Slyšeli jste už někdy o Iris Apfel? Tato inspirativní dáma je důkazem toho, že věk je opravdu jen číslo. Nedávno oslavila 101 let a stále platí za módní ikonu.
Iris Apfel nemůže nikdo přehlédnout a nejspíš si ji budete už navždycky pamatovat. S největší pravděpodobností za to může její obliba ve výrazných špercích, velkých brýlích a zářivých barvách. Je prostě nepřehlédnutelná.
Říká se o ní, že má eklektický vkus. A ten já mám taky, takže mě její módní vkus baví. A co je na jejím stylu skvělé? Je vidět, že to baví i ji.
Vyrostla jako jedináček a v dětství ji babička zabavila hraním si s kousky látek, ze kterých šila pro charitu. Sama Iris říká, že to byla chvíle, kdy se začala zajímat o barvy a vzory, a to formovalo do budoucna její profesní dráhu i její neopakovatelný styl. Vytvořila s manželem úspěšnou společnost zabývající se interiérovým designem.
A že byla opravdu úspěšná, dokládá i množství slavných jmen jejich zákazníků. Od Bílého domu (např. pro Billa Clintona) přes miláčka Ameriky Jacqueline Kennedy Onassis až po ikonu zlatého věku Hollywoodu Gretu Garbo. Ve světě módy ale první velkou zakázku dostala až ve věku 90 let!
Módní hvězdou se stala ve svých 84 letech doslova přes noc. Metropolitní muzeum vystavilo její rozsáhlý módní archiv a sbírku bižuterie, která byla upravena s jejími kousky oblečení a samozřejmě typickými brýlemi. Ukázal se tím její hravý zábavný přístup k módě a z Iris Apfel se stala módní ikona a celebrita. To ji dovedlo k nabídkám navrhování módy a dokonce k podpisu smlouvy s modelingovou agenturou ve věku 97 let. Sama o sobě s typickým humorem říká, že je „geriatrická hvězda“.
I ve svých 100 letech stále pracuje a stále ji to baví. Pracuje stále na několika různých projektech, jedním z posledních byla řada brýlí pro známou firmu Zenni Optical. Potvrzuje tím fakt, že většina 100letých v modrých zónách, ale i jinde, jsou aktivní a činorodí lidé. Říká o sobě, že je takový králíček Energizer.
Zdůrazňuje také význam blízkých osob, které nás budou podporovat. A ví, o čem mluví. Její spokojené manželství trvalo 68 let, její manžel zemřel 3 dny před svými 101.narozeninami v roce 2015. Ale tím, že ji vždy podporoval v činnosti, se i přes velký zármutek znovu pustila do práce.
Její pracovitost a hravost dokládá to, že pokud chceme žít dlouho a aktivně, je zapotřebí být aktivní a čilí. A jak říká sama Iris, chceme-li zůstat mladí, musíme myslet jako mladí. Zachovat si hravost, smysl pro humor, dobrodružství, schopnost žasnout a objevovat. Také o sobě říká, že je nejstarším žijícím teenagerem na světě. Zachovat si energii, hravost, aktivitu, je někdy náročné, obzvlášť když už člověka něco bolí, ale nejen dle jejích slov, ale i jejího života se to rozhodně vyplatí. Objevovat, zkoušet nové věci.
Dnes má 1,9 milionu nadšených fanoušků na Instagramu, kteří oceňují její neutuchající aktivitu a hravost. Sama říká, jakou radost jí dělá, když jí lidé říkají, že jim dodává odvahu a že jim tím, co dělá, velmi pomáhá.
A i když si všichni, stejně jako Iris, říkáme, že věk je jenom číslo, Iris na rozdíl od mnoha jiných přesně tak i funguje a myslí. Snaží se sice na sebe být opatrná, nejí nezdravá jídla, alkohol jen výjimečně, pravidelně cvičí. Ale sama zdůrazňuje, že je to hlavně o nastavení mysli. O našem postoji, který k životu a ke stárnutí zaujmeme. Důležité je být sám sebou. Mít svůj vlastní styl.
A trefně podotýká, že styl se odvíjí od toho, jak se na věci díváme, jak o nich přemýšlíme, jak se prezentujeme. A Iris Apfel rozhodně styl má. Svůj, nezaměnitelný, zábavný a originální.
Potvrzuje, že mít styl není otázkou peněz, ani toho, co nosíme, ale jak to nosíme. Sama ráda kombinuje drahé kousky s bižuterií za pár korun. Být sama sebou, dávat najevo svou osobnost. I když někomu může připadat její styl výstřední, je prostě její. Je výjimečný, stejně jako sama Iris Apfel. Ona se v něm cítí dobře a oblékáme se především pro sebe. Ne abychom zapůsobili na ostatní.
Takže si najděme svůj vlastní výjimečný styl jako Iris Apfel a buďme neopakovatelným originálem.
Foto: Instagram @iris.apfel
Obsáhlý manuál pro zpomalení stárnutí najdete zde:
Líbil se vám článek? Dejte mu like nebo ho sdílejte.
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu 
Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
To, koho v životě obdivujeme, má na naše formování velký vliv. Jejich síla, odolnost, ty dobré vlastnosti nebo cokoli jiného. Takoví lidé jsou pro nás inspirací. Jsou někým, komu se chceme přiblížit nebo podobat. A je jedno, jestli nám je 15 nebo 50. Protože v každém věku nám může přijít inspirativní něco jiného.
Já jsem nikdy jsem moc neobdivovala princezny. Vždycky mi připadaly takové nanicovaté. Jen čekaly až někdo přijde a zachrání je. Až zpětně jsem si uvědomila, že moje hrdinky byly vždy ženy a dívky silné, nezávislé, sebevědomé, inspirativní. Ženy odvážné, osobité, které si navzdory osudu dokázaly něco vybojovat, které měly charakter a vnitřní sílu.
Nikdy dřív mě to nenapadlo, až když jsem dostala nápad na tento článek. A uvědomila jsem si, že se vlastně ty mé hrdinky nezměnily po celý můj život.
Sepsala jsem pár mých hrdinek, které mě provázely životem. Nejspíš nebudou všechny, na některé jsem určitě zapomněla. A protože jsem velký fanda filmů, muziky a literatury, najdete v něm hodně osobností této sféry.
Herečky
Doma jsme se hodně dívali na polskou televizi a protože maminka milovala filmy, viděla jsem už v dětství spoustu amerických a světových filmů ze všech možných období. Měla jsem několik hereček, které mě nejen okouzlily, ale hodně inspirovaly. Jak svou osobností, tak svými rolemi.
Greta Garbo
Její tajemná krása, inteligence, síla i smysl pro humor. Byly pro mě nezapomenutelné její role silných žen jako byla Královna Kristýna nebo Mata Hari.
A také jsem ji obdivovala, když se v určitou dobu stáhla z filmového plátna do ústraní a tam žila svůj život stranou veškeré slávy a publicity.
Katherine Hepburn
Její křehká krása, citlivost, jemnost, půvab a laskavost neokouzlila jen mně, ale celý svět. A jsou dodnes nezapomenutelné. Nejen ve svých filmech, ale i v životě.
Byla dlouho i vyslankyní dobré vůle UNICEF a zasvětila pomoci chudým dětem v Africe, Asii a Latinské Americe, prací přímo v terénu, ošetřováním nemocných dětí a šířením povědomí o podmínkách těchto národů.
Katherine Hepburn
Mám ráda inteligentní muže i ženy. Katherine Hepburn byla velmi chytrá žena s velkým přehledem. A nebyla to jen její inteligence, ale i neobvyklá krása, nezávislost, velký smysl pro humor a průkopnictví v oblasti módy.
Spolu s Marlene Dietrich si velmi oblíbily pánský styl v módě, i díky těmto herečkám se časem stalo pro ženy běžné nosit kalhoty.
Květa Fialová
Dokázala mě okouzlit nejen svou krásou, ale i moudrostí, svými životními postoji, ale také tím, jak uměla stárnout s grácií.
Patřila k našim nejkrásnějším herečkám. Přitom z ní čišela laskavost, životní moudrost, nadhled i smysl pro humor.
Hellen Mirren
Tahle britská herečka je pro mne naplněním rčení, že „zraje jako víno“. I když už je dnes dámou v letech, slaví stále úspěchy nejen na filmovém plátně, ale i na přehlídkových molech, kde je prostě fantastická. Je vidět, že ji to baví, že si to užívá.
Má svůj styl, výrazný, svěží, kteří při tom nepůsobí hloupě nebo lacině. Vypadá moderně a skvěle i ve svém věku po 70. Ale nebojí se ukázat i bez makeupu, jak ráno vyleze z postele. Pro mě patří k ženám, které umí stárnout.
Diane Keaton
Další z mých oblíbených hereček. Mám pocit, že se nezměnila od 70.let, kdy jsem ji začala sledovat. Baví mě její humor a její styl. Pánský styl kombinovaný s ležérní ženskou zdobností, to je moje gusto.
A stejně jako já miluje barety a klobouky typu buřinky. K jejímu stylu patří i další výrazné doplňky jako široký pásek s výraznou sponou, rukavice aj.
Hvězdy sociálních sítí
Není vždy nutné být filmovou hvězdou, aby se člověk stal inspirací i ve zralém věku. Dokazují to mnohé známé influencerky na Instagramu.
Lyn Slater
Jedna z nejznámější módních ikon zralých žen. Žena z akademického prostředí, profesorka a sociální pracovnice, která se stala slavnou módní ikonou po šedesátce.
Nebojí se a má svůj výrazný styl aniž by byla nějak výstřední. V online světě je známá pod jménem The Accidental Icon. Její instagramový profil čítá úctyhodných 759 000 fanoušků.
Iris Apfel
Americká podnikatelka a návrhářka letos oslaví 101 let! Inspirativní žena, kterou nepřehlédnete díky jejím výrazným brýlím a barevným odvážným modelům. Obdivuji její aktivitu, mladé myšlení, styl i smysl pro humor, objevování nových věcí a dobrodružství.
Patří k opravdovým módním ikonám i ve svém úctyhodném věku. Módní ikonou se stala až ve věku 84 let.
