Právě proto bychom měli výběru bot věnovat patřičnou pozornost. Samozřejmě, že chceme, aby byly stylové a elegantní, ale měly by být také pohodlné a trvanlivé. Nevím, jak vy, ale já mám v botníku několik párů bot, na které bych mohla pověsit cedulku „téměř nenošené“, i když už je vlastním několik let. Protože byly prostě tááák nááádhernéé a já je musela mít. Takže jednou v roce se odhodlám a obuji je, večer se pak vrátím s rozedřenýma nohama a opět je na další rok uložím do skříně Dnes už takové boty nekoupím. Víte tedy, jak vybírat pohodlné boty už v obchodě?
Pár jednoduchých pravidel, jak vybírat pohodlné boty
- Velikost a tvar boty by měly co nejvíce odpovídat tvaru vašeho chodidla. V opačném případě se vám noha bude deformovat, budou na chodidlech tvořit otlaky a strupy a časem se problém může stát chronickým.
- V každém případě by neměly být těsné, spíš malinko větší, tak aby noha měla pohodlí v klidovém stavu, protože při chůzi se její velikost malinko zvětšuje, také může natékat, tak aby měla kapku prostoru.
- Při zkoušení bot rozhodně nespoléhejte jen na zkoušení vsedě. Určitě obujte obě a pořádně se v nich projděte.
- Prsty by měly mít dostatek prostoru, tak abyste s nimi mohli volně pohybovat. Dávejte také pozor na prostor pro palec, ať nemusíte v pozdějším věku řešit problém vbočeného palce.
- Boty zkoušejte během dne, ne navečer, dokud ještě nejsou unavené a oteklé.
- Boty by také neměly být příliš volné, aby nezpůsobovaly mozoly a otlaky.
- Naproti tomu letní otevřené boty by měly být těsnější, aby přiléhaly k noze, zejména v oblasti podpatku. Pokud jsou příliš volné, chodidla při pohybu vyklouzávají ven, což ztěžuje pohyb a vede v rychlé únavě nohou.
Líbil se vám článek? Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Dáváte si občas „dvacet“? Dáváte si šlofíka? Pokud ne, tak možná děláte chybu. Když jsem měla děti ještě malé, stávalo se mi, že jsem byla tak unavená, že jsem skoro na oči neviděla. Manžel mi říkával „tak si běž lehnout, dej si šlofíka“. Což mi samozřejmě přišlo nereálné, nevhodné, to se přece nedělá. Ani nevím, jestli bych si pak připadala neschopná, nebo mi to připomínalo mou babičku v dětství, která si pravidelně po obědě chodila „dát dvacet“.
Tělo si řekne, kdy si potřebuje odpočinout
Ale jednou jsem to nevydržela a řekla si „tak co, pro jednou se svět nezboří“. A on se samozřejmě nezbořil. Ani ten můj, ani manželův, ani dětí, a už vůbec ne ten globální. Ale já se za půl hodinky probudila svěží jako mimino. Ideální je se po probuzení opláchnout studenou vodou a jít na přímé světlo. Od té doby jsem to začala praktikovat vždycky, když si o to tělo řeklo. Někdy 20 minut, někdy hodinka. Někdy jsem si nařídila i budík, abych se „nepřespala“, to je pak člověk rozespalý a než se vzpamatuje, chvilku to trvá. Ne každý den, ale vždy, když bylo třeba. Začala jsem být odpočatější a dodala jsem si tím energii do zbytku dne.
Dejme si šlofíka, opravdu si to můžete dovolit
Opravdu nebudete působit méně schopná, méně dokonalá, přece jenom nejsme stroje. A tělo si umí říct o to, co potřebuje, tak mu naslouchejte, myslí to s vámi dobře. Takže naučte svou rodinu, aby respektovali vaši potřebu odpočinku, když ji potřebujete. Když budou remcat, můžete jim s klidným srdcem říct, že když vás nechají si odpočinout, budete pak svěžejší a rozhodně milejší. Odvolat se můžete taky na odborníky, protože mnoho výzkumů potvrzuje prospěšnost 10-30 minutového odpoledního zdřímnutí. Nejenže vám dodá energii do zbytku dne, ale navíc zvyšuje výkonnost a bystrost, snižuje stres a krevní tlak a je prevencí proti depresi a dokonce proti mrtvici. Doporučuje se dát si krátce před odpoledním zdřímnutím kávu či jiný koeinový nápoj, což mohu potvrdit, protože okamžitě po kafi jsem zralá na spánek okamžitě. Chvíli totiž trvá než začne působit její povzbuzující účinek. Takže šup na to, dejme si šlofíka
Líbil se vám článek? Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Blog pro ženy, které jsou už krapet životem otřískané a přesto nebo právě proto si dokázaly udržet nadhled, radost ze života a jsou stále duchem mladé. Nebo se o to alespoň snaží. Radost ze života, pohodu, nadhled a svěžest si můžeme uchovat po celý život, záleží jen na nás. Ale jak si udržet nadhled, radost ze života a duševní mládí?
Kdo jsem
Jsem úplně normální ženská. I když občas vlastně docela nenormální. Rozpuk mládí už mám dávno za sebou a taky všechny možné životní peripetie. Trvalo mi roky, než jsem se některé věci naučila, s některými záležitostmi vyrovnala a našla pohodový život. A o tom by měly být tyhle stránky. To, co každodenně řešíme – jak být šťastnější a spokojenější. Jak vypadat dobře. A jak na to, abychom si mohly říct „Jo, žiju fajn pohodový život. Jsem šťastná.“
Úvahy, postřehy, zkušenosti, návody, tipy a triky jak dospět k jednoduššímu a pohodovějšímu životu, k lepšímu vzhledu. Nemám patent na rozum, nikdo nemá. A zkušenosti jsou nepřenosné. Ale mohou být inspirativní. Ale tu cestu musí každý projít sám, vlastním způsobem, vlastním tempem.
Doplňte ty své náhledy, zkušenosti … souhlasíte – nesouhlasíte, máte jinou zkušenost, radu, napište ji. Každý máme jiný pohled na věc, na život, jinou zkušenost, na každého funguje něco jiného. Pomozme si navzájem. Něco na způsob „ženy ženám“ , „muži mužům“, „lidé lidem“.
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/