Dva mí nejlepší přátelé – moje tělo a moje duše
Stres, přepracovanost, deprese, nemoci, syndrom vyhoření, … to vše známe z našich životů. Ale musí tomu tak být? Měli to tak i naši předci v minulých stoletích? Asi ne. Ale nedělejme si iluze, oni zas měli jiné věci, které už zase dnes tak moc nemáme my.
Každodenní tlak je obrovský
Řešíme obrovský každodenní tlak na výkonnost, vzhled, dokonalost. Jsme bombardováni přemírou podnětů, které ani nestíháme vnímat a už vůbec ne do hloubky vstřebat. Všechno chceme a chceme to hned, včera bylo pozdě. Hádejte, co to s námi udělá? Jak dlouho to naše tělo a duše vydrží? Je to jako s pružinou. Nemůžete ji natahovat do nekonečna. Jednou pružit přestane. Nebo se rovnou přetrhne. Jak z toho ven?
Víte, na koho se obrátit?
Co uděláte, když potřebujete nějakou radu? Zeptáte se přítele. V soutěžích přítele na telefonu. A upřímně, kdo to s vámi myslí vždycky nejlíp? Kdo vás nejlíp zná? Kdo ví, jak fungujete? No přece vy sami. Vaše tělo a vaše duše. Tak proč jim lidé málokdy umí naslouchat? Protože abyste je slyšeli, co vám chtějí říct, musíte se zastavit, zklidnit, ztišit a poslouchat, co vám chtějí říct. Někdy nám to chtějí říct tak moc a tak dlouho a my pořád ne a ne poslouchat, až pohár trpělivosti přeteče a objeví se nemoc, problém. Až zpětně si uvědomíme, jak moc naše tělo a duše volaly o pomoc.
Zastavme se a vnímejme
Zastavme se. Vnímejme, co cítíme, Kde nás píchá, tlačí, svírá. Kdy cítíme bolest fyzickou nebo psychickou. Přemýšlejme, co tomu předcházelo. Co je příčina a co je následek. Naučme se rozlišovat, co jsou touhy a přání mé a co nám implantovali rodiče, škola, společnost, přátelé a další.
Nemusíme být dokonalí. Nemusíme mít dokonale uklizeno, být dokonalé manželky, matky, hospodyňky, pracovnice, milenky, atd. Okna nám neutečou, manžel může večeři udělat místo nás, v práci nakonec vždycky budeme zastupitelní. Naučme se říkat ne a odpočívat.
Kdo je váš nejlepší kamarád?
Když se naučíte poslouchat svoje tělo a svou duši, získáte dva nerozlučné přátele, na které se můžete spolehnout. Už vás nikdo nebude moci dotlačit někam, kam nechcete, protože budete vědět, kdy to pro vás je a kdy není dobré. To, že jste přepracovaná nebo že se blíží nemoc, budete vědět dopředu a můžete se vyvarovat mnohem větších problémů. Vaše tělo si samo řekne o to, co potřebuje i v jídle. Pamatuji si, jak jsem jednou po vyčerpávající nemoci dostala obrovskou chuť na zeleninový salát. Já, která se zeleninovým salátům vždycky spíš vyhýbala. Prostě si tělo řeklo o přísun vitamínů a dalších látek. Může to být i chuť na sladké, kdy tělo potřebuje dodat energii (nezaměňovat s tím, když nás honí mlsná a my každý večer zbaštíme celou čokoládu). Když potřebujete jen dodat energii, zjistíte, že vám z té čokolády nakonec stačí pouhých pár kousíčků.
Jakmile se spřátelíte se svou duší, můžete najednou překvapivě zjistit, že vás vůbec nenaplňuje vysoce stresující manažerská pozice, že takovou práci vykonáváte spíš kvůli tlaku okolí a společnosti a finančnímu zajištění a že chcete třeba raději pečovat o opuštěná zvířata nebo odjet zachraňovat deštný prales. Jen pozor na to, aby taková změna nebyla jen útěk od problémů. Ale vaše duše by to měla poznat.
A co je taky důležité – vaše duše a vaše tělo jsou přátelé na celý život. Zůstanou s námi celý náš život. Chovejme se proto k nim s láskou a respektem.
A co vy? Přátelíte se taky sami se sebou?
Líbil se vám článek? Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže 🙂
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu 🙂 Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části “obchod”. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky… 🙂
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Podobné příspěvky:
Může se vám také líbit
Peklo jménem Vánoce
Pozitivní myšlení – je to klišé?
Jeden komentář
pajkypajk
Přesně tak, ale taky mi trvalo nějakou chvíli, než jsem se k tomu dopracovala a naučila říkat ,,NE,,