Yasmina Rossi
Je dokonalým ztělesním toho, jak se dá stárnout přirozeně, mladě, zdravě a s grácií. Tato slavná modelka je známá svou šedovlasou hřívou vlasů a dokonalou postavou i ve svých dnes 66 letech.
Vypadá jakoby nestárla. Je srovnaná se svými vráskami, šedivými vlasy, které má již od mládí a udržuje si především zdravé tělo, pečuje o pokožku a o svou pohodu.
Zpěvačky
Patti Smith
Výrazná zpěvačka, básnířka, které se říká „kmotra punku“. Žena, která vždycky měla své kouzlo, osobnost, ač nebyla klasickou krasavicí. Která ve svých písních a básních bojovala za lidstvo, nezávislost a svobodu.
Když jsem ji viděla poprvé naživo na koncertě v jejích více než 70 letech, úplně mě dostala svou energií a obrovskou škálou emocí, které v nás všech vyvolala.
Cher
Kdo by neznal Cher. Zpěvačku a herečku, která je známá kromě mnoha hitů a filmů i svými plastikami. Ale o ty tady nejde. Je to žena, která často bojovala.
Několikrát už byla zapomenuta a vždy znovu se jí podařil další skvělý comeback. Ještě výraznější než ten předešlý. Jako člověk, který padne a znovu a znovu vstane a jde dál.
Literární postavy
Měla jsem i hrdinky mezi literárními postavami. Vždycky jsem měla ráda mezi jiným britské klasické autorky jako Jane Austenovou, Emily nebo Charlotte Brontëovy či Daphne du Maurier.
Pipi Dlouhá punčocha
Moje možná první dětská hrdinka. Její osobitost, nezávislost, upřímnost a velké srdce mě prostě dostaly. Chtěla jsem být jako ona a taky jsem chtěla mít koně. Když se mě tatínek zeptal, kde ho jako budeme mít, odpověděla jsem samozřejmě „na balkóně“.
A Pipi je pro mě hrdinkou dodnes. Stejně jako ty ostatní.
Jana Eyrová
Patřila k mým oblíbeným knihám. Četla jsem několikrát knihu a viděla jsem nespočet filmových a televizních adaptací.
Jana Eyrová byla křehká, chudá, ale také hrdá, inteligentní a nezávislá. Byla nezlomná, přitom citlivá a láskyplná.
Scarlett O´Hara
Postava ze slavného románu Sever proti jihu, ke které jsem si nacházela cestu. Zpočátku mi byla hodně nesympatická, sobecká, vypočítavá, marnivá. Ale nakonec jsem si ji zamilovala.
Její sílu, odvahu, rozhodnost, chytrost, pragmatičnost, vztah k rodné půdě a nakonec i její půvab a koketerii.
Mí nejbližší
A hlavně musím zmínit 2 důležité ženy mého života:
Moje maminka
Vynikala krásou, srdečností, přátelskostí. Ráda se smála a uměla si vše vychutnávat. Babička mi vyprávěla, že když moje maminka šla za ní přes dvůr v továrně, všichni chlapi stáli u oken.
Měla neskutečný půvab a kouzlo osobnosti. Naučila mě milovat film, hudbu, ale i třeba ruční práce. Její žáci ji také milovali, posílali jí svoje svatební oznámení nebo pohledy z dovolené.
Neskutečně mi chybí.
Moje babička
Byla z poloviny Maďarka. Možná tím byl dán její temperament, snědá krása a elegance a neutuchající energie. Ani v jejích 70 letech jsme jí nikdo nestačili, když jsme někam šli.
Byla otevřená novým věcem, nevadili jí mí „podivně“ vypadající přátelé rockeři a punkeři. A měla také neuvěřitelnou trpělivost s mým dědou, který na rozdíl od ní věčně brbal na kdeco. Jako anděl, což odpovídá jejímu jménu Andělka.
A udělám ještě jednu výjimku, dám sem jednoho muže. Mého tatínka, tentokrát bez fotky.
Můj tatínek
Je to pro mě jeden ze vzorů stárnutí. Bude mu už 83 let a stále žije naplno jak to jen jde. Každé ráno po probuzení půl hodiny cvičí a pak jde na procházku. Denně 12-15 km. Každý den. Jestli vynechá tak 2 dny za rok, tak je to možná moc. Má už nachozených tisíce km. Jezdí na výlety, stále se vzdělává, hodně čte.
V 80 letech si koupil počítač a kouká na YouTube a Spotify a tam si pouští své oblíbené interprety. Taky se v 80 letech naučil vařit. Konečně!
Vděčím mu za to, že mám široký všeobecný přehled, znalosti z historie, zeměpisu. I to, že umím mít nadhled a dokážu vidět souvislosti a používat kritické myšlení. Ale i to, že mám smysl pro humor a že si dokážeme ze všeho udělat srandu. Takhle chci stárnout taky.
A kdo inspiroval nebo inspiruje vás?
Líbil se vám článek? Dejte mu like nebo sdílejte.
Obsáhlý manuál pro zpomalení stárnutí najdete zde:
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Taky tak rády spíte, stejně jako já? Miluju ten slastný pocit po vydatném spánku. A všichni určitě víme, jaké peklo to je, když se nám naopak usnout nedaří.
Už jako dítě jsem spala ráda a dlouho. Táta jen kroutil hlavou, jak můžu tak dlouho spát. A dnes jsem ráda, že spím dobře a když můžu, tak i dlouho.
Jsem hrdinka a jsem výkonná, protože spím málo. Nebo ne?!
Když jsem měla malé děti, podlehla jsem takové iluzorní módě, že je v pořádku spát málo. Že tím ukazuju, jak jsem výkonná, produktivní a co všechno stihnu. Pravda, se 2 malými dětmi je toho hodně, co se musí stihnout. Ale taky si pamatuju, jak jsem byla kolikrát vyčerpaná a strhaná v obličeji. Hned jsem vypadala o 10 let starší.
Naštěstí jsem dostala rozum a dávno nepodléhám iluzorní představě, co všechno musím stihnout, kterou jsem si vytvořila ve své vlastní hlavě. Už neposuzuju svou hodnotu podle toho, kolik toho stihnu a jak dokonalá musím býtOdhoďte ten bič matka, pracovnice, hospodyně.
A je to dobře.
Protože nedostatek spánku nám ubírá na zdraví i na kráse.
A nestačí to jednou týdně trochu dohnat.
Ideální doba spánku se udává mezi 7-9 hodinami. Je to individuální, ale lépe déle než méně. Spánek je totiž pro naše tělo něco takového, jako když auto zavezeme na generálku. Naše tělo se v noci činí. Opravuje, co se dá. Taky všichni víme, co nám doporučují lékaři při nemoci – klid a spánek. To se ničím, žádnou pilulkou nahradit nedá.
A proč je kvalitní spánek tak důležitý?
– regeneruje naše buňky – tělesné, kožní, i mozkové
– obnovují se tkáně, růst svalů
– zlepšuje metabolismus
– tím napomáhá hubnutí
– zlepšuje imunitu
– má hojivé účinky
– detoxikuje organismus, během spánku se odvádí odpadní látky z těla
– zpomaluje stárnutí
– zlepšuje vzhled
– zlepšuje náš výkon a pozornost
Podle některých výzkumů se dokonce ukazuje, že hodně dlouhý spánek, třeba až 10 hodin zlepšuje fyzickou a duševní aktivitu. Sami víme, že když se opravdu dobře vyspíme, to znamená, že spíme hlubokým, nepřerušovaným spánkem, cítíme se opravdu osvěžení. Jsou i výzkumy, které naznačují, že u žen, které spí špatně, jsou viditelnější známky stárnutí.
Ta nejlepší a nejdůležitější část spánku je zhruba mezi půlnocí a 3 hodinou ranní. V každém případě, abychom si dopřáli dostatečnou dobu, je vhodné jít spát už před půlnocí. Záleží samozřejmě na tom, v kolik vstáváme. Ono není náhodou, že lidský organismus se orientuje podle denního světla. Dnes už většina z nás nechodí spát se západem slunce. Máme umělé osvětlení, díváme se dlouho na televizi, pracujeme na počítači. Ale pro dobrý spánek bychom se měli více přizpůsobit tomuto přirozenému rytmu přírody. Neříkám, že máme chodit spát v 6 večer, když zajde sluníčko, ale měli bychom omezit nadměrné ponocování.
Kvalitní spánek nám umožňuje se rychleji zotavit z různých poranění a nemocíJídlem k omlazení a dlouhověkosti. Vypadá to také, že lidé, kteří nemají kvalitní a dostatečný spánek, mohou mít více sklon k nadváze. A také, co si budeme povídat, když jsme dlouho vzhůru, můžeme mít tendenci si něco dobrého dát k snědku, může nás honit mlsná. Což není dobré pro naši krásu ani zdraví. Nedostatečný spánek ovlivňuje hladinu některých hormonů v těle. Ať už jsou to ty, které ovládají hlad, růstového hormonu, který ovlivňuje regeneraci pokožky a tkání nebo kortizolu, který má také negativní vliv třeba na pokožku a ovlivňuje přibírání v oblasti pasu.
A co když se nám nedaří usnout? Určitě už jste někdy tuhle nepříjemnou situaci zažili. Převalujete se ze strany na stranu a spánek nikde. Čím víc se snažíte, tím, je to horší. Je pár věcí, které můžeme udělat, abychom se těmto situacím vyhnuli.
Pár tipů pro dobrý a krásný spánek
– vypněte televizi, počítač, odložte čtečku aspoň hodinu před spaním
– vezměte se raději tištěnou knížku nebo časopis, ideálně do postele, má to zklidňující účinky
– nepijte navečer tekutiny obsahující kofein a povzbuzující látky – kávu, kofolu, coca-colu, zelený čaj, energy drinky. Mají dlouhý účinek a nemusí se vám podařit usnout. Raději zvolte meduňku, kozlík lékařský nebo teplé mléko s medem.
– odstraňte z blízkosti postele elektronické přístroje a přístroje s modrým světlem – zvolte raději budík na baterky nebo v mobilu. V mobilu se zapínejte režim „letadlo“, ať nejste rušeni příchozími upozorněními a elektromagnetickými frekvencemi, které mohou narušovat odpočinek a regeneraci organismu.
– pusťte si třeba uklidňující hudbu, meditujte, můžete si zkusit stáhnout nějaké uklidňující zvuky napomáhající spánku, které si nastavíte třeba na 15 minut pro uklidnění. Jinak je dobré mít v ložnici ticho.
– mějte v noci čerstvý vzduch, spíš chladnější teplotu než hodně zapnuté topení.
– nezapomeňte ložnici zatemnit – závěsy nebo žaluzie. Málokdo z nás žije na vesnici, kde není mnoho umělého světla z venku. Kdo z nás bydlí ve městě, musí si nějak zatemnit místo ke spaní. Když náš organismus neustále vnímá světlo, neví ani kdy je den a noc a spánek to činí obtížným. Narušuje to produkci melatoninu a zhoršuje spánek.
– jezte nejpozději cca 4 hodiny před spaním. Vyhýbejte se navečer těžkým nebo ostrým jídlům. Když máme plné břicho, cítíme se těžce a ztěžujeme našemu organismu práci. Místo toho, aby zásobil krví a energií celé tělo i mozek a umožnil tím jeho regeneraci, musí tuto krev a energii vynaložit na trávení potravy a na regeneraci organismu už se nedostane.
A ještě jedna poznámka. Poloha, ve které nejvíce spíme se také může odrazit na množství vrásek. Vím, že to není zrovna jednoduché si říct, jak budeme spát, ale mějme na paměti, že když budeme spát celou noc na břiše nebo na boku tak, že máme tvář zabořenou do polštáře, tak si tím trochu tvarujeme obličej. A nejspíš tak, jak bychom si nepřáli. Ideální je spánek na zádech, alespoň z větší části noci.
Přeji vám sladký, hluboký a osvěžující spánek.
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Před časem běželo v tv několik filmů s filmovými sex idoly 50. a 60.tých let, se Sophií Loren a Claudií Cardinale. Jsou to ženy, které jsou pro mě symbolem ženskosti. Ženy dospělé (žádné pubertačky), živelné (čiší z nich ženskost, život a radost z něj), s pořádnou dávkou sex-appealu (nejsou to žádné vychrtlé párátka, ale reálné ženy). I dnes, v jejich pokročilém věku jsou krásné a stále sexy.
Přimělo mě to zamyslet se nad tím, jak často svoji ženskost potlačujeme a stává se z nás tak trochu „chlap“. A není to jen tím, že je pro nás pohodlnější si vzít džíny a tenisky. I v nich totiž lze vypadat žensky. Hraje v tom roli i to, že musíme stále něco rozhodovat, řešit a být v roli jakéhosi manažera, snažíme se mít všechno pod kontrolou. Na to, být ženou se vším všudy nám nějak chybí čas a energie.
Za posledních více než 100 let jsme my, ženy, ušly obrovský kus cesty. Ženy dávno před námi nám vybojovaly volební právo, rovnoprávnost, minisukně, antikoncepci, sexuální svobodu a mnoho dalšího. Nebýt jich, neměly bychom tolik možností, jaké máme dnes.
Faktem ale je, že se spoustou těchto možností, padla na naše bedra i spousta další odpovědnosti. Už to není jen muž živitel rodiny, ale i žena a někdy jen ta. Musíme toho zvládnout opravdu moc. Práce, děti, domácnost. Někdy to vypadá, že jsme si na sebe upletly bič. Snažíme se vše zvládnout, až téměř za cenu vlastního sebezničení.
Ženy jako superwomen
Taháme tašky s nákupy, jsme schopny doma leccos opravit, vaříme, pereme, žehlíme, děláme s dětmi úkoly a mnoho, mnoho dalšího. Stáváme se jakýmisi „supermany“ či spíše „superwomen“ a nějak nezbývá čas a energie na naši ženskost, na naši ženskou podstatu. Křehkost i síla, citlivost i rozhodnost, péče o ostatní i vlastní rozmarnost, schopnost přijímat.
Něco z toho jsme po té naší cestě ztratily. Je skvělé, že tady máme emancipaci, že máme stejná práva jako muži. Ale to neznamená, že bychom měly potlačit své ženství, svou ženskost. Jistě, jsme každá jiná. Některé ženy jsou ryze ženské – křehké, citlivé, poddajné a pravdou je, že mnoha mužům se to líbí. Mnohé zase pod tíhou všech povinností a také pod vlivem zkušeností z dětství nebo mládí tuto ženskou stránku v sobě potlačily.
Vyrovnat ženskou a mužskou stránku v sobě mi trvalo roky
Já sama jsem už v mládí pojala nějaké, z mého dnešního pohledu, absurdní přesvědčení, že citlivost a křehkost znamená slabost. Stačilo pár nepříjemných zážitků a já jako vysoce citlivá osoba, jsem došla k závěru, že tuhletu svou stránku dávat najevo mi bude na škodu. Rozmarnost nebo rozpustilost jsem používat nemohla, protože by mi to v žádném případě doma neprošlo. A protože jsem se v mládí a vlastně dodnes pohybovala v rockerském prostředí, nedělalo mi problémy dávat najevo spíš mužské aspekty své osobnosti. Když k tomu připočtu fakt, že jsem hodně po svém tátovi, výsledek byl poměrně jasný.
Většinu života jsem žila sama a starala se o děti. Musela jsem zastat mámu, tátu, kamarádku. A podobně je na tom spousta z nás. Jak jsem měla potlačené ženské aspekty své osobnosti, až mi bylo nepříjemné prostředí, ze kterého doslova stříkal estrogen. Až po letech mi došlo, že je v tom něco špatně. Nejen pro mě samotnou, ale i ve vztazích. Pro spoustu chlapů jsem byla prostě kámoš. Se kterým je fajn zajít na koncert nebo na pivo. Navíc poměrně výrazná osobnost, a to některé vyloženě odrazovalo.
Učila jsem se postupně, jak přijmout i svou ženskou stránku. Jak projevit svou ženskost nejen tím, jak vypadám, co nosím, ale i tím, jak se projevuji navenek. Dovolit si být slabá, požádat o pomoc, nosit šatičky, kytičky, být rozmarná a bezprostřední. Někdy by si člověk měl radši zalepit pusu než řekne „já to udělám“ nebo „já to odnesu“ a „useknout“ ruku než to bude chtít udělat. Když máte vedle sebe chlapa, prostě ho o to požádejte. Vím, že je někdy těžké říct „já to neumím„, když to možná umíte a třeba i lépe. Ale zapomeňte na to. Žádejte o pomoc, žádejte o pochopení, dovolte si být slabá. A když vám někdo pomůže, zapomeňte na kritiku toho, že jste si to představovala jinak. Prostě poděkujte a dejte najevo radost. Nechtějte dokonalost, oceňte to, že ten druhý něco pro vás udělal. Jinak se na to příště vykašle.
Často zapomínáme na to, že ženskost a ženství je o přijímání, mužství o dávání. Neumíme přijímat lichotky, dárky, pomoc. Někdy máme pocit, že si to nezasloužíme, že to zvládneme samy (a možná lépe), že se to nehodí a spoustu jiných výmluv. Naučme se to znovu. Dovolme si to.
Takže naučme se znovu být ženami se vším sex-appealem a schopností přijímat.
- Dejme najevo to, že jsme sexuální bytosti. Vzpomeňme si na to, jak jsme ji dávaly najevo dříve a znovu to začleňme do svého života.
- Nosme šaty, sukně, něco, co nám opravdu sluší a budeme v tom vypadat opravdu žensky. Aspoň občas.
-
Nechtějme zvládat úplně všechno. Nemá to smysl. Raději si začněme více užívat života a požitkářsky si ho vychutnávat (určitá míra požitkářství je fakt sexy
).
- Nechtějme mít všechno stále pod kontrolou. Nechme někdy věci jen být, nechat je, ať se stanou, dát jim volný průběh. Uvolníme si tím kapacitu sami pro sebe, pro život, pro radost.
- Žádejme o pomoc. Druzí nakonec budou rádi, že mohou pomoci a že jsme je poctily takovou důvěrou.
- Dovolme si přijímat - lichotky, poklony, dárky. Prospěje to nejen nám, ale potěší to i ty, kteří nás chtějí obdarovat (zkuste si to představit opačně - někomu něco dáváte a on to odmítne. Nejspíš se nebudete cítit moc dobře.)
-
Žádejme o to, co chceme. Protože dokud nepožádáme, nemusíme taky nic dostat. Ostatní fakt nejsou jasnovidci.
- Buďme rozmarné. I trocha rozmarnosti k ženství patří.
- Přidejme občas i trochu živočišnosti - berme si příklad z Italek. Buďme vášnivé, živelné, dynamické a užívejme si radosti ze života.
-
Trocha tajemnosti občas taky nezaškodí
- Buďme i nadále citlivé, chápající, soucitné. Ale nebuďme oběti, které to vnímají jako svou oběť ostatním.
- Pečujme o sebe. S plnou parádou. Projevíte tím lásku k sobě samotné, že si dopřejete péči o svou vlastní osobu. A ostatní ve vás uvidí tu královnu, kterou jste.
-
Nechme projevit všechny své stránky. Žena je bytostí proměnlivou, je v ní spousta aspektů, spousta archetypů. Někdy v průběhu života používáme jen roli manželky a matky. Ale to je pro život dost málo. A sex-appeal v tom není žádný. Je v ní i milenka, čarodějnice, bohyně. Pro některé muže je to náročné chápat proměnlivost ženy, ale na druhou stranu... To je na ženě fascinující, její proměnlivost, jako proměnlivost přírody. Někdy jemná a citlivá, moudrá a chápavá, jindy bouřící a vášnivá, a jindy třeba zase temná a zuřivá. Stejně jako nás přitahuje v mužích jejich stabilita, to že se o ně můžeme opřít, ženina proměnlivost je jejím darem.
A nezapomeňte! Je úplně jedno, kolik nám je let. Stejně jako muži, i ženy mohou být v každém věku krásné, přitažlivé a sexy.
-
-
⚘By-Tim -
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
.jpg"
data-title=""
data-description="Sophia Loren si zachovává půvab i ve zralém věku">
⚘By-Tim.jpg"
alt=""/>
Foto – pinterest.com
Líbil se vám článek? Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
To tak každý den koukám na sebe do zrcadla a říkám si „dobrý, Ifanko, zatím dobrý, na 55 to ujde“ A pak Vás někdo po dlouhé době vyfotí a zíráte na tu fotku a říkáte si „Cože?! Takhle ztrhaně vypadám?!“ Fotografie umí všechno hezky zvýraznit, podobně jako ostré světlo u zrcadla. A uvědomila jsem si, že jsem v poslední době o sebe moc nedbala. Měla jsem dlouhé dost náročné období – nová práce, spousta stresu, nemoc, finanční problémy. Jasně, že se to na mě podepsalo. Jsem k tomu extrémně náchylná. Okamžitě je na mě poznat, co prožívám.
Většinou zapomínáme na to, jak se naše psychické nastavení a naše starosti a radosti projevují jak na našem zdraví, tak i na tom, jak vypadáme. Všechno se vším souvisí. Viděla jsem to na sobě x krát. I když jsem byla ještě mladá. Ve chvíli, kdy jsem prožívala nějaké těžké období, vypadala jsem ztrhaně, mnohem starší. A když jsem se zase dala do pořádku, všechno se zlepšilo.
Toužíme po tom, aby to šlo najednou nějakou kouzelnou pilulkou, krémem, prostě lusknutím prstu a budeme vypadat skvěle, mladistvě, vrásky zmizí. Ale bohužel žádná kouzelná pilulka neexistuje. Nic nejde najednou a u všeho musíme vyvinout nějaké úsilí. Samozřejmě, máme ještě možnost plastických operací, ale všichni víme, jaké mohou být výsledky, když se to přežene. Nic proti plastickým operacím, opravdu pomůžou, ale když se nebudeme o sebe starat, za pár let můžeme být opět ve stejné situaci.
Navíc nezapomeňme na jednu věc. Náš obličej odráží náš život. Vypovídá o tom, co jsme prožily, jaké jsme, co máme za sebou. Mít v padesáti úplně vyhlazený obličej bez jakékoli vrásky je nuda. Nic o nás nevypovídá. Je v pořádku mít nějaké vrásky, náš obličej je jako mapa našeho života a vzdát se ho by bylo jako vzdát se toho, co jsme prožily. Ale když ho budeme mít úplně zničený a samou vrásku, budeme vypadat mnohem starší než jsme a taky nám to neprospěje. A asi se taky nebudeme cítit zrovna skvěle. Prostě zlatá střední cesta a přiměřenost se nám vyplatí ve všem.
Všimněte si, že někdo má mladistvý obličej i třeba v 60 nebo 70 a někdo vypadá na důchodový věk už skoro ve 40. Ovlivňuje to spousta věcí a měly bychom se na ně zaměřit už v průběhu života a ne až bude pozdě. Nastavit si správné návyky a výsledek pak uvidíme nejen v zrcadle nebo na fotografii, ale zároveň se budeme dobře cítit, budeme se sebou spokojené. A nějakou operaci (pokud o nějaké uvažujeme) můžeme nechat až jako úplně poslední řešení.
Co tedy ovlivňuje náš obličej?
– geny – jasně, ty většinou nevymažeme. Ale je to jen část, jakýsi základ stavebnice a na ty přidáváme další kostky, abychom vybudovaly to, co chceme. Abychom vypadaly tak, jak si přejeme, abychom se cítily sami se sebou spokojené. Když budeme mít geny, které nám slibují svěží obličej i ve starším věku, ale my si ho budeme huntovat, co se dá, k ničemu nám nebudou. A naopak, někdo nemusí mít dispozice k tomu mít mladistvý obličej, ale tím, jak se k němu chová, jaký přístup má k životu může překonat i ne ideální dispozice.
– myšlení – tohle je pro někoho možná nejtěžší věc ze všeho – když budeme o sobě mluvit a přemýšlet jako o „staré“ nebo „už za zenitem“ a podobně, věřte tomu, že tělo tomu uvěří a přizpůsobí se tomu. Myšlenky mají velkou sílu. Když se naopak vyhneme přemítání o stárnutí a o nemocech a starostech, když si zachováme mladé myšlení, nezapomeneme na naše vnitřní dítě v nás, budeme se umět radovat, žasnout, být bezprostřední, můžete si být jisté, že se to odrazí i na tom, jak vypadáme. Je to totiž i o tom, co vyzařujeme. Ne o tom, že si uměle napneme obličej, proděláme několik nákladných operací, nakoupíme spoustu luxusních krémů, ale myšlením zůstaneme „stará bába“ 
– péče o pleť. Je až s podivem, jak mnoho žen se o pleť v podstatě nijak nestará. Nikdo netvrdí, že bychom tomu měly věnovat hodiny, ale pravidelné večerní odlíčení, ranní a večerní vyčištění, vyhovující vyživující krémy, séra, kolagen, pleťové masky, peeling a další, dokážou zázraky. Je ale třeba pravidelnost, najít si to, co nám a našemu typu pleti vyhovuje.
– voda, hodně vody. Víme, že máme hodně pít, ale často zapomínáme. Nedostatek tekutin se odrazí i na pokožce, navíc se postupem let hůře regeneruje, takže je opravdu potřeba ji živit – zvenku i zevnitř. Měla jsem kdysi kolegyni, která byla na vodu fakt maniak. Tipuju, že vypila tak 3 litry vody denně určitě, možná víc. Je fakt, že byla o dost mladší, ale pokožku měla jak miminko. Není potřeba to přehánět, ať zase nezatížíme ledviny, ale pár deci tekutin rozhodně nestačí. Mi se osvědčilo mít nachystaný džbán s vodou, nebo několik sklenic a to vše v průběhu dne vypít. Ať mám přehled o tom, kolik toho bylo. Když si 2-3x denně zajdeme napustit sklenici, zapomeneme, kolik jsme jich měli. Nenutí nás to vypít to, co bychom měli. Když ale máme litrový džbán, je to jasná věc.
– obličejová jóga. Výborná věc, která pomůže tvarovat a obnovit svaly v obličeji. Tak jako trávíme hodiny v posilovně nebo doma cvičením, procházkami, během a vším možným, abychom udrželi tělo v kondici, aby naše svaly byly vypracované nebo alespoň udržované, uniká nám, že obličej jsou také svaly a když je neposilujeme, ochabují a je to vidět i v obličeji. Hodně. Pomocí obličejové jógy můžeme vyrovnat vrásky, posílit svaly v obličeji a vypadat mnohem lépe. Smějte se, klidně dělejte, grimasy, i tím posilujete svaly v obličeji.
A vrásky od smíchu jsou ty nejhezčí vrásky, které můžeme mít.
Líbil se vám článek? Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Pamatujete si takovou tu hebkost pokožky, jakou mají miminka nebo malé děti? Jak člověk stárne, říká si, kde ty časy jsou. V pubertě zjistíme, že ji nemáme tak úplně dokonalou a v dospělosti zkoušíme, co nám vlastně vyhovuje a co ne. Zkoušíme drahé krémy a tělová mléka nebo obyčejné a často je to jakási cesta pokusu a omylu.
Jaký druh pokožky máte?
Sice už víme, jestli je naše pokožka suchá, mastná nebo smíšená a podle toho si kupujeme výrobky a na některé si nějak zvykneme a doufáme, že výrobce nám je nepřestane vyrábět.
Pak ale přijde přechod a můžeme přemýšlet znovu. Pokožka se opět mění, je méně vyživená, dokonce i ta mastná.
Přiznám se, že jsem vždycky byla docela spokojená s tím, že mám pokožku mastnější. Není sice dokonalá, ale není tak citlivá na to, co na ni použiju. Jediné, co jsem moc nemohla byly příliš mastné krémy. Jenže najednou vidím po těle suchou loupající se kůži a říkám si, že musím dopřát své pokožce výživu. Jenže znáte to. Máte sice nějaké tělové krémy a mléka, ale kolik jich za rok jsme schopni vyzkoušet?
Snažím se dost pít, abych ji hydratovala, ale musím ji vyživit i zvenku. Tak jsem si vzpomněla na něco, co jsem dřív občas dělávala.
Dar jménem olivový olej.
Před koupelí zajděte do kuchyně a vytáhněte ze špíze kvalitní olivový olej. Já ho mám připravený v menší lahvičce u vany. Do napuštěné vany vleju tak 2-3 lžíce oleje. Množství musíte odzkoušet podle toho, v jakém stavu vaše pokožka je. Když oleje dáte moc, budete hodně mastná, když málo nebude to mít takový efekt. Chce to vyzkoušet.
Výživa pro Vaši kůži
Nejdřív jsem měla strach, co to udělá s vlasy, jestli se mi příliš tím nezmastí. Mám dlouhé vlasy a mám je po dobu koupele namočené. Kupodivu jsem zjistila, že to prospívá i jim. Dodá jim to výživu a přitom nejsou po umytí mastné.
Někdy opravdu nejsou potřeba drahé prostředky a zkoušet všechny možné značky. Musím říct, že když po „olejové“ koupeli vylezu z vany, kůže je hladká a vláčná. Opravdu se mi to osvědčilo, vyzkoušejte.
Mléčná koupel
Druhý způsob, který je dobrý pro pokožku, je mléko. Plnotučné kvalitní mléko. Pokud máte možnost mít mléko přímo od krav, je to ideální varianta. Já už tedy tuhle možnost nemám, ale dříve jsem to dělávala. Říká se, že do napuštěné vany 1 litr mléka. Plnotučné mléko má v sobě dost tuku, smetany, to se nasákne do pokožky. Vyzkoušejte, množství, které Vaší kůži prospěje a užívejte si vláčné pokožky.
Líbil se vám článek? Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Móda je pomíjivá, styl je věčný.
Coco Chanell
Teď nemám na mysli rady, kolik jakých kalhot či sukní a sak potřebujete a jak je kombinovat. Mám na mysli spíše to, jak vytvořit originální styl, přitom jednoduše. Tady máme pár tipů, jak vytvořit stylový šatník pro zralou ženu.
Vyberte si „vaše“ barvy.
Možná se oblékáte podle barevné typologie, možná prostě máte své barvy. Většinou vám stačí tak 3-4 základní, které můžete kombinovat. Tohle je jen můj osobní dojem, ale řekla bych, že není tak úplně nejlepší mít všechny tyto barvy extra výrazné. Ale pokud to umíte zkombinovat a máte odvahu, proč ne.
Jednoduché kousky
Základní kousky vybírejte spíš jednoduché, žádné trendy věci, nápisy, flitry, nesmysly. Ano, samozřejmě nadčasové. Střihy, které se nosí stále průběžně.
Rozhodně by ve vašem šatníku neměly chybět:
Malé černé (vzpomeňte na Audrey Hepburn ve filmu Snídaně u Tiffanyho)
Klasická bílá „pánská“ košile
Džíny
Rolák – pulovr
Klasické lodičky na vysokém podpatku. Aspoň jedny.
Trenčkot. Nebo jiný dobře střižený kabát. Nikdy se nepřestane nosit.
Cardigan, svetřík, který můžete obléct k čemukoli.
Klasické sako. Střih záleží spíš na vašem typu postavy.
Je to jako základní ingredience kulinářské speciality, kterou chystáte. A teď k těm základním ingrediencím musíte přidat různé koření a speciální ingredience, které z nich udělají tu pravou kulinářskou pochoutku. Jsou to různé další části šatníku (sukně, kalhoty,…), které se střihem hodí právě k vám a pak speciální, originální kousky, které právě v kombinaci s jednoduchým základem vyniknou. Takže co dál…
-
Dobrý střih.
Obzvlášť u sak a kabátů je to důležité.
-
Originální kousky. Sem tam nějaký ale opravdu originální kousek. Výjimečný, takový, který vás chytne za srdce. Výborně se bude hodit k jednoduchým kouskům, které máte v šatníku a o to víc vynikne.
-
Vrstvení. Je to jednoduchá věc, při které můžete využít různé jednoduché kousky svého šatníku i v jiné sezóně než ve které je nosíte obvykle. Trička nebo košile pod šaty, šaty přes džíny a podobně. Z kombinace několika jednoduchých kousků vytvoříte zajímavý styl.
-
Bižuterie – šály, šátky – pokrývky hlavy.
Tady se můžete vyřádit. Nemusí toho být kvantum, ale dostatek, abyste mohla vytvořit mnoho různých outfitů. Všechny tyto doplňky outfity zvýrazní a nikdy nebudete vypadat jako někdo jiný. Ženy v Česku se bižuterie a výrazných kousků většinou nějak bojí, přitom ty nejvíc dotvoří váš styl. A ani vás to nebude moc stát.
Bižuterie
Šály, šátky
Pokrývky hlavy
-
Boty.
Hodně bot.
Tipla bych, že by žena měla mít v botníku tak cca alespoň 15 párů bot. Já jsem teda maniak na boty a kdybych mohla, měla bych jich plnou skříň. Ale jde o to, že když pomineme, že máme 4 roční období, tak musíme brát v úvahu, že ke každému typu oděvu se hodí jiný typ bot. A taky nesmíme zapomenout na barvy. Tak těch 15 párů je možná spíš minimum.
Jaké druhy bot?
Určitě různé druhy, s nízkým podpatkem i vysokým, sportovní i elegantní. I když nespornou výhodou současnosti je to, že k sukni a šatům dnes můžeme nosit i tenisky nebo farmářky. Když máte navíc nějaké opravdu výrazné boty, můžete na nich vystavět outfit ze střízlivějších částí šatníku.
-
Kabelky.
Menší velikosti, většinou spíš do společnosti, kam dáte jen to nejnutnější a samozřejmě větší na běžné nošení. Barevně nemusí ladit s botama, ale mohou (i když nutně nemusí) ladit s jakoukoli částí outfitu.
-
Nedat na trendy.
Tím samozřejmě nemyslím, že byste si nemohla koupit nic, co je trendy a in, ale opravdu nemusíte být jejich otrokem. Trendy se mění, mizí a zase se vracejí, ale vy chcete šatník, který budete moci nosit průběžně a ne ho neustále obměňovat.
-
Umět to nosit.
Je jedno, jestli máte na sobě luxusní šaty nebo něco z blešáku. Důležité je umět to nosit. Kdo to neumí, kdo neumí vystavit na odiv svou osobnost z hloubky svého nitra, nepomohou mu většinou ani šaty od Diora. Určitě jste si toho někdy všimly. Jak někdo dokáže vypadat skvěle i v „pytli od brambor“ a někomu nepomohou ani ty nej kousky. A nezáleží na tom, kolik vám je let nebo kolik kilo máte navíc nebo naopak kolik vám jich chybí.
- Uvědomit si, že nemusíme být pořád dokonalé nebo dokonale sladěné. Někdy je méně více a mnohdy v těch nejobyčejnějších kouscích naděláme největší parádu.
A teď proč.
Když budete používat samé výrazné či trendy věci, bude to působit přehnaně a špatně se takové prvky kombinují. Naopak když máte jeden jednoduchý model, může být někdy i docela nudný. Ale změní se s každým vrstvením, poutavou barvou, zajímavým výrazným solitérem nebo použitím různých doplňků. Nikdy to už nebude nuda.
Protože..
Vše můžete libovolně kombinovat a vůbec vás nemusí zajímat nějaké trendy, co je in a co ne a podobně. A přitom to bude vypadat originálně. A když k tomu přidáte šarm své vlastní osobnosti, nebudete nikdy ničí kopie a celkový dojem bude výjimečný.
Musíme se úplně vzdát své minulosti v oblékání?
Měly jste v mládí nějaký výrazný styl? Patřily jste k nějaké subkultuře? Pokud vás tato subkultura oslovuje i ve zralém věku, věřím tomu, že některých prvků se nemusíte vzdát ani dnes. Jen už asi nebude úplně ono, když se tak oháknete od hlavy k patě. Stačí vybrat jeden, dva prvky a zakomponovat je do klasičtějšího šatníku. Taková typická ukázka je kožený křivák. I když vždy patřil spíš k motorkářské a rockové subkultuře, dnes je součástí šatníku lidí, kteří rozhodně součástí těchto subkultur nejsou a ani nebyli.
Co tím chci říct…
Že dobře se obléct nevyžaduje ani hromadu módních kousků ani spoustu peněz. Stačí nám k tomu jen trocha fantazie, představivosti, velké zrcadlo a něco sebereflexe před tím zrcadlem. Že když na to čisté „malířské plátno“ složené z pár jednoduchých kousků namalujeme obraz pomocí dalších barev, vrstev a speciálních přísad a promítneme do něj celou svou osobnost, vytvoříme dokonalý originální obraz, jenž bude odrážet to, kým v hloubi duše jsme.
Foto zdroj: Pinterest.com
Líbil se vám článek. Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Když jsem hledala na českém internetu články o módě a stylu pro ženy, kterým už dávno není dvacet, musím přiznat, že jsem se docela zhrozila. Možná je to jen mnou, ale ve své podstatě na mně vykoukla konformita, nuda, usedlost. Samozřejmě zabalené do klasické formulace českých žen „elegance“. Od doby, co jsem v televizi jako závislák sledovala Popelku (myslím ten soutěžní pořad, ne tu s oříšky), když slyším slovo „elegance“, dostávám kopřivku. Zaklínají se jím i dvacetileté holky, pro starší ženy je to něco jako evangelium. Proboha proč? Co budou ty dvacetileté holky nosit až jim bude 50?! A těm starším zase klasická elegance ještě přidá pár let. Jako by jich už tak neměly dost. Navíc ty modely jsou jak přes kopírák. Já jsem přesvědčená, že móda pro zralé ženy může vypadat trochu jinak.
Móda pro zralé ženy trochu jinak, hravěji a osobitěji.
Co to tak zkusit jinak? Méně usedle, více osobitě. Opravdu chceme všechny vypadat stejně? Jakoby českým ženám chyběla hravost, představivost, nadhled, smysl pro humor, o odvaze ani nemluvě.
Kde je originalita?
Před časem jsem na tohle téma vedla rozhovor s kamarádem, kterému je přes 40 a už od mládí dělá DJ na diskotékách, takže pozoruje. A shodli jsme se na jedné věci. Jak kdysi, před lety se snažila každá holka vypadat jinak. Kdyby přišly na akci ve stejném oblečení 2 kámošky, tak by se jedna nejspíš šla převlíct, ať nevypadají stejně. Každá chtěla být jiná. Dnes to vypadá jako by je všechny naklonovali. Klasika u mladých holek – slim jeansy, mikina (tady mohou být variace tričko či halenka), bundička do pasu, „ubrus“ kolem krku. Klasika starších žen (a to ještě jen u těch, které se umí aspoň trochu oblíct) – usedlé šaty pod kolena, cardigan nebo kalhoty a tuctová halenka. V horším případě leginy a nějaká zoufalá tunika.
Nejsem výjimka
Ano, přiznávám, taky jsem prošla ve věku zhruba kolem 30 „elegantním“ obdobím. Všichni kolem mě mi hučeli do hlavy, že tohle bych už neměla, to se na mě nehodí. Navíc jsem měla kamarádku, která tenhle styl hodně vyznávala a já jsem to nasákla do sebe jako houba. Kostýmky, dlouhé úzké sukně, sáčka, no prostě katastrofa. Ne, že by to byla katastrofa, jak to vypadalo, ale přidala jsem si dobrých 10 let a hlavně – nebyla jsem to já. Necítila jsem se a nakonec jsem se pomalu začala vracet ke svému původnímu stylu. Ale já byla tak oblblá všeobecným míněním, co bych ve svém věku neměla, že jsem s tím měla trochu problém. Záviděla jsem mým dětem, že nosí kapsáče a tenisky a ony na mě koukají a prý „a proč bys je jako nemohla nosit taky?!“. No jasně, proč ne? A tak jsem se vykašlala na společenské mínění a rady odborníků a začala se oblékat podle sebe.
Takže jak na to?
-
Osobitost.
Pamatujme na to, že oblečením vyjadřujeme sami sebe, svou osobnost, říkáme tím, kdo jsme, jací jsme. Proto by váš styl měl být jedinečný, stejně jako vy sami. Nekopírujme, inspirujme se. Nedodržujme dogmaticky rady, které někde vyčteme. Přizpůsobme je sami sobě. Nechtějme se nikomu podobat. Přece nechceme být kopie, ale originál.
-
Sebereflexe.
Mějme povědomí o tom, jaká naše postava doopravdy je. Stačí nám k tomu velké zrcadlo a trocha sebereflexe. Jaké máme přednosti, které vyzdvihnout, jaké nedostatky, které potlačit. Když máte hezké nohy, není důvod, proč byste je měla schovávat v pytli do půl lýtek jen proto, že vám není dvacet. Ale je na vaší soudnosti, kde by měla sukně končit, ať to nevypadá lacině. Kalhotky vám fakt nikdo vidět nemusí (ale to ostatně ani ve 20). A tak dále…
-
Hravost.
Hravost, nápaditost, šmrnc. Nebojte se ukázat. Ukázat, co je ve vás, ukázat, že i ve vašem věku jste stále ještě kus. A opravdu to není jen o tom, mít figuru jako modelka. Všechno začíná v hlavě. To se ukáže i navenek. Třeba ve vašem stylu. Hrajte si s barvami, hrajte si se styly, kombinujte. Stačí základní nadčasové kusy, které doplníte něčím trendy, barevným, výrazným, bláznivým. Tady se fakt můžete vyřádit. Jen to nepřehnat. Ale tak máte zrcadlo, tam uvidíte, jestli je to už fakt moc. Ale když máte odvahu, proč ne.
-
Zralost s mladistvým šmrncem a hlavně dobrý pocit.
Nechceme vypadat jako dvacítky, to ani nejde. Ale nemusíme ze sebe dělat usedlé dámy, jen proto, že to tak někdo ve společnosti očekává. Nemusíme být trendy, důležité je znát se, být sví a osobití. Tak, abychom se v našem oblečení cítili dobře, jako v naší druhé kůži.
Potkávám velmi málo žen ve zralém věku, které toto umí. Vtipné je, že vždy, když takovou potkám, můžu na ní oči nechat a obě se na sebe usmějeme a někdy i otočíme. Je to něco jako „vítej v klubu“
Zkusme se inspirovat
Pro inspiraci pár slavných žen ve zralém věku, které jsou celosvětově známé svým stylem. Stylem, který má šmrnc, šťávu, nápaditost, hravost i tu tolik vzývanou eleganci. Ale tady je to taková ležérní sportovní elegance, šmrncnutá avantgarními kousky. Prostě co kus, to originál. Zkuste se inspirovat.
Lyn Slater – profesorka, která se stala ve svých 63 letech a se svým blogem Accidentalicon.com módní ikonou
Yasmina Rossi, modelka a fotografka – i takhle může vypadat šedesátnice
Linda Rodin – 68letá modelka
Linda Wright – modelka, blogerka
Foto zdroj: Pinterest.com, Instagram.com
Líbil se vám článek? Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Kdo by ještě před pár lety řekl, že taková obyčejná a často nehezká věc jako jsou gumáky, bude jednou módním hitem číslo jedna a vysoce stylovou záležitostí. Ale jak je vidět na současných holinkách – i praktická bota může mít styl. Faktem ale je, že už počátky praktických holinek měly co dočinění s módním stylem.
Tvůrcem holinek, jak už jejich anglický název „wellington“ napovídá, byl Arthur Wellesley, první vévoda z Wellingtonu. Svým návrhem chtěl vylepšit vzhled svých jednotek na bitevním poli v době, kdy čelil Napoleonovi. Chtěl vytvořit pohodlnou a dobře vypadající botu, která něco vydrží a zároveň bude konkurovat v té době oblíbeným výrazně zdobeným hesenským botám. Nechal vyrobit variantu hesenské boty z jemné teletiny, která byla přiléhavá, hladká a bez ozdob. Jeho obuv měla velký úspěch a jednalo se o jednu z prvních módních novinek ovlivněných nějakou známou osobností a postupně se jí začalo říkat „wellingtonka“. Ve 40.letech 19.století se jednalo dokonce o nejpopulárnější obuv, dokud ji v 60.letech 19.století nenahradila kotníčková bota. Od r.1852 se začaly vyrábět boty z přírodní gumy.
20.století
Na počátku 20.století se staly holinky velmi populární, např. mezi evropskými farmáři, kterým nahradila dřívější dřeváky. Boty byly pohodlnější a v nepříznivých podmínkách na poli udržovaly nohy v suchu. Rovněž během 1. světové války její popularita rostla a pro vojáky v zákopech byla nezbytností. Po válce byl výrazný nedostatek obuvi a holinky se opět pro svou odolnost těšily velké přízni. V 50.letech je do nepříznivého počasí již nosili muži, ale i ženy a děti. V 60.letech např. slavná britská módní návrhářka Mary Quant (ta, která může za módu minisukní) navrhla stylovou soupravu holinek, pršipláště a klobouku do deště.
V r.1958 vznikly v Britské gumárenské společnosti ty nejikoničtější holinky, které se po roce 2000 staly vyhlášeným módním artiklem. Holinky firmy Hunter byly prostě hit. Hodně tomu napomohla Kate Moss, která si je obula na festival v Glastonbury nebo Angelina Jolie, která se v jejich červené variantě objevila ve filmu Mr and Mrs Smith. Boty získaly takový věhlas, že firma spolupracovala i s tak vyhlášenými jmény, jako je třeba Jimmy Choo.
Legendární holinky Hunter
Jejich výroba je levná a způsob zpracování materiálu umožňuje jakýkoliv design. Holinky již dávno nejsou jen klasicky černé, ale hýří všemi možnými barvami a vzory. K jejich výrobě přistoupily i ty nejznámější značky a věhlasní módní návrháři. Najdete mezi nimi i taková jména jako např. Michael Kors, Tommy Hilfiger, Chloe, Burberry, Calvin Klein či Jimmy Choo. Kdo by to byl řekl, že jednou za pár „obyčejných gumáků“ budou ženy jednou utrácet i mnoha tisícové částky.
Holinky Desigual
A mé oblíbené Evercreatures
Zdroj: Ikony světového designu
Líbil se vám článek? Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Která z nás by nechtěla mít krásné a štíhlé nohy, dlouhé až do nebes… Ne ke každé z nás ale byla příroda v tomto ohledu štědrá a tak si musíme prostě pomoct jinak. Víte, jak docílit toho, že to bude vypadat, že máte krásné a štíhlé nohy? Když pomineme cvičení a úpravu jídelníčku, můžeme si pomoci pár optickými triky. Jak jinak si vysvětlit obrovskou oblibu krásných bot na vysokých podpatcích, ve kterých sice nohy vypadají skvostně, ale o pohodlí v převážné většině případů nemůže být ani řeč?
Boty na podpatcích prostě prodlouží siluetu, to víme všechny. Sice se nejedná čistě jen o optický klam, protože na vysokých podpatcích je noha opravdu v jiné pozici, jsou více napínány svaly na nohou a máme jiné držení těla než v nízkých botách, protože se změní jeho těžiště, my si ale můžeme pomoci ještě dalšími optickými triky. Jak „získat“ krásné a štíhlé nohy hned teď?
Tyhle optické triky fungují
– Barva bot by měla být shodná s barvou nohou. Ideální jsou béžové boty, ale také proto byste třeba měly k černým botám nosit černé punčochy. Navozuje to dojem delší nohy. (A upřímně řečeno, vypadá to líp i u nízkých bot bez podpatku nebo kotníkových polobotek a kozaček.) Prostě se noha jakoby prodlužuje o délku bot.
– Podpatek by měl být alespoň 7 cm vysoký.
– Štíhlejší tvar boty vytváří dojem štíhlejší nohy
– Opatrně s botami s pásky kolem kotníku, vyhnout by se jim měly ženy, které nemají opravdu štíhlé kotníky. Zkracují a zešiřují nohy.
– Nohy prodlouží boty s platformou, ideální je zužující se platforma, nepůsobí tolik mohutně
Líbil se vám článek? Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Také podléháte panice při pomyšlení na zběsile rychle rostoucí číslovku vašeho věku? Říkáte si.. Pomoc! Je mi 30! 40! 50! Někdo panikaří už ve třiceti, někdo v padesáti a někdo nikdy. Přiznám se, že mně se to nikdy nestávalo. Když mi mělo být 15 a měla jsem dostat občanku, říkala jsem si „tak a teď to bude jiné“ …a ono se nic nestalo. Podobně jsem to cítila v 18. Zase se nic nestalo, žádná změna, nic. Tak jo, mohla jsem si dát pivo. Ale to je tak asi všechno. A tak jsem to přestala řešit. Dokonce jsem tomu někdy předbíhala, kdy jsem si říkala „ty jo, už je mi 40“ a dcera mi říká „mami, co blbneš, 40 ti bude až za rok“. Říká se přece, že věk je prostě jen číslo.
Je stárnutí opravdu tak nepříjemná záležitost? Tak si to zkusme probrat.
-
Vzhled.
Člověk se životem samozřejmě mění, ale je jen na něm, jestli bude krásně zrát jako víno nebo se nechá životem semlít. Někdo si myslí, že jen muži se stávají věkem atraktivnější, já si totéž myslím i o ženách. Není žádné umění vypadat ve dvaceti krásně, obzvlášť když k vám příroda byla štědrá. Vypadat ale dobře ve 40 nebo v 50 je už trochu umění – ve vašem vzhledu se totiž odráží vaše osobnost, celý váš život. V obličeji můžete číst jako v mapě vašeho života. Zkuste si toho u lidí všimnout. Kdysi dávno ještě jako mladá holka jsem se dívala, jak moje maminka měla takové ty svislé vrásky kolem úst, vyzařovaly určitou frustraci, smutek a tenkrát jsem si řekla, že tohle mít v budoucnu nechci. Proto se snažím být pozitivní, nefrustrovat se věcmi, které nemůžu ovlivnit a žít pokud možno šťastný život. Je to všechno o postoji. Jistě, hrají tady i roli geny, ale psychika váš vzhled ovlivní víc, než si myslíte. A určitě nezapomínat ani na péči o pleť, rozhodně se vyplatí.
-
Postava.
Tomu hodně rozumím. Najednou koukám na své oslabené svalstvo, kůže ztrácí pružnost, celulitida mi taky říká pane nebo paní. Dobře. Ale i tady máme možnosti. A to nemluvím o plastické chirurgii. Ano, sport, cvičení, strava. Všichni to známe, všichni to řešíme. Nejde o to mít tělo jako ve 20. Ale být se svým tělem spokojená a v pohodě, to jde. Když se nebudeme přecpávat, jíst víckrát denně v malých porcích co možná nejpestřejší stravu, budeme chodit pěšky, cvičit či mít jiný pohyb, udržíme si postavu souměrnou a pružnou. A zase – nezapomínejme na své myšlenkové pochody. Když budeme přesvědčené o tom, že jsme tlusté a nikdy nezhubneme, tak nám to fakt půjde ztuha. Když budeme naopak se svým tělem spokojené, ke cvičení a hubnutí budeme přistupovat s radostí a v pohodě, půjde to líp.
-
Už nás v životě nic nečeká.
Opravdu? Jasně, ztřeštěnost a bezstarostnost mládí už máme za sebou. Ale mě osobně tyhle telecí léta vůbec nechybí. Je totiž jen nás, jestli naše životní zkušenosti, zodpovědnost a dospělý přístup k životu úplně přebijí mladistvý elán a radost ze života. Pokud si ho dokážete udržet i v dospělosti, pěstovat si to dítě v sobě, udrží vás to mladé duchem až do smrti. Jen máte navíc zkušenosti a nadhled. Může to být lepší? Zapomeňte na klišé „to už pro mě není“, „na to už jsem stará“, „tohle se na mě nehodí“ apod. Tyhle myšlenky hoďte do odpadkového koše. Zůstaňte otevření zkušenostem, názorům, zážitkům. Užívejte si života. Každá jeho etapa je trochu jiná a jedinečná.
-
Sex.
Ač se to zdá k nevíře, jsou tací, kteří si myslí, že sex je hlavně pro mladé. Já tedy nevím, ale když si vzpomenu na sebe, jaké jsem byla občas v mládí tele, a to i v sexu, kdy jsem si to vlastně často ani neuměla užít, tak bych to zpátky nechtěla. I tady jsou k nezaplacení zkušenosti, duševní pohoda a radost z milování. Nezapomínejte, že je to jedna z našich základních fyziologických potřeb. Všichni potřebujeme doteky, lásku, péči. Je to vynikající příležitost vychutnávat si „tady a teď“. Nemyslet na nic jiného, prožít sílu okamžiku (no, raději ne jen okamžiku…
). Nezapomínejme, že pravidelný orgasmus má velmi příznivý vliv na naše fyzické i duševní zdraví.
-
Nemoci.
Jsme přesvědčení o tom, že stáří znamená nemoci. Může to být, ale i nemusí. Ano, mohou se objevit nemoci, které mají nějaké dědičné základy nebo nemoci vyplývající z našeho životního stylu. Ale i tady můžeme hodně ovlivnit. Když se budeme snažit žít tak, aby naše tělo i mysl byla v pohodě, stravovat se tak, abychom našemu tělu prospěli, být fyzicky aktivní, můžeme prožít život i bez nějakých závažných chronických problémů. Moje zkušenost je taková, že každé náročné stresující období se odrazilo na mém fyzickém zdraví a naopak, když jsem se dala do pohody, problémy časem zmizely. Dávejte opravdu pozor na to, jak život prožíváte a jak se k němu stavíte. Vím, že někdy problémy člověka převálcují, ale jde to. Ale chce to práci se naučit se s problémy vypořádat tak, aby nás neničily.
-
Už mi to nebude myslet.
Dlouhá léta se všeobecně mělo za to, že mozkové buňky postupem let umírají a nejsou nahrazovány novými. Dnes se už ví, že nejen tělesné buňky se pravidelně co 7 let obnovují, ale i mozkové buňky jsou nahrazovány novými. Ano, možná už nebudeme v chápání nových věcí tak rychlí, jako když nám bylo 20, ale rozhodně můžeme mozek cvičit. Učení se novým věcem, cizím jazykům, křížovky, šachy, sudoku a mnoho dalších věcí nám umožní zachovat mozku pružnost a schopnost udržet se v kondici.
-
Energie.
Když pomineme rozdíly v temperamentu každého jednotlivce, které jsou dány, energie jako taková vychází z našeho přístupu k životu. Otevřenost novým obzorům, nadšení, zdravý spánek, pohyb, meditace, to vše ovlivňuje naši energii a radost ze života.
-
Vztah k sobě.
Věc, kterou se mnozí učíme celý život. Sebelásce, sebereflexi, sebeúctě. Pojmy, které jsou zásadní po celý život, ale ne každý má to štěstí, že je ovládá již v mládí. I tady jsou důležité zkušenosti a nadhled. Od určitého věku se už prostě nemusíte hledat, víte, kdo jste, kam v životě směřujete, znáte své silné a slabé stránky a umíte si je přiznat, nenecháte sebou manipulovat, víte, co chcete a co nechcete a máte se rádi. K nezaplacení.
Věk je prostě jen číslo. Hlavně ten, který máte uvedený v občance. Jsou lidé, kteří jsou staří už ve třiceti a jsou tací, co jsou mladí i v osmdesáti. Mladí duchem a někteří skoro i tělem. Je to jen na nás. Zda se budeme hroutit z každého roku navíc, nebo si budeme užívat každého období svého života, co hrdlo ráčí. Tak co, ještě vás stále děsí číslovka v občance?
Foto: Pinterest.com, Pixabay.com
Líbil se vám článek? Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Snad v žádných jiných botách nevypadá ženská noha půvabněji než v botách na vysokém podpatku. Alespoň jeden pár bot s podpatkem má nejspíš skoro každá z nás. Ale víte, kdy a kde se vůbec podpatky v historii objevily? Zkusme si říct něco málo o vysokých podpatcích a jejich historii…
Pár zajímavostí
- První podpatky byly vytvořeny v 16.století jako zarážky do třmenů na pánských jezdeckých botách. Jejich smyslem bylo pozvednout nositele, umožnit jim impozantně pózovat a natahovat nohy tak, že se jim působivě vyboulily svaly na lýtkách.
- V 18.století nosily podpatky už i ženy u dvora, podpatky tak doslova pozvedaly obě pohlaví nad obyčejné masy a poskytovaly záruku jejich sociálního postavení.
- V době francouzské revoluce byly podpatky odstraněny coby znamení šlechty.
- V dnešní formě se podpatky objevují až teprve koncem 19.století.
- Od 20.století najdeme podpatky již víceméně pouze v dámské módě (pomineme-li transvestity). U pánů se s nimi můžeme setkat v podobě kubánského podpatku nebo na kovbojských botách. Zde mají jednoznačný důvod – úzká špice pro snadné zasunutí do třmenů a zkosený podpatek, aby v nich bota dobře držela.
- Do dnešního dne se vyvinulo mnoho druhů podpatků – ludvíkovský, kubánský, platforma, jehlový či kačenky.
- Výška podpatku může sahat od 2,5cm do 20cm výšky, přitom 3-8 cm se považuje za nízkou až střední, výška kolem 6 cm je pokládána za ideální. Za extrémní výšku se považuje většinou 14 cm a více.
- Průměr podpatku může být i menší než 1 cm.
- První jehlové podpatky vytvořil francouzský švec André Perugia ve 40.letech.
- Italské jehlové lodičky z přelomu 50. a 60.let, které měly průměr menší než 5mm způsobily dokonce v některých případech zákaz vstupu v jehlových podpatcích do veřejných prostor kvůli poškození podlah.
Vysoké podpatky jsou jakýmsi dnes symbolem ženskosti
Není sporu, že ženské nohy vypadají ve vysokých podpatcích krásně. Důvodem je změna těžiště těla, zvýšení celkové výšky a lépe tvarované tělo. Nohy působí jako štíhlé, dlouhé a pevné. Boty na vysokých podpatcích, jsou zároveň určitým fetišem a sexuálním symbolem. Nejen z těchto všech důvodů se ženy nechtějí a nedokáží svých podpatků vzdát. Přestože mnoho žen má zkušenosti s vymknutým kotníkem či nataženým vazem, ale i horšími úrazy způsobenými chůzí na vysokých podpatcích. Jsou i ženy, které se kvůli vysokým podpatkům uchylují i k tak drastickým opatřením jako je zkrácení prstů u nohou či jiným plastickým operacím.
A co vy? Taky se nedokážete vysokých podpatků vzdát nebo jste je definitivně vyměnily za balerinky a pohorky?
Líbil se vám článek? Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Všichni známe bolesti a únavu nohou , puchýře, mozoly a otoky, které nám způsobují špatně padnoucí boty. Právě proto bychom měli výběru bot věnovat patřičnou pozornost. Samozřejmě, že chceme, aby byly stylové a elegantní, ale měly by být také pohodlné a trvanlivé. Nevím, jak vy, ale já mám v botníku několik párů bot, na které bych mohla pověsit cedulku „téměř nenošené“, i když už je vlastním několik let. Protože byly prostě tááák nááádhernéé a já je musela mít. Takže jednou v roce se odhodlám a obuji je, večer se pak vrátím s rozedřenýma nohama a opět je na další rok uložím do skříně Dnes už takové boty nekoupím. Víte tedy, jak vybírat pohodlné boty už v obchodě?
Pár jednoduchých pravidel, jak vybírat pohodlné boty
- Velikost a tvar boty by měly co nejvíce odpovídat tvaru vašeho chodidla. V opačném případě se vám noha bude deformovat, budou na chodidlech tvořit otlaky a strupy a časem se problém může stát chronickým.
- V každém případě by neměly být těsné, spíš malinko větší, tak aby noha měla pohodlí v klidovém stavu, protože při chůzi se její velikost malinko zvětšuje, také může natékat, tak aby měla kapku prostoru.
- Při zkoušení bot rozhodně nespoléhejte jen na zkoušení vsedě. Určitě obujte obě a pořádně se v nich projděte.
- Prsty by měly mít dostatek prostoru, tak abyste s nimi mohli volně pohybovat. Dávejte také pozor na prostor pro palec, ať nemusíte v pozdějším věku řešit problém vbočeného palce.
- Boty zkoušejte během dne, ne navečer, dokud ještě nejsou unavené a oteklé.
- Boty by také neměly být příliš volné, aby nezpůsobovaly mozoly a otlaky.
- Naproti tomu letní otevřené boty by měly být těsnější, aby přiléhaly k noze, zejména v oblasti podpatku. Pokud jsou příliš volné, chodidla při pohybu vyklouzávají ven, což ztěžuje pohyb a vede v rychlé únavě nohou.
Líbil se vám článek? Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Taky milujete, když je něco za výhodnou cenu a pak se vám doma vrší tuny věcí? Nebo pro jistotu do second-handu ani nechodíte, protože si tam neumíte vybrat? Nebo prostě nevíte, jak nakupovat v sekáči. Jsou lidé, co by si na sebe nic ze second-handu nevzali. Ale není třeba se bát. Věci jsou čisté, vyprané a často téměř nenošené. A pak jsou lidé, jejichž šatník je tvořen z velké části oblečením ze sekáče a každý obdivuje jejich styl a kde že tu parádní věc koupili.
Nakupovat v second-handu má jednu neskonalou výhodu. Mimo to, že výrazně ušetříte, budete mít v šatníku kousky, které nevlastní nikdo další široko daleko. Budete výjimeční. Jen je třeba znát některá pravidla a umět se v té záplavě zboží orientovat. Jak tedy nakupovat v sekáči?
Jak tedy na to
Měli byste znát svůj styl, své oblíbené kousky, ať se zbytečně nezdržujete s něčím, co se vám stejně nehodí. Nosíte kalhoty nebo sukně, šaty dlouhé, krátké, sportovní bundy nebo saka,.. Podle toho se orientujte. Samozřejmě to, že jste sportovní typ vůbec neznamená, že si tam nemůžete koupit krásné romantické šaty, které vás tam okouzlily. Jen je třeba uvážit, jestli je opravdu na sebe vezmete. I když stojí třeba jen stovku, byla by škoda, aby vám pak jen visely ve skříni, namísto toho, aby si je třeba jinak koupil někdo, kdo by je s nadšením nosil. Taky nemusíme mít všechno.
-
Vaše oblíbené barvy
Pro dobrý základ šatníku vám stačí max. 3-4 barvy, které různě obměňujete a kombinujete. Záleží na vás, jestli barvy volíte takové, ve kterých se cítíte dobře nebo takové, které vám sluší ve smyslu barevné typologie, podstatné je, že opravdu není třeba mít v šatníku celou barevnou škálu. Proto v tom množství oblečení v sekáči stačí jen přeletět očima – bílá ano, černá ano, modrá ano, zelená ne, fialová ne,… Fakt si nemusíte prohlížet každý kousek, který na stojanu visí.
-
Vzory vs jednobarevné
Já třeba vzory nemusím, max. nějakou borduru třeba dole na sukni nebo haleně. Mám to pak jednoduché. Jakmile očima prolétnu stojan, automaticky vynechávám kousky s výraznými vzory. Vy to můžete mít jinak, třeba milujete květinové vzory nebo abstraktní vzory, pak letmo přelétněte ramínka, kde je uvidíte a k těm zamiřte. I když zase. Není dobré mít celý šatník „vzorovaný“, hůře se pak kombinuje. V tom případě ještě sledujte barvy, které se na „vašich“ vzorech objevují. Máte třeba sukni s hnědým a zeleným proužkem, v tom případě hledejte halenky, košile, trička v hnědé či zelené barvě. Pozor ale na odstíny, měly by k sobě sedět, není zelená jako zelená.
-
Představivost.
Docela zásadní věc při volbě jakéhokoli stylu. Ať už zařizujete byt nebo tvoříte šatník. Měli byste si umět představit, co se k čemu hodí, co už doma máte, co váš šatník doplní a co v něm naopak bude nevyužité viset dlouhý čas. Hodilo by se taky znát něco o tom, která barva ke které sedí, jaký vzor, střih se dá kombinovat s čím. A k tomu všemu potřebujete představivost. Takže trénujte. Všude. Všímejte si lidí na ulici, kteří vás zaujmou stylem, jak ladili oblečení, střihy a barvy. Zkuste si doma vyzkoušet různé kombinace, ať si uděláte představu. Časem už to budete mít v krvi a některé kousky ani nemusíte zkoušet.
-
Odhad velikosti.
Jde o to mít ji alespoň trochu tzv. v oku. Vzhledem k faktu, že v sekáčích nemáte oblečení podle velikostí, musíte svou velikost nejen znát, ale i mít trochu v oku, protože číslování velikostí bývá občas trochu rozdílné, tak ať některé věci nezkoušíte zbytečně.
-
Silná vůle.
Ano, ta je taky třeba. Protože když uvidíte nějaké nádherné šaty, ze kterých jste uneseny a prostě je musíte mít, i když víte, že je nejspíš nikdy na sebe nevezmete, tak to není silná vůle
Takže – zastavte se a zvažujte, pokládejte si otázky. Opravdu to vynosím? Opravdu to musím mít? Nemám už několik takových podobných kousků ve skříni? Nakonec občas překvapivě zjistíte, že to vlastně vůbec nepotřebujete a že není třeba, aby vám daná věc ležela ladem ve skříni. -
Praktičnost.
Nemyslím tím praktičnost oblečení, ale při nakupování. Myslím, že to známe všechny, jak je otravné, když na sobě máte v zimě třeba kozačky, džíny, košili, svetr a podobně a jdete si zkoušet třeba šaty. Než všechno ze sebe posundáváte… a v sekáčích bývá občas fronta na kabinky, takže je to docela dlouhodobá záležitost. Pokud víte, že jdete zkoušet někam, kde je hodně lidí, bývá praktické si na sebe vzít boty, které lehce sundáte a obujete a tenčí leginy a tričko. V případě potřeby můžete zkoušet i přes ně, nemusíte ani do kabinky. Ušetří vám to spoustu času.
-
Paměť.
Jsou ženy, které mají pár kousků ve skříni, ale jsou taky takové, kterým několik skříní nestačí. Pak je důležité pamatovat si, jaké kousky už tam máte, kterými byste je mohla doplnit a na takové se při nakupování zaměřit. Jestliže máte ve skříni už 3 černá saka, asi bude zbytečné si pořizovat další, ale jestli jste narazila třeba na bílé, které by ty černé mohlo zajímavě doplnit, berte ho. Jde o to vytvořit funkční šatník, ve kterém jsou vzájemně se doplňující kousky. Je vám celkem k ničemu šatník, ve kterém je spousta „solitérů“, které nemáte k čemu vzít.
-
Šikovnost.
Buď vaše, nebo nějaké kamarádky, případně odborná. Je možné, že narazíte na kousek, který je pro vás jak dělaný, ale krapet nesedí délka nebo je třeba ho trochu zabrat. Ne každý máme typické konfekční velikosti, takže pokud máte možnost koupený kousek trochu upravit, udělejte to. Pokud tuto možnost nemáte, tak se na to vykašlete. Samozřejmě nemá cenu kupovat něco, co byste musela předělávat celé.
Pomohlo vám to trochu v orientaci, jak nakupovat v sekáči? Ono nakupování v sekáči je docela zábava a ta radost, když si odtamtud přinášíte nějaký fantastický kousek za někdy až neuvěřitelnou cenu! Tak vzhůru na nákupy! Je třeba si občas udělat radost
Líbil se vám článek? Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Snad každý z nás někdy v životě pocítil, jak nepříjemné a bolestivé mohou být různé otlaky a mozoly na nohou. Vznikají v horní vrstvě epidermis a bývají způsobeny tvrdými a nepohodlnými botami a velice často také botami novými, které ještě nejsou rozchozené.
Abychom se těmto problémům co nejvíce vyhnuli, měli bychom dávat pozor již při nákupu.
- · Vybírejme boty kvalitní a co nejvíce pohodlné, ideálně z přírodní usně
- · Boty zkoušíme obě, pravou i levou a snažíme se v nich co nejvíce projít v obchodě ještě před nákupem, ať zjistíme, jestli tlačí nebo někde dřou apod.
- · Musí mít přesný rozměr. Někdy nestačí znát jen správnou velikost. Různé firmy různě číslují a různé boty mají různý tvar. Proto je třeba je vyzkoušet, aby nebyly ani příliš úzké, ani příliš volné.
Jak si pomoct v pohodlí domova
O nohy je samozřejmě třeba se také náležitě starat, udělat si pravidelně domácí pedikůru či navštívit odborníka. Pravidelností by mělo být použití krému na nohy či jiného hydratačního krému, abychom kůži zachovali měkkou a hladkou.
Můžete ale zkusit přírodní metodu, která vám pomůže zjemnit kůži na chodidlech a odstranit vytvořené mozoly. Takže jak na mozoly na nohou přírodní metodou?
Nakrájíme si plátky rajčete, které přiložíme na problematická místa, překryjeme gázou (můžete použít i kuchyňské papírové utěrky), ovineme igelitem (může být i potravinářská fólie) a natáhneme si ponožky. Ideální doba je na noc, kdy tělo odpočívá a regeneruje se. Ráno ponožky sundáme, odstraníme plátky rajčat a nohy opláchneme teplou vodou. Tento postup bychom měli opakovat každou noc, dokud se kůže na chodidlech nezjemní.
A jestli to zkusíte, dejte nám všem vědět, zda se tato metoda osvědčila
Líbil se vám článek? Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže
Foto: Pixabay.com
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části „obchod“. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky…
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